Kořenářství jako z pohádky

Vstoupit do kořenářství U Salvátora je jako zajít na exkurzi do předminulého století. Hned u dveří zacinká zvonek jako z pohádky, regály jsou plné koření baleného do jednoduchých papírových pytlíků, nákup se markuje na starodávné kase s klikou. Jako ze starého filmu působí i Jana Velebilová, která stojí za pultem provoněného krámku již bezmála třicet let. Vystudovaná chemička tam pracovala, ještě když to byl obchod státního drogistického podniku Druchema, v němž se koření prodávalo jen jako doplňkový sortiment. A po revoluci si krámek nechala jako soukromnice. Koření pro ni není pouhým zbožím. „Je to celoživotní láska. Od koření se neodchází, s kořením se musí umřít,“ říká.

Krámek začínal v roce 1969 se čtrnácti druhy koření, dnes jich prodává přes dvě stě. Základní sortiment dodává prověřená česká firma GurmEko, desítky směsí si Jana Velebilová míchá sama, mnohé dokonce sama vymyslela. Cizinci k Salvátorovi proudí pro její koření na guláš, které se dostalo do pražského bedekru, vyhlášená je také směs na čevabčiči nebo na bylinkové máslo. Míchání koření je alchymie, a tak si Jana Velebilová své receptury přísně střeží. „Postupuju metodou pokus – omyl, ze čtyřiceti vzorků se povede třeba jeden,“ popisuje.

Je pátek, a tak jsou regály poloprázdné. Majitelka si potrpí na to, aby prodávala vše co nejčerstvější – zboží bere dvakrát týdně, ale před víkendem už je nerozděluje do pytlíčků, aby koření nevyvětralo. Příliš často se nevidí ani její přístup k výdělku. Padesátigramový pytlík voňavého kmínu pořídíte U Salvátora za šest korun, stejné množství exotické kurkumy za osm. „Mohla bych koření ocenit tak, abych vydělala, ale raději nasadím takové ceny, abych přežila a lidé měli radost, že si za pár korun odnesou domů něco voňavého,“ vysvětluje. Zákazníkům se snaží vyjít vstříc i ve výběru sortimentu. „Jakmile se mě pár lidí zeptá na něco, co nemám, tak to seženu. Nyní jsem například začala po dlouhé pauze znovu prodávat chlebové koření. Zdá se, že lidé začali znovu péct,“ říká. Odbyt je velký, za rok se v malém obchůdku prodá kolem čtyř tun koření.

V roce 1993 se krámek musel kvůli restitucím přestěhovat z malostranské Mostecké ulice přes řeku na Staré Město. Zákazníci si jej rychle našli i tam, přestože nemá ani webové stránky. Zajímavé hosty nechává paní Velebilová podepsat do návštěvní knihy. Některé zápisy z ní zdobí i stěny obchodu. „Lituji každého dne, kdy jsem tu měl absenci. Vůně, prostředí – vůbec,“ napsal v roce 1974 Miloš Kopecký.

Kořenářství U Salvátora
Náprstkova 2, Praha 1

Foto: Filip Jandourek