Petr Honzejk: Proč Česko věří Paroubkovi

Při prvních volbách, které následovaly po dekolonizaci belgického Konga, se ucházelo o přízeň voličů několik set politických stran. Slibovaly všechno možné. Některé dokonce, že vzkřísí mrtvé. Civilizačně nadřazené úsměšky, prosím, stranou. Sliby české levice mají obdobnou povahu. Nebo jinak: Jsou sekularizovanou podobou téhož.

Srovnání s politizovaným kultem zmrtvýchvstání není až tak přehnané: vzývání hospodářského růstu též postrádá racionální základ; má spíš povahu magického rituálu. Všichni vědí, že růst se předpovědět (a z pozice malé země, jako je Česko, ani příliš ovlivnit) nedá. Ukázalo se to na příkladu ekonomické krize nebo Kalouskovy blamáže při odhadu vývoje ekonomiky v roce 2009. Přesto Jiří Paroubek RŮST vzývá. A nabádá nás, že jeho prorockým schopnostem máme věřit a s touto vírou mu odevzdat hlas.

V případě, že rituální zaříkávání nezabere a růst se nedostaví, nastoupí Paroubkovo racionální alter ego Bohuslav Sobotka s oznámením, že "zdroje nejsou". Bude to ale jedno. Už bude po volbách.

Aplikovaný šamanismus na postupu

Ubránit se šamanismu v programu ČSSD ovšem není pro většinu voličů snadné. Proč, to v principu přiblížil nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2001 George Akerlof aplikací teorie asymetrických informací. Prodávající ví o svém produktu (například automobilu nebo volebním programu) mnohem víc než kupec (volič). Pokud je auto zmetek a kupující není expert, pozná to, až když už je pozdě. V případě volebního programu a povolební reality to funguje stejně: většina voličů nepatří mezi odborníky na fiskální politiku a netuší, že sliby sociálních demokratů stojí na vodě. Jenže zatímco automobilové zmetky lze reklamovat (což také omezuje jejich výskyt na trhu), volební výsledek je nevratný.

Nechceme tím samozřejmě naznačovat, že Jiří Paroubek lže. Jen se chová při lákání voličů podobně jako firma půjčující peníze na vysoký úrok nebo jako komerční pojišťovna. Jeho program připomíná pojistnou smlouvu. Velkými písmeny a srozumitelným jazykem se v něm píše to, co voliče potěší: kolik peněz kdo dostane. A malými, takřka neviditelnými písmenky, že ve skutečnosti za některých okolností nedostane vůbec nic. V případě pojistné smlouvy se tomu říká výluka z pojistného plnění. V případě politického programu tomu můžeme říkat výluka z volebních slibů. U ČSSD možnost výluky ze štědrého rozdávačného programu reprezentují zmínky, které tu a tam trousí Jiří Paroubek nebo Bohuslav Sobotka: "Možná na to nebudeme mít."

Vtip je v tom, že lidé v praxi věří raději velkým písmenkům. Ta malá pod čarou skoro nikdo nečte. A i ti, kdo je čtou a tuší, že k "výluce ze slibů" velmi pravděpodobně dojde, mají tendenci tuto možnost při rozhodování podceňovat. Další z nositelů Nobelovy ceny za ekonomii Daniel Kahneman z Princetonské univerzity ukázal, že to, co je hodně pravděpodobné, lidé subjektivně podceňují a nízké pravděpodobnosti naopak nadsazují. Což je taková akademická varianta rčení "přání otcem myšlenky". Lidé prostě mají tendenci věřit nereálným slibům.

Vzkřísí Paroubek mrtvé?

Víra v nekonečné možnosti sociálního státu, reprezentovaná levicí, trochu připomíná období cargo kultů, v jejichž rámci tichomořské ostrovní kmeny očekávaly na bambusových věžích s kokosáky na uších přílet letounů s magickým "cargem".

Chtělo by se proto říci, že v těchto volbách svedou boj o českého voliče šamanismus a racionalita. Jenže ve skutečnosti je to tak, že rozum není při rozhodování nikdy sám. Jiří Paroubek to ví a dokáže toho využít s obdivuhodnou efektivitou. Zřejmě budeme muset počkat, jak se mu bude dařit, až po volbách začne křísit mrtvé.