Milan J. Hamerský: Obličej je víc než program a idea

Mohlo by se zdát, že nás už politici nemají čím překvapit. Omyl! V čele mnoha kandidátek nezůstal kámen na kameni. A to mají strany na další změny čas do 29. března. Cyril Svoboda utíká lidovecky rozvážně z ateistické Prahy do východních Čech za silnější volební podporou a jistým místem u Moravce v Otázkách ČT (17. 3.) a místo sebe galantně nastrčil ženu, Janu Hybáškovou. Jana Bobošíková utekla suverénně z Ústecka na Ostravsko před Milošem Zemanem. Zelení se snaží povstat z popela nízkých preferencí angažováním Pražáka Martina Bursíka, tentokrát v roli zlého muže na Ústecku, Brňana Ondřeje Lišku v Praze a Liberečáka Františka Pelce ve středních Čechách. Věci veřejné Radka Johna internetovými primárkami příznivců pozměnily několik krajských lídrů, z marketingových a manažerských důvodů obsadili zastupitelé "véčkařů" z Prahy 1 všechny větší kraje.

Na rozdíl od stran, které bojují o udržení se či vstup do sněmovny, provedli sociální demokraté strategické posílení ve veledůležité Praze na základě průzkumů. Tato dřívější bašta ODS vykazuje již delší dobu značnou nespokojenost voličů s bohorovností modré "městostrany". Sociální demokracie má nyní v Praze šanci na historicky první volební vítězství. Síla topiků, zelených i véčkařů jde ovšem také na úkor malátné ODS.

Příčinou současných rošád je nelogický systém rozdělení České republiky na čtrnáct rozdílně velkých volebních krajů. V Praze stačí straně na zisk mandátu 3,5 procenta, naopak na Karlovarsku je potřeba 15 procent. Teoreticky tak i strana, která pohodlně překoná pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny, nemusí získat vůbec žádný poslanecký mandát. Minule byli poškozeni zelení, tentokrát to může drtivě postihnout lidovce, jejichž podpora je ve velkých krajích se značným množstvím mandátů nízká, a naopak tam, kde jsou silnější, je potřeba na zisk mandátu více než 5 procent. Například na Pardubicku získali lidovci v roce 2006 jeden mandát za 8,8 procent. Pokud by zde tedy dostali pod 6,6 procenta, pak by jejich mandát připadl ODS.

Dalším specifikem voleb je regionalizace volební kampaně médii, která si (přirozené v případě regionálních mutací novin a nepochopitelné v případě České televize) pletou volby do zákonodárného sboru s krajskými, ba někdy dokonce i s komunálními volbami. Pro politické strany je důležité, aby v televizi seděl politik známý a mediálně schopný, i když odpovídá na nepřípadné otázky samolibého Václava Moravce.

Strany aktivně pracující s "kádry" pochopily, že voliče více než program a ideologická čitelnost zajímají obličeje, které reprezentují jednotlivé stranické značky. U zelených, socialistů a véčkařů je za změnami patrný dobře promyšlený, ale také načasovaný postup, jenž jim může přinést cenné body. V případě lidovců a bobošíkovců viditelná ustrašenost prchajícího lídra způsobí více škody než užitku.

Nejde o to proč, ale koho. Nebo spíše, kdo s koho.

Milan J. Hamerský
Autor je předsedou Institutu práva a demokracie