Julie Hrstková: Vyhoďme ho z kola ven

Postoj Řecka k euru a eurozóně se má stejně jako přístup dítěte, které schválně rozbilo oblíbenou hračku a teď se hlasitě dožaduje koupi nové. Řekům nikdo euro nenutil. Sami jej chtěli za každou cenu - v praxi pak za cenu zfalšování údajů o hospodaření státu. Euro Řekům pomohlo - nikoliv zlepšit vlastní rozpočtový systém, ale umožnilo krásný život "na dluh". Půjčky byly levné, riziko minimální. Výsledkem toho všeho je, že Řecko ubližuje euru a ještě k tomu tvrdí, že všechno je naopak.

Nikdo se proto nemůže divit zbytku eurozóny v čele s Německem, že se mu do záchrany řecké ekonomiky až tak moc nechce. Samotné Německo už dlouho tvrdí, že pokud by vůbec bylo ochotné o něčem takovém uvažovat, pak jen za tvrdých německých podmínek - tedy ještě silnějšímu ořezání a restrukturalizaci státních výdajů, než s čím přišli Řekové.

Stejně tak není překvapením, že Němcům evidentně dochází trpělivost s řeckým "ublíženým" postojem - jinak by nehrozili změnou pravidel, která by umožnila vyhodit neposlušného člena eurozóny. Na vlastním příkladu několikrát zažili, co s měnou může udělat špatná hospodářská politika. Němci se kvůli euru museli rozloučit s pevnou německou markou a teď nechtějí přijít o pevné neněmecké euro. To je hlavní důvod, proč jsou v návrzích na konsolidaci řeckého dluhu nejtvrdší. Některé návrhy zacházejí až tak daleko, že se mluví o vytvoření "tvrdého jádra" eurozóny, zbytek (kromě Řecka ještě například Španělsko či Portugalsko) by se musel vrátit zpátky k vlastní měně.

Řekové mezitím o pomoc nežádají a opustit eurozónu nechtějí. Vrcholem všeho je jejich výhružka, že se obrátí o pomoc k Mezinárodnímu měnovému fondu. Bez ohledu na politické konsekvence (MMF se bere jako americká instituce, takže žádost o pomoc by potvrdila, že eurozóna není schopná se s problémy vypořádat sama), by to byla druhá nejlepší věc, co by Řecko mohlo pro euro a pro eurozónu udělat. Tou první by byl odchod z eurozóny.