Jiří Zoubek: Situace je srovnatelná s érou podvodů kolem LTO

Lidé, kteří podvádějí stát na daních při obchodování s pohonnými hmotami, za sebou mají velmi zdatné daňové poradce a účetní, kteří jim pomáhají ty machinace legalizovat, říká majitel firmy RoBin OIL Jiří Zoubek.

HN: Myslíte si, že je současná situace na trhu s pohonnými hmotami srovnatelná s érou lehkých topných olejů v devadesátých letech?

Tehdy šlo v podstatě o velmi jednoduchý model - dovážela se nafta, ale papírově byla deklarována jako lehký topný olej, na který se nevztahovala spotřební daň. Ten trh to samozřejmě už tehdy velmi silně devastovalo. Nyní už tady pátým rokem přetrvává situace, která je minimálně srovnatelná, ne-li horší co do objemu těch machinací. Ale dnes jsou ti lidé daleko organizovanější než v těch devadesátých letech, kdy to bylo víceméně živelné. Jsou provázanější na ekonomickou strukturu - to znamená, že mají za sebou velmi zdatné daňové poradce a účetní, kteří jim pomáhají ty machinace legalizovat. Dnes je to vysoce sofistikovaná záležitost.

HN: Kolik takovýchto organizovaných skupin podle vás operuje v Česku?

Myslím si, že jde o čtyři až pět skupin, které lze rozdělit teritoriálně. Jedna část z nich je zaměřena na vnitrozemí, druhá na příhraniční oblasti republiky. Z hlediska zdrojů pohonných hmot je možné je dále rozdělit na ty, kteří nakupují v rámci českých daňových skladů, zejména v Čepru, a dále pak na ty, kteří dovážejí ze zahraničí.

HN: Proč se nedaří státu tyto daňové úniky omezit? Sám jste zmínil, že k nim dochází už pět let...

Řeknu to takto - velice těžko uděláte podvod na banku bez spolupráce s bankéřem. A u těch pohonných hmot je to úplně stejné. Zbytek si domyslete. Zkrátka, pokud by tyto skupiny neměly zázemí v určitých státních složkách, tak si myslím, že už by to bylo dávno vyřešeno.

HN: V současnosti byla sestavena expertní skupina na ministerstvu financí, která přichází s určitými návrhy na legislativní změny. Myslíte si, že opatření, která navrhují, by situaci vyřešila?

Podívejte se, nějaké dodaňování při posledním kroku - při finálním prodeji na čerpací stanici - to není vůbec žádné řešení. Podle mě jediná věc, která může situaci vyřešit, je ekonomický tlak na ty problematické subjekty. Oni jsou velice jasně identifikovatelní.

Já je v tuto chvíli samozřejmě nemůžu jmenovat, nicméně pokud by se oni nedostali k legálním pohonným hmotám ze skladů Čepra, daňové úniky by skončily. A pokud se týká přímých dovozů ze zahraničí - tam je potřeba apelovat především na zahraniční rafinerie, aby těmto pochybným subjektům taktéž přestaly prodávat. Nejvíce se dováží ze sféry Rakousko a ze sféry British Petrol. Tyto společnosti ovšem na nich dobře vydělávají - prodávají jim za vyšší ceny. Čili asi nebude jednoduché je k tomu přimět.

HN: Jak se tento problém promítá do vašeho byznysu?

Já myslím, že se to odráží na byznysu všech, kteří tyto metody nepodporují a nepoužívají. Naše zisky klesly o sto procent. A v konečném důsledku pochopitelně státu také odvedeme méně prostředků na daních. Některé menší firmy, které mají jednu dvě čerpací stanice, to ohrožuje existenčně. Pokud tedy nezačnou v rámci boje o přežití s těmi problematickými skupinami spolupracovat.

Můj odhad je, že osmdesát procent z těchto čerpacích stanic tento nezdaněný materiál začalo postupně odebírat. Ale já to těmto malým firmám nevyčítám - řídí se prostě heslem našich babiček - bližší košile než kabát. Nikdo nechce zbankrotovat. De facto nemají na výběr.