Výzkum by měl v budoucnu přinést nové metody léčby vysokého krevního tlaku, chorob krevního oběhu a zlepšování výsledků transplantací orgánů. "Centrum bude unikátní svým propojením experimentálního a klinického výzkumu," řekl novinářům přednosta centra profesor Luděk Červenka. Míst v Česku, kde se kombinuje klinická medicína a experimentální výzkum, je podle něj velmi málo.

Vědec - prestižní povolání?

V roce 2008 uskutečnilo Centrum pro výzkum veřejného mínění výzkum zaměřený na zjištění, jakou prestiž mají určitá povolání u občanů České republiky. Respondentům byl předložen seznam šestadvaceti nejrůznějších profesí, kterým měli dotázaní přiřadit určitý počet bodů od 1 do 99. Nejmenší počet bodů, 1 bod, znamenal, že si povolání váží nejméně, naopak 99 bodů vyjadřovalo nejvyšší prestiž daného povolání. Z průzkumu vyplynulo, že lidé si váží nejvíce profesí, jako jsou lékař, vědec, učitel na vysoké škole, zdravotní sestra nebo učitel na základní škole, tedy těch, které vyžadují poměrně vysokou kvalifikaci, a zároveň v sobě nesou jisté poslání a jednoznačnou prospěšnost pro společnost. Více než 60 bodů v průměru dosáhla také povolání programátor, projektant a soudce. Na opačném konci, mezi profesemi, kterých si lidé cení nejméně, jsou poslanec a uklízečka.

Povolání vědec se v průzkumu objevilo na druhém místě, je to tedy profese vážená. Jak se ale žije vědcům? Tuto skutečnost jsme zjišťovali na pracovišti, o němž je řeč v úvodu, na Pracovišti experimentální medicíny IKEM.

Libor Kopkan

Vystudoval Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně, titul PhD získal na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, absolvoval tříletý studijní pobyt v USA. Je mu 33 let a je ženatý.

"Když jsem končil veterinární univerzitu v Brně, tak pan profesor Červenka hledal do své laboratoře na IKEM člověka, který by mu vydržel u vědecké práce. Medici budou chvíli dělat vědu a pak často utečou na kliniku - to je jejich priorita. Já jsem si řekl, proč nezkusit postgraduální studium medicíny, a tak jsem začal pracovat pod vedením pana profesora, který mě naučil své techniky pro studium renální fyziologie. Asi po dvou letech jsem odjel na studijní pobyt do USA, kde jsem strávil tři roky. S manželkou jsme původně přemýšleli, zda nezůstat v USA ještě déle, ale nakonec jsme se rozhodli vrátit do Čech. Plánovali jsme svatbu a založení rodiny, což byly hlavní faktory pro návrat. Když je člověk v Americe jako svobodný, žije se mu velmi jednoduše, s rodinou se ten život dost zkomplikuje. Navíc v USA je velký tlak na to mít vlastní grant a stát na vlastních nohou. Samozřejmě v porovnání s Českou republikou je konkurence ve vědě veliká a prosadí se tam jen opravdu ti nejsilnější. Já jsem věděl, že se vracím na IKEM už do nových a moderních laboratoří. Tady na pracovišti IKEM máme jedno z nejlepších vybavení v našem oboru, jistý problém je ale ve spolupráci mezi jednotlivými pracovišti a ústavy v rámci pracoviště či akademie, což je škoda.

Dostavbou nových prostor pro chov laboratorních zvířat vyvstala nutnost jejich zaběhnutí do provozu. A jelikož jsem veterinář, dostal jsem to na starost. V chovu máme okolo 1200 zvířat, jak myší, tak potkanů. Každý kmen představuje model daného onemocnění, který je studován. Pokusy na zvířatech jsou regulovány řadou zákonů, nicméně každý experimentátor má dodržovat určitou etiku. Už i do žádosti o grant se píše, jak budou zvířata využita a co se jim bude aplikovat. To je také schvalováno etickou komisí a ministerstvem.

V současné době řeším dva granty jako hlavní řešitel. Zajímáme se zde obecně o úlohu ledvin v regulaci krevního tlaku. Testujeme různé terapeutické látky a porovnáváme rozdíly mezi zdravými a nemocnými zvířaty. I když svou roli hraje prostředí, strava, životní styl nebo genetika, snažíme se pochopit podstatu daného onemocnění na modelu za standardních podmínek. Výsledky naší práce jsou prezentovány na odborných konferencích a zveřejňovány v příslušných renomovaných časopisech. Je pak na doktorech, aby posoudili, nakolik se dají naše výsledky využít při odhalování a léčbě obdobných onemocnění u lidských pacientů."

Zuzana Husková

Vystudovala obor Analýza biologických materiálů na Katedře biologických a biochemických věd Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice, poté absolvovala postgraduální doktorské studium biomedicíny na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a stáž na Medical College of Georgia v USA. V IKEM, na Pracovišti experimentální medicíny, se věnuje výzkumu v oblasti experimentální hypertenze a renální fyziologie. Je jí 31 let.

