Hendrixe už průmysloví vydřiduši neohrozí

Gramofonový průmysl prochází krizí. Obvykle se říká, že důvodem jsou kopírování a pirátské stahování po síti, jenže krize je mnohem hlubší.

V průběhu posledního čtvrtstoletí ztratila moderní zábavná hudba svou důvěryhodnost. Lidovost byla nahrazena vykalkulovaností, přirozený výběr mezi dobrým a špatným nahradil rafinovaný marketing. Přitom poptávka po zábavné hudbě vzdor tomu stále přetrvává.

Ačkoli prodeje nových titulů klesají, páteří nabídky velkých gramofirem se stává jejich majetek, takzvaný back catalog.

Smlouvy, které podepisovali umělci v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století, byly ve většině případů vydřidušské. Majetkem gramofonové firmy se staly nejen písně, jež firma vydala, nýbrž všechno, co skupina po dobu smlouvy natočila.

Někteří z umělců například pro jistotu nahrávali o pár skladeb víc, aby měli širší výběr při sestavování desky. Čas od času vydavatel natočil nějaký koncert, aby měl co vydat, kdyby už nechtěl obnovit smlouvu, která se sepisovala na počet vydaných alb.

Dnes jsou tyto přebytky vítaným základem reedic klasických desek. Který nadšený ctitel Roda Stewarta nebo Def Leppard by si nekoupil reedici jejich desky s bonusem v podobě tří či čtyř nikdy nezveřejněných skladeb, anebo s celým dalším koncertním CD, i když původní desku doma již dávno má?

Umělci si sice stěžují, že vydavatel uvádí na trh věci nehotové, nebo dokonce nepovedené, avšak vydavatelé se na to neohlížejí. Obvykle reedice back catalogu ani se zpěvákem či zástupcem kapely nekonzultují.

Nadace vydává desky s respektem

Proto dnes řada umělců pásky se svými nahrávkami od vydavatele odkupuje a pak hudbu vydává vlastním nákladem, aby měla plnou kontrolu nad svým dílem. Do jisté míry je to také případ Hendrixovy pozůstalosti.

Jimi Hendrix vydal za svého života pouze tři desky. Po roce 1971 proto začala vycházet nereprezentativní alba, jejichž základem byly pásky s hodinami náčrtků a improvizací, jež si brnkal ve svém newyorském studiu. Ty byly dodatečně doplněny studiovou rytmikou.

V roce 1994 po řadě soudních sporů získala nahrávky nadace Jimiho Hendrixe, založená jeho otcem, a ta se dnes stará o to, aby byly desky největšího rockového kytaristy všech dob vydávány s pietou a respektem, který si zaslouží.