Smrt si zatančila v Divadle Archa, tleskalo se vestoje

Tři roky po vystoupení australské zpěvačky Lisy Gerrardové v pražském Divadle Archa se na stejném místě se svým současným repertoárem představila i pánská polovina již neexistujícího dua Dead Can Dance: britsko-irský zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista Brendan Perry.

Náhoda tomu chtěla, že jeho druhá sólová deska, realizovaná po téměř jedenáctileté pauze, nese název Ark, tedy Archa.

Během středečního devadesátiminutového koncertu byl skladbám z aktuální desky, jež se zamýšlí nad globálními hrozbami současného světa, ale věnován poněkud menší prostor, než bývá při promo turné obvyklé.

Možná proto, že na nové desce veškeré nástroje nahrál sám Perry prostřednictvím samplerů a syntezátorů, zatímco na pódiu jej obklopuje skutečná čtyřčlenná kapela v tradičním rockovém složení s klávesami (jejich elegantní zvuk ve většině písní druhými syntezátory střídavě zdvojovali kytarista a baskytaristka).

A zřejmě i proto, že během průtahů s vydáním alba Ark vzniklo několik zcela nových a - jak dokládala skladba o odkvetlé lásce Love on the Vine - znamenitých písní.

Soustředěné vystoupení překvapilo svou zvukovou kompaktností, ačkoli se Perry vracel hluboko do minulosti, až ke stejnojmennému debutu Dead Can Dance z roku 1984, ještě značně ovlivněnému kytarovým postpunkem.

Závěrečný potlesk ve stoje

Pro rockové nástrojové složení Perryho současné kapely se citlivě přearanžované starší skladby přirozeně začlenily mezi nové písničky, vyznačující se majestátně vyklenutými klávesami, třpytivými kytarami a Perryho vemlouvavým hlasem novodobého trubadúra.

Jelikož ani sféričtější skladby - jakou je coververze písně Dream Letter, jejímž autorem je Perryho oblíbený písničkář Tim Buckley - nepostrádají naléhavost a napětí, vystoupení se mohlo obejít bez jakýchkoli vizuálních efektů. Padesátiletý Perry, jenž se stále více podobá Peteru Gabrielovi, i jeho spoluhráči koncert odehráli v decentním přítmí.

Sál v Arše byl sice tentokrát upraven pro sezení, nicméně po přídavcích, jež opět připomněly magickou world music ovlivněnou tvorbu Dead Can Dance, se tleskalo vestoje.