"Že skončím v laboratoři, bylo částečně předurčeno školou. Se svým výběrem jsem však spokojená. Práce v laboratořích PEM nepředstavuje každodenní rutinu, jako třeba v nemocnici, odvíjí se od projektu, není to stereotyp. To mě na této práci lákalo. Současně s nástupem do IKEM jsem začala postgraduální studium. Po ukončení studia jsem pět měsíců strávila v Americe, jela jsem se tam naučit novou metodiku. Práce u nás je spíše kolektivní. Každý má sice svůj projekt, ale navzájem si pomáháme. Já osobně dělám biochemické a imunologické analýzy vzorků. Je to rozmanitá práce. Publikační činnost je nevyhnutelná. Dále je důležitá prezentace výsledků na konferencích. Práce se mi jeví jako perspektivní. Nejhorší je, když vám něco nevychází, pomalu se rozbíhá či vyjde jinak, než čekáte, ale stále to není rutina. Vše je ve vaší režii, jak si práci naplánujete.

Naše pracoviště se dobře rozjelo. Někdy to však vypadá, jako když mezi vědci a veřejností stojí zeď, veřejnost ví o naší práci málo.

Jsem tu sedm let. Z hlediska financí jsem nadmíru spokojená. Je to moje první místo, nemám s čím porovnávat. Peníze mám v žebříčku důležitosti až na posledním místě, více mi záleží na práci a kolektivu."

Alexandra Sporková

Vystudovala Michiganskou státní univerzitu, farmakologii a toxikologii, tamtéž získala i titul PhD. V IKEM se zabývá rolí metabolitů cytochromu P450 v regulaci renálních funkcí a krevního tlaku. Je vdaná, 31 let.

"Už od malička mě zajímala farmakologie a biologie. Začala jsem studovat na farmacii. Pak jsem jako vrcholová sportovkyně dostala stipendium do Ameriky, kde jsem dokončila bakalářský stupeň z biochemie a toxikologie a využila i možnosti udělat si PhD ve výzkumu. V Michiganu jsem měla zázemí a program farmakologie na Michigan State University byl velmi slušný. Začala jsem svou vědeckou práci v oblasti výzkumu molekulárního mechanismu regulace krevního tlaku. Po ukončení PhD jsme s manželem zamířili do Prahy. Měla jsem kontakt na profesora Červenku. Byla jsem se v IKEM podívat a zalíbilo se mi tu, chtěla jsem se naučit a zaměřit na pokusy in vivo, kterým se nyní věnuji. V USA jsem se zaměřovala na pokusy in vitro, jeden typ experimentu tu teď zavádím. Chci zůstat ve výzkumu i do budoucna, chci naplnit své granty a realizovat, co jsem si naplánovala. Vývoj léčiv ve farmaceutické firmě by byl velmi lákavý, ale tady moc příležitostí k takové práci není. I učit by mě v budoucnu lákalo, předávat zkušenosti nové generaci vědců, a takovou perspektivu tady mám.

Absolvent, který se chce stát vědcem, by měl vyzkoušet výzkumnou práci už při škole, aby věděl, zda ho ta práce baví a nadchne, aby pak nebyl zklamaný. Pro doktoranda je velmi důležité, koho si vybere za hlavního mentora, aby to byl expert a vždy si našel čas pro své studenty. Pobyt v Americe je velmi dobrá zkušenost, postgraduální programy tam jsou velmi intenzivní, více zorganizované a jejich hlavním cílem je naučit studenty řešit komplexně vědecké problémy. Fungovala tam dobře komunikace studentů a profesorů, což významně přispívalo k progresu výzkumné práce. Od druhého ročníku měl každý student u sebe několik profesorů, kteří byli i jeho oponenty, musel je pravidelně informovat o svém pokroku a diskutovat o možných experimentech. Já si stále udržuji kontakt se svým hlavním profesorem, je to člověk, na kterého se můžu kdykoliv obrátit. A v IKEM jsem spokojená, našla jsem si svou cestu."

Zuzana Honetschlägerová

Vystudovala Veterinární a farmaceutickou univerzitu Brno, Fakultu veterinárního lékařství, nyní je doktorandkou Karlovy Univerzity, 2. lékařské fakulty v oboru Fyziologie a patofyziologie člověka. V IKEM pracuje v laboratoři experimentální nefrologie. Je jí 27 let.

