Bassam Fattouh: Když věštci mluví o ropě

Kam až sahají dějiny ropného průmyslu, opakovaně se vynořují obavy, že se blíží vyčerpání ropných zásob. Zejména v obdobích, kdy rychle stoupá poptávka, letí strmě vzhůru ceny energií, nebo se šíří geopolitická nejistota. Diskuse o nedostatku ropy, která započala na přelomu minulého století, by tedy neměla nikoho překvapovat. Ti, kdo věří, že je ropy nedostatek, poukazují na trvalý roční růst jejích průměrných cen mezi roky 2002 a 2008; připomínají i klesající produkci v mnoha oblastech světa a také absenci objevů velkých ropných ložisek v posledních několika desetiletích (nepočítáme-li nedávný nález u pobřeží Brazílie).

Všechny tyto faktory propůjčují důvěryhodnost názoru, že produkce ropy již dosáhla vrcholu. Vzhledem k nelítostnému tlaku na poptávkové straně, který táhnou především země s vysokým růstem jako Čína a Indie, předpovídají někteří experti stratosféricky vysoké ceny energií, výpadky dodávek, hospodářské a sociální obtíže a dokonce i války o zdroje.

Konec přijde příště

Vezměme to popořádku. Předně jelikož ropa patří k neobnovitelným zdrojům, v jistém smyslu dochází světu neustále. Nezhroutí-li se celosvětová poptávka, dosáhne někdy v budoucnu produkce ropy opravdu vrcholu a zásoby se nakonec nepochybně vyčerpají. Taková předpověď však nemá daleko k tautologii. Má-li mít nějaký užitek, musí ti, kdo věří, že je ropy nedostatek, dokázat předpovědět i věci, jako jsou doba vyvrcholení ropné produkce, stav poptávky v době tohoto vrcholu a průběh poklesu.

Bilance "teoretiků ropného vrcholu" však v těchto otázkách není příliš působivá: jejich předpovědi neustále posouvají datum, kdy globální produkce ropy dosáhne vrcholu, směrem dopředu. Ještě horší je, že se seriózně nepokoušejí vysvětlit, proč se jejich předchozí predikce musely revidovat.

Velkým problémem je skutečnost, že si tato proroctví často pletou zdroje se zásobami. Zdrojem je objem uhlovodíku, který je k dispozici, přičemž se nezohledňují omezení jeho dostupnosti a/nebo náklady na jeho vytěžení. Je to horní hranice toho, co lze v konečném důsledku vytěžit, a proto jde o relevantní pojem při posuzování pravděpodobného data maximální produkce a konečného vyčerpání.

Kdybychom s určitostí znali objem ropných zdrojů a dokázali přesně předpovědět růst spotřeby ropy, byl by výpočet blížícího se vyčerpání jednoduchý. Ve skutečnosti jsou to však velké otazníky - zvlášť vzhledem k vysoké míře nejistoty v otázce konečného objemu ropných zdrojů.

Teoretici ropného vrcholu mají sice na tuto otázku velmi silný názor, avšak neberou v úvahu všechny současné a budoucí technologické možnosti, které by mohly objem zdrojů zvýšit. Kvůli obtížnému odhadování proto mnozí lidé pokládají teorie o ropném vrcholu za irelevantní.

Uhlíkové kontinuum

Naštěstí se debata nezaměřuje na zdroje, nýbrž na zásoby. Tedy na objem ropy ve známých polích, u něhož se očekává komerční vytěžitelnost. Koncept zásob není geologický, nýbrž technologický a ekonomický.

Navíc nejde o statický koncept, neboť odhady zásob se všeobecně upravují nahoru nebo dolů podle dodatečných geologických či technologických údajů - zlepšují se technologie, mění se ekonomické podmínky (například ceny ropy a výrobní náklady) a podobně. Současné zvýšení světových zásob ropy například není způsobeno novými nálezy, ale zvýšením procenta vytěžitelnosti.

V rozporu s názorem mnoha lidí navíc v případě surové ropy ani zdaleka nejde o homogenní látku. Je to fosilní uhlíkové kontinuum, které může mít podobu lehké konvenční ropy, hluboké a ultrahluboké pobřežní ropy až po extratěžkou surovou ropu. Díky technologickému pokroku a rostoucím cenám ropy se většina těchto zásob stane konvenčními, což pomůže oddálit ropný vrchol o několik let.

Neschopnost zřetelně rozlišovat mezi zdroji a zásobami - a uvědomit si význam cen, nákladů a technologií při proměně zdrojů na zásoby - má za následek nesprávné předpovědi o bezprostředně se blížícím vrcholu ropné produkce a dezinformace, které mají negativní dopad na politiku. Místo abychom se soustředili na velké krátkodobé i dlouhodobé výzvy, s nimiž se ropný průmysl potýká, odvádí debata o ropném vrcholu pozornost k falešným problémům.

Kdo je s námi a kdo proti nám

Z krátkodobého hlediska skutečně existují obavy, že ropná produkce dosáhne brzy vrcholu, avšak nikoliv kvůli neexistenci zásob, nýbrž kvůli investičním překážkám. Kvůli ztíženému přístupu k zásobám, sankcím a politické nejistotě. Někteří z těch, kdo věří v blízkost ropného vrcholu, pokládají tyto překážky v podstatě za nedůležité a tvrdí, že jejich odstranění by vrchol pouze o pár let oddálilo. Z dlouhodobého hlediska je však hlavním problémem otázka, jak dosáhnout přechodu na novou a trvale udržitelnou energetickou cestu a jak posuzovat politické, ekonomické, sociální a klimatické náklady s tímto přechodem spojené. Tato diskuse bohužel ještě nezačala.

Současný tón debaty o ropném vrcholu tak připomíná debatu kolem globální války s terorismem, kdy oprášená fráze "kdo není s námi, je proti nám" polarizovala pozorovatele i analytiky. I pro debatu o ropě však platí, že jakmile převládnou extrémní postoje, jsou skutečné problémy marginalizovány.

Bassam Fattouh
Autor je výzkumným pracovníkem a ředitelem programu "Ropa a Blízký východ" při Oxfordském institutu pro energetické studie

(c) The Project Syndicate 2009