Tajná tvář učitele národů

Busta J. A. Komenského dodnes zdobí budovu nejedné školy, a tak mají žáci podobu velkého pedagoga důkladně vrytou do paměti. Stejně pečlivě jim kantoři ukládají do hlav názvy a obsahy jeho nejvýznamnějších děl. Labyrint světa a ráj srdce, Orbis pictus, Brána jazyků otevřená...

Sami učitelé by se ale možná divili, kdyby slyšeli jména jiných spisů: Zpráva o samovolném pohybu, Ustavičný pohyb, Dějiny ustavičného pohybu, O umění samovolného pohybu...

Ano, ctihodný Jan Amos se zabýval i věcí tak pošetilou, jako je perpetuum mobile, stroj, který zůstává v chodu bez dodávání energie. Určitě by je zaskočilo také odhalení, že se stýkal s významnými alchymisty, tedy z dnešního pohledu zavrženíhodnými pavědci. Ale nejen to. Esoterikové, tedy lidé zabývající se tajným věděním, dokonce nejslavnějšího českého pedagoga považují za "Jana Křtitele rosenkruciánů" - zvěstovatele učení tajné společnosti, kterou jedni považují za přímou předchůdkyni svobodných zednářů, druzí o ní tvrdí, že neexistuje, a třetí - včetně církve, nacistů nebo bolševiků - ji považují za svého úhlavního nepřítele.

Bloudění cizinou

"Komenskému spálí dům i s knihovnou, přijde o ženu a syna, a sám pak prchá od jednoho dvora ke druhému a všude hlásá velikost rosenkruciánské reformy a naději, kterou přináší," píše slavný spisovatel Umberto Eco v románu Foucaultovo kyvadlo, který je celý věnován myšlence tajných společností. Známý italský literární vědec přednášející na boloňské univerzitě je asi sotva povrchní lovec laciných senzací - spíše poukazuje na neprozkoumaná místa učencova jinak povšechně známého životopisu.

Komenský se narodil roku 1592, místo není přesně známo. Studoval na českobratrském latinském gymnáziu v Přerově a na německých protestantských vysokých školách v Herbornu a Heidelbergu, poté působil jako učitel a kněz jednoty bratrské ve Fulneku. Po bitvě na Bílé hoře se musel jako nekatolík skrývat a roku 1628 definitivně odešel do zahraničí.

V polském Lešně působil jako rektor tamního gymnázia, vydával svá díla a postupně získával mezinárodní věhlas. Při velkém požáru města přišel o knihovnu, archiv i rozpracované rukopisy. Poté cestoval po různých prestižních postech po celé Evropě, působil i na univerzitách a královských dvorech.

Po vestfálském míru uzavřeném roku 1648 definitivně ztratil naději na návrat do vlasti. Usadil se v Amsterodamu, kde žil jako uznávaný myslitel a vydal svá nejslavnější díla. Přátelil se se tam také například s malířem Rembrandtem van Rijnem. Zemřel v listopadu 1670.

Věčný samohyb

Komenského všeobecně známý životopis ale pomíjí řadu jeho aktivit, například práce na vývoji stroje zvaného perpetuum mobile. Tento koníček učitele národů je o to podivnější, že ve svém díle nebyl zrovna zastáncem technického a vědeckého pokroku. Někdy spíš naopak: v některých dílech před překotným vývojem techniky a poznání přímo varuje.

Přitom o jeho zájmu o věčný pohyb nemůže být pochyb. Už jen z počtu spisů, které na toto téma zanechal, se dá soudit, že perpetuum mobile pro něj nebylo okrajovou záležitostí. Některé z knih údajně měly i více než 500 stran, bohužel se nedochovaly. To, co z Komenského děl věnovaných "samovolnému pohybu" zbylo, dává bohužel jen velmi matné představy o směrech, kterými se ve svém snažení ubíral.

Zdá se však, že nijak nevybočoval z tehdy běžných snah o využití pohybujících se koulí, závaží a jiných těles. V době, která ještě neznala zákony o zachování hmoty a energie, mu to sotva lze mít za zlé. Podivné však je, že některé dochované zlomky starých textů naznačují, že byl v tomto ohledu úspěšný, nebo si alespoň myslel, že úspěch je blízko.

