Julie Hrstková: Rozpočet kolonku sopka neuznává

Letecké společnosti se postavily do dlouhé fronty těch, kteří žádají o státní pomoc. Argumentují, že vlády zavřely vzdušný prostor "bez zhodnocení rizika, bez konzultací, bez koordinace a bez vedení," a proto prý mají nárok na kompenzaci. Do jisté míry jejich volání vyšla vstříc Evropská komise, která případnou dotaci z rozpočtů předem povolila. Aerolinie zatím podle odhadů za každý den "na stojáka" přicházejí o dvě stě milionů eur - letadla stojí, a šetří tak palivo, ale společnosti musí vracet peníze za letenky a pořád jim zbývají fixní náklady. Do jisté míry je ztráta leteckých společností reálná (alespoň za fixní náklady), u náhrady odletů je to o něco obtížnější. Zatím není jasné, jaký je poměr cestujících, kteří žádají o peníze za letenku, a těch, kteří využijí pozdější odlet. Na cestujících, kteří mají čas, aerolinky neprodělávají - právo letu mají vždy ti, kteří mají letenku na daný den a čas. Čekající vyplňují jen volná místa (která si stejně zaplatili) a která by jinak zela prázdnotou.

Kdo má kolik dostat

Jenže aerodopravci nejsou jediní, kdo utrpěli vlivem sopečné činnosti vulkánu s nevyslovitelným jménem. První na řadě jsou tady cestující, kterým - neboť jde o případ "vyšší vůle" - nikdo nekompenzuje výdaje za náhradní přepravu, prodloužení cestovního pojištění nebo za dodatečné ubytování, jehož ceny vystoupaly v řadě zemí do závratných výšek. Problémy mají zaměstnanci, kteří (pokud už nemají dovolenou) musí nahlásit neplacené volno a zaplatit za sebe povinné zdravotní pojištění. Proč by měli dostat vládní pomoc aerolinky, a lidé (kteří si třeba i uzavřeli pojistku, která se ale na případy vis major nevztahuje) nic?

Letecké společnosti požadují pomoc od států s tím, že to byli politici, kteří uzavřeli letecký prostor bez konzultace s kýmkoliv. Jenže tady jde o morální hazard. Pakliže zkušební lety vojenských stíhaček skončily usazením popílku v motorech, je dost pravděpodobné, že by se podobné potíže mohly objevit i u osobních letounů. Jakkoliv lze pochopit rozhořčení leteckého průmyslu nad ztrátou zisku, pobouření nad pádem civilního letadla by bylo násobně větší.

Preventivní opatření mají vždycky smůlu: současnou situaci lze trochu přirovnat k pandemii prasečí chřipky. Tehdy šly nakonec vakcíny za miliardy do stoupy a celý svět kritizoval politiky za utrácení. Jenže kdyby se chřipka opravdu rozhořela, kdyby smrt kosila desítky milionů lidí a vakcín by bylo málo, problém, stejně jako kritika veřejnosti, by byl daleko větší. Tady platí to samé. Když je nebe zavřené, letectví přichází o stovky milionů. Kdyby se létalo a spadlo by byť jen jediné letadlo, kdo by za to mohl? A jaké ztráty - morální, finanční, reputační by vznikly? Vykompenzovaly by pár set milionů eur, o něž teď přichází letectví?

Sporné dotace

Dotace leteckému průmyslu jsou v zásadě nesmyslné. Pokud by vůbec k nim chtěl nějaký stát přikročit (navíc by neměl být jeden, aby se nevytvořily nerovné podmínky na trhu), bylo by nutné vyčíslit skutečné škody, které se staly, a vynechat z toho ušlý zisk. Což mimo jiné znamená, že by aerolinky musely přiznat marži, kterou na každé letence generují, čemuž by se jistě vehementně bránily. V každém jiném případě by ale šlo o kompenzaci ušlého zisku. A vyrovnávat zisk aerolinek ze státního rozpočtu, potažmo z příjmů daňových poplatníků, (z nichž mnozí teď platí navíc ztráty za zrušené lety z vlastní kapsy) by bylo zhruba stejné, jako kdyby měl stát sanovat propad prodeje slunečních brýlí kvůli tomu, že sopečný popílek ubral na počtu slunečních dnů.

Evropa se čím dál víc mění ze sociálního státu na socialistický, který chce mít vše pod kontrolou, ale zatím jen vše platí. Pokud ale je ochotna vyčlenit peníze na přepravu, pak by stálo za úvahu, jestli onu plánovanou pomoc letectví nepřenést do infrastrukturních investic, což by minimálně snížilo rizika budoucí přepravy.

Evropa se čím dál víc mění ze sociálního státu na socialistický, který chce mít vše pod kontrolou, ale zatím jen vše platí.