"Vystudovala jsem veterinární lékařství. Po ukončení studia jsem narazila na inzerát, kde hledali výzkumného pracovníka do laboratoře experimentální nefrologie v IKEM. Zabýváme se problematikou vysokého krevního tlaku. K mé práci patří pokusy "in vivo" na geneticky modifikovaných potkanech. Léčíme je speciálními léky a poté zkoumáme, jak ledviny ovlivňují vysoký krevní tlak. Experimentální výzkum může tak pomoci k prevenci a léčbě vysokého krevního tlaku u lidí. Vše je provázané, když se zlepší tlak, zlepší se i funkce ledvin a naopak. Veterinář, což jsem vlastně vystudovala, je jistě také zajímavé povolání. Tím, že jsem se dostala sem, však díky zvířatům pomáhám lidem. Je to trochu jiný úhel pohledu než čistá veterinařina, ale je to velmi zajímavé.

Studuji druhý ročník postgraduálního studia. Prezentovala jsem své výsledky i na konferenci v Chicagu, ale zatím více zkušeností se zahraničím nemám. Když překonáte obavy z jazykové bariéry, tak zjistíte, že lidi z oboru vaše práce zajímá, a to vám dodá sílu pracovat dál. Zahraniční stáž je určitě zajímavá zkušenost, ale zatím o tom nepřemýšlím.

My, vědečtí pracovníci, se v IKEM můžeme rozvíjet. Navíc spolupracujeme s různými pracovišti v zahraničí, takže si myslím, že naše věda vůbec není na nízké úrovni, i když nejsme tam, kde je Amerika.

Momentálně chci dokončit studium. Pokusům se chci věnovat i do budoucna. Věda mě baví a chci se jí zabývat, i když kdo ví, kam mě osud zavane."

Luděk Červenka

Vystudoval 1. lékařskou fakultu UK, poté absolvoval odbornou praxi na klinice, studijní pobyt v Mnichově, USA, Bonnu. Na Pracoviště experimentální medicíny IKEM nastoupil jako vědecký pracovník, v roce 2004 se stal jeho přednostou. V roce 2008 byl jmenován profesorem pro obor lékařské fyziologie. Je mu 42 let.

"Pro naši republiku existuje do budoucna jediná šance: mít vzdělanou pracovní sílu. Školství by se mělo stát silovým rezortem, na který se bude soustředit jak zájem politiků, tak potřebné finanční prostředky. IKEM je příkladem, že existují talentovaní a schopní mladí lidé, že existují pracoviště s vybavením na světové úrovni, že je možné udělat v biomedicínském oboru kariéru.

U nás je takový systém jako za Rakouska-Uherska: máme tu "titulománii". Dokud nemáte tituly před a za jménem, tak se vám nevěří, když tvrdíte, že slunce vychází na východě. Jenže právě to člověka dost brzdí. Když dvacet let sháníte tituly, nemáte pak už sílu cokoli vymýšlet. Přesto je povolání vědce prestižní a perspektivní. Když se student pustí do doktorandského studia, může najít práci, která ho bude bavit i uspokojovat, a dokonce se tím dá i uživit, lze založit rodinu a normálně žít.

Já jsem chtěl studovat práva, bylo to v 80. letech. Otec mi tehdy řekl: "V zemi bez práva chceš studovat práva? To chceš s tím režimem kolaborovat?" Vybral jsem si tedy medicínu, nejdřív jsem se hodně učil, pak mě to začalo bavit. Po druhém ročníku jsem začal chodit sem. O prázdninách jsem hledal nějakou praxi, zaujala mě problematika ledvin a jeden kolega mi doporučil profesora z IKEM. Byla to tu taková oáza, elitní pracoviště. Pak jsem promoval a nějakou chvíli dělal klinickou medicínu, chtěl jsem lidi léčit. Udělal jsem si první atestaci, ale čím dál víc jsem si uvědomoval, že mě věda, laboratoř, baví víc a že bych měl žít svůj život, ne plnit sny rodičů. Začal jsem se věnovat vědě, odjel do Ameriky, získal stipendium. Je to nenahraditelná zkušenost, ten pobyt tam. Nechtěl jsem zůstat v Americe, chtěl jsem budovat kariéru, ale tady. V tvůrčí činnosti, ve vědě nejde o nějakou disciplínu, příkazy apod., je to o spolupráci. Kolegové mají volnou ruku při vymýšlení projektů, spíše si navzájem radíme, doporučujeme, přesvědčujeme. Buď přesvědčí oni mě, nebo já je. Projekty si vymýšlíme sami, nedostáváme úkoly. Naše práce je prací pro generace, stavebním kamenem ve výzkumu daného problému. Na to, že ledviny a krevní tlak spolu souvisí, přišel vědec už v 19. století, ale až nyní dochází k zásadním objevům a výrobě účinných léků vycházejících z tohoto zjištění. Doufat, že vše, nad čím se bádá, povede ke konkrétnímu okamžitému výsledku, je absurdní.

Propojení škol a výzkumu je nutné, ale musí to být i promyšlené. Za dvacet let se toho změnilo v oblasti školství a vědy hodně málo. Ale když budeme stále zaostávat, tak za deset patnáct let už nebudeme vědět, o čem se ve světě vědy vlastně mluví, už tomu nebudeme rozumět. Bez vzdělání to prostě nejde."