Kratší spis dokončený roku 1639 v Anglii údajně popisoval dvě stopy velký strojek, který se prý opravdu dlouhodobě pohyboval. Bohužel i toto dílko se ztratilo a existují jen mlhavé zprávy o jeho obsahu. Ví se ale také, že byl manuálně dovedný a svá perpetuua mobile vyráběl sám.

Růže a kříž

Dnes už víme, že sestrojit perpetuum mobile není možné a zvláštní druh kutilství učitele národů můžeme považovat jen za výstřední hobby poplatné omylům jeho doby. Existuje ale i vznešenější vysvětlení: kněz Komenský chtěl sestrojením věčného samohybu demonstrovat principy, podle kterých Bůh stvořil vesmír.

Skutečný motiv už asi nikdo nezjistí, "teologická" verze jeho koníčku však naznačuje, že za zjevnou tváří učitele národů byla ještě jedna, která má mnohem mystičtější podobu. A nechybí přitom ani narážky na účast v tajném spiknutí, které mělo změnit tvář světa. Na spiknutí rosenkruciánů.

O rosenkruciánech (někdy též rosekruciánech) neboli Bratrstvu růže a kříže se toho moc neví. A i to málo, co známo je, zní tajuplně. Na počátku jsou dva spisy nazvané Fama Fraternitatis des Löblichen Ordens des Rosenkreuzes (Věhlas bratrstva slavného řádu rosenkruciánů) a Confessio Fraternitatis (Doznání bratrstva). Autor není známý, jde však o jakýsi program obrody společnosti zahalený do alchymistických a mystických jinotajů.

Roku 1616 k nim přibyl ještě třetí spis nazvaný Chymická svatba Christiana Rozenkreuze. Právě přes Chymickou svatbu se dostáváme k Janu Amosu Komenskému. Autor tohoto spisu je totiž znám. Byl jím Johann Valentin Andreae (1586-1654), s nímž se budoucí učitel národů seznámil pravděpodobně na studiích a celý život si s ním dopisoval. Mimochodem, srovnáte-li jejich dobové portréty, zjistíte, že si byli nápadně podobní.

Cesta světla

Indicie naznačující spřízněnost velkého pedagoga s tajnými společnostmi se dají najít nejen v podobných myšlenkách, ale i v používané symbolice. Týká se to především jeho díla Via lucis (Cesta světla) a dalších spisů, kde shrnuje své názory na správné uspořádání lidské společnosti.

Komenský často mluví o "chrámu vědy", o dosažení "pravého světla" a doufá, že k tomuto vrcholnému cíli dovede lidstvo tajný sbor učenců "collegium lucis" - spolek světla, čímž nastane věk míru a pravdy na celé planetě. Podobné formulace se téměř doslova opakují v pozdějších zednářských spisech.

Ve svých dílech také často používá symboliku Šalamounova chrámu, obraz zlomeného sloupu stojícího na krychli nebo trojici mystických sloupů - opět zednářské atributy.

A nejen to. Roku 1651 dokonce uherskému vládci Zikmundovi Rákoczimu navrhl vytvoření tajné společnosti, která by se řídila zásadami z jeho spisu Cesta světla (Via lucis).

Komenský ovšem nemohl být zednář, protože toto hnutí vzniklo až po jeho smrti. Zednářství ale nepochybně navazuje na starší mystická učení. Často bývá v této souvislosti zmiňováno právě rosenkruciánství, které je podstatně mlhavějším a tajemnějším subjektem než okázale mystické zednářské lóže. Odtud už je k myšlence Komenského jako rosenkruciána (či dokonce spoluzakladatele tohoto tajemného spolku) jen krok. Nelze ale vyloučit ani to, že se zednáři prostě jen nechali světově proslulým myslitelem inspirovat.

Foto ČTK, repro archiv autora: Jan Amos Komenský předznamenal některé myšlenky zednářů, zejména představu, že lidstvo dovede k míru a pravdě tajný spolek učenců. Symbol rosenkruciánů. Latinské heslo "Růže dává med včelám" použil ve svém spise anglický hermetik Robert Fludd (1574- 1637).