Brusel má strategii. Pomůže to Evropě?

Strategie Evropy do roku 2020, její možnosti i potenciální slabiny se staly námětem dvoudenní konference, která v úterý skončila v Bruselu.

Na rostoucí riziko, že Evropská unie ztratí krok se svými hlavními konkurenty, včetně Spojených států, Japonska, ale také Číny nebo Brazílie, upozornil Gert-Jan Koopman, který na generálním ředitelství Evropské komise odpovídá za strukturální reformy. Konkrétně zmínil především výdaje na výzkum a vývoj a technologický pokrok vůbec .

Členské země se proto musejí podle něj dohodnout na strategii, jež povede k více než dvouprocentnímu průměrnému hospodářskému růstu Evropské unie. Státy by měly dávat na výzkum a vývoj alespoň tři procenta hrubého domácího produktu, nikoli 1,9 procenta jako dosud (průměr Evropské unie), zdůraznil Koopman.

Zároveň však dodal, že hospodářství Evropské unie se nemůže orientovat výhradně na růst vyjadřovaný meziroční dynamikou hrubého domácího produktu. Neméně důležitá podle něj je také kvalita života, například , množství volného času a způsob jeho trávení.

V tom ho na konferenci podpořil profesor Grzegorz Kolodko, polský expert na postkomunistické země a bývalý ministr financí. Ve své přednášce mimo jiné uvedl, že výsledkem strategie by mělo být po roce 2010 "post GDP economy". Tedy hospodářství, jehož hlavním cílem nebudou čísla charakterizující vyšší tempa růstu, ale ukazatele vystihující "kvalitu života".

Dvě pětiny mladých lidí by mělo podle připravované strategie získat vysokoškolské vzdělání. A co je podstatné - míra ekonomické aktivity by se měla zvednout z dosavadních průměrných 69 na nejméně 75 procent, a to ve skupině obyvatel od 20 do 64 let.

Proč selhal Lisabon?

Ovšem velice podobné, ne-li shodné cíle už formulovala předchozí takzvaná Lisabonská strategie na období 2000 - 2010.

Ta měla učinit z Evropské unie "nejdynamičtější a konkurence vysoce schopné seskupení" založené na znalostní ekonomice. Ovšem jejích hlavních cílů - stabilního hospodářského růstu, zmírnění sociálních rozdílů a pokroku v ochraně životního prostředí i na technologickém poli - dosaženo nebylo.

I když to v Bruselu nikdo oficiálně nepřizná, Lisabon bylo fiasko.

"Lisabonská strategie selhala, neboť země nehrály podle stanovených pravidel," míní europoslanec Thomas Mann. Fakt je, že Lisabonská strategie nebyl závazný program, a tak si šly země svou vlastní cestou.

Vázla také koordinace nezbytných opatření na úrovni Evropské komise.

Na setkání Bruselu proto v různých podobách zaznívala otázka: Podaří se v nové rozvojové strategii těmto chybám vyhnout?

Samotná konference na tuto klíčovou otázku nedala uspokojivou odpověď.

"Strategie 2020 by se měla soustředit na menší počet cílů a jejich plnění se musí přísně sledovat. Zvážit by se měly případné sankce za neplnění," míní Ann Mettlerová, šéfka a spoluzakladatelka nevládní Lisabonské rady - organizace jež si vytkla za cíl podporovat myšlenky předchozí strategie.

Evropská komise přitom vidí ve své strategii jediné řešení, jak co nejrychleji překonat či alespoň zmírnit neblahé následky krize. Předseda komise José Barroso ji obhajuje jako "strategii inteligentního, vše zahrnujícího a zeleného růstu".

"Vypálili jsme úvodní salvu, abychom obnovili pokulhávající hospodářství," prohlásil José Barroso vzletně.

Trh práce a chudoba

Strategie obecně formuluje cíl lépe využívat "lidský kapitál", citelně zdevastovaný poslední krizí, která vrhla hospodářství Evropské unie o několik let zpět.

V unii v současné době pracuje kolem 221 milionů lidí, ale zároveň je 23 milionů bez práce.

Průměrná míra nezaměstnanosti přesáhla 10 procent a poroste ještě tento rok. Zvětšily se také sociální rozdíly.

Skoro polovina nekvalifikovaných lidí v Evropské unii nemá trvalé zaměstnání. Alarmující je rovněž vysoký podíl lidí žijících pod "prahem chudoby".

V jednotlivých zemích unie se stanoví odlišně - v závislosti na životních nákladech, ale v průměru žije v evropské sedmadvacítce pod prahem chudoby sedmnáct procent obyvatel.

"Odhadujeme, že v EU žije pod národní hranicí chudoby na 80 milionů lidí, tedy zhruba tolik, kolik obyvatel má Německo," uvedla Roshan di Puppoová, šéfka neziskové organizace Social Platform.

Břemeno dluhů

Pomyslným "úzkým hrdlem" rozvojové strategie EU do roku 2020 jsou však veřejné finance. Jsou v tak žalostném stavu, že výrazně omezují investiční možnosti. Navíc v mnoha zemích se budou muset zvýšit daně.

Loňský rozpočtový schodek EU v průměru odpovídá skoro sedmi procentům HDP a letos se ještě prohloubí. "Již proto nelze v žádném případě hovořit o tom, že krize pominula," upozornil Wolfgang Munich, komentátor britského listu Financial Times, který bruselskou konferenci moderoval.

Úhrnné veřejné zadlužení zemí eurozóny stouplo ze 70 procent HDP před krizí na 85 procent. A kdy se zbaví té největší zátěže? Evropská centrální banka v poslední měsíční zprávě uvedla, že schodek veřejných financí by se měl každý rok snižovat o sumu odpovídající půl procenta HDP. To je ovšem skromný cíl, neboť by trvalo zhruba 20 let, než by eurozóna začala plnit jedno z klíčových kritérií Maastrichtské smlouvy (dluh nejvýš 60 procent HDP).

Jaká bude unie?

Jak asi bude vypadat Evropská unie v roce 2020? "Jejími členy určitě budou všechny balkánské země, včetně Kosova a Albánie. Ve hře je také Turecko a ještě evropštější se mi jeví Ukrajina," prohlašuje polský ekonom Kolodko. Je přesvědčen, že eurozóna se rozšíří o všechny středoevropské a baltské země. Připojí se k ní také Dánsko se Švédskem.

Ale evropská integrace nebude dotažena do konce, pokud do eurozóny nevstoupí Británie, druhá největší ekonomika EU. A Britové se své národní měny vzdát nechtějí. "Britové by se měli rozhodnout, zda se přijetím eura plnohodnotně začlení do evropské rodiny či se stanou evropským bratrem staršího bratra za Atlantikem," poznamenal Kolodko. Ten také na konferenci několikrát kritizoval neoliberalismus, který podle něj nese svůj díl viny na vzniku poslední krize.

Václav Lavička
od našeho zvláštního zpravodaje z Bruselu