Co chtějí vědět banky

Kdo je skutečný majitel firmy

- fyzická osoba, která má vliv na řízení - přímo či prostřednictvím jiných osob

- fyzická osoba, která disponuje více než 25 % hlasovacích práv

- fyzická osoba, která je příjem-cem výnosů z činnosti firmy

Kdo je skutečný majitel nadace, nadačního fondu

- fyzická osoba, která má být příjemcem alespoň 25 % rozdělovaných prostředků

- fyzická osoba (okruh osob), v jejichž zájmu je nadace založena

Kdo je skutečný majitel obecně prospěšné společnosti

- osoba, která disponuje více než 25 % hlasovacích práv

- osoba, která je příjemcem alespoň 25 % rozdělovaných prostředků

Zdroj: ČNB, ČSOB

Vklady u bank

454 mld. Kč

měly firmy v únoru 2010 v českých bankách

Pro podnikatele, kteří se nehlásí k vlastnictví svých firem, bude čím dál obtížnější zůstat v utajení. Nejde jen o to, že sílí volání po zákonu, který zakáže existenci společností s akciemi na majitele. Odtajnění skutečných vlastníků firem začínají žádat i banky, jež těmto firmám vedou konta.

Bankám ukládá povinnost zjišťovat skutečného majitele společností, jež jsou jejich klienty, dva roky starý zákon proti praní špinavých peněz. "Zákon společně s prováděcí vyhláškou ČNB je platný už od 1. září roku 2008," říká mluvčí ČNB Pavel Zúbek. Banky požadavky zákona zavádějí postupně, nevyžadují všechny stejné informace, nejsou stejně důsledné. Nová praxe tak není mezi podnikateli známa a mnohé zaráží.

"Nevidím důvod, proč mám odhalovat vše o faktických majitelích firmy, když chci mít u banky jen účet," zlobí se pražský podnikatel, který v březnu zakládal v ČSOB účet pro novou firmu s akciemi na majitele. Banka mu předložila dotazník, v němž měl vyplnit identifikační údaje o všech akcionářích s podílem nad 25 procent. Požadavek mu přišel neoprávněný. Zvlášť, když obvolal další banky, a zjistil, že ne všechny chtějí stejně detailní údaje.

Jenomže je jen otázkou času, než stejně důsledné budou všechny bankovní domy. Tlak na větší transparentnost finančních toků totiž sílí v celé Evropě. "Evropská unie přijala směrnici proti praní špinavých peněz už v roce 2005, od té doby ji jednotlivé státy začleňují do svých zákonů a banky podle toho upravují vnitřní předpisy. Požadavky se stále zpřísňují," vysvětluje Milan Cicer, ředitel Finančně analytického útvaru ministerstva financí.

Pátrání v již fungujících účtech

"Normy se zavádějí postupně. Informace o vlastnících dnes vyžadujeme standardně při zakládání nových kont. Začínáme ale získávat i údaje od firem, které již našimi klienty jsou," řekl mluvčí ČSOB Ivo Měšťánek. ČSOB zatím informace získává od klientů jen příležitostně, tedy když sami do banky přijdou.

Zato žádá údaje nejen o akcionářích obchodních společností. Chce znát také osoby, jež čerpají více než 25 procent z prostředků nadací a veřejně prospěšných společností, jejichž konta vede. A dále osoby, které tu mají rozhodovací pravomoci.

Pokud by klient odmítl požadovanou vlastnickou strukturu rozkrýt nebo informovat o příjemcích peněz, banka mu podle zákona nesmí z účtu umožnit provést žádnou transakci. "Zatím jsem ovšem neslyšel, že bychom na tento problém narazili," řekl Měšťánek.

Podobně postupují i další banky. "U nového klienta požadujeme informace automaticky. U stávajících klientů je chceme například v případě, když žádají o aktualizaci údajů, nebo při založení nového produktu," uvedla mluvčí GE Money Bank Markéta Dvořáčková.

Na větší přísnost Češi narážejí i v cizině. "Loni po nás chtěli v rakouské Raiffeisenbank, abychom uvedli faktické vlastníky lucemburské firmy, kterou zastupujeme. Hrozili zablokováním účtů, které tam bez problémů má už od roku 2002," líčil HN další pražský byznysmen.

Rakousko: Stovky zrušených účtů

Exkluzivně

Podle nepotvrzených informací zrušila Raiffeisenbank jen v Rakousku po zavedení nové informační povinnosti svým zahraničním klientům stovky firemních účtů, protože jednatelé nedokázali doložit identitu akcionářů nebo původ peněz, jež přes konta tečou. Údaj se HN nepodařilo ověřit, podle mluvčího Raiffeisenbank Tomáše Kofroně banka nechce konkrétní opatřeních proti praní špinavých peněz zveřejnit.

Otázkou je, jaké možnosti banky mají v případě, že faktičtí vlastníci, kteří chtějí zůstat v utajení, převedou akcie své firmy na "bílého koně", sami si ale zachovají rozhodovací pravomoci a inkasují většinu zisků.

"Banky vesměs nemají šanci zjistit, jestli jednatel, který informace poskytuje, nelže. Nemůžeme po klientech chtít, aby nám své akcie fyzicky do banky nosili ke kontrole," posteskl si ředitel korporátního bankovnictví jednoho z tuzemských finančních domů.