Domy do sbírky

Když jsem se podnikatele Petra Němce zeptal, kolik pro něho architekt Stanislav Fiala navrhl domů, přesné číslo hned nevěděl. Nepředstíral to. Petr Němec, zakladatel společnosti PharmaSwiss, není pozér, místo toho za sebou zanechává velmi výrazné, po estetické stránce utěšené stopy.

Už jich má ve své sbírce pět - dva rodinné domy v Čechách, po jednom v Srbsku a Anglii a jeden v Karibiku na malebném ostrově Caicos. Vesměs jde o příklady kvalitní moderní architektury, která může sloužit jako inspirace pro výstavbu na velmi rozmanitých místech. Ale kromě těchto staveb Stanislav Fiala, považovaný za jednoho z nejlepších českých architektů, projektoval pro Petra Němce golfovou klubovnu, stodolu, ale i továrnu a několik firemních kanceláří.

Existuje jen málo lidí, kteří by si počínali tak cílevědomě a zároveň velkoryse jako Petr Němec. Mám takovou teorii, že každý bohatý člověk by měl mít jaksi morální povinnost postavit dům od špičkového architekta. Je to záslužné hned z několika důvodů. Architekt dostane možnost ukázat svůj talent, architektura jako obor může o kousek povyrůst, životní prostředí se zkulturní - a investor přijde k perfektnímu domu i dobré pověsti mecenáše. To, co bývalo v renesanci samozřejmé, v současnosti sice není ještě úplně obvyklé, avšak příkladů vhodných následování lze najít více než v devadesátých letech minulého století.

Zrod mecenáše

Když jsem se sešel v Praze s Petrem Němcem, který v současnosti žije převážně v Bělehradě, bylo okamžitě zřejmé, že mezi nimi nejde o chladnokrevně pragmatický vztah klient - architekt. Za bezmála patnáct let, co trvá jejich spolupráce, se z nich stali přátelé, kteří si rozumějí i tehdy, když zrovna nestaví nějaký dům. Jinak by toho asi spolu tolik nevytvořili. Nešlo by to. Kdo měl tu příležitost, určitě potvrdí, že postavit jenom jediný dům je prubířským kamenem pro každého, kdo se této akce zúčastní. Ale když se jej nakonec podaří dotáhnout bez kompromisů do podoby, jež byla předem zamýšlená, následuje čiročirá radost, která může trvat po několik generací. Dobré domy už v sobě mají takové kouzlo zakódováno.

"V letadle jsem přemýšlel o tom, co to vlastně znamená, když jste mě obsadil do role mecenáše," zamýšlí se Petr Němec. "Předpokládám, že mecenáš dělá něco, co ho baví, a příliš neřeší otázku, jestli to dává ekonomický smysl. Pokud to tedy tak myslíte, můžu se za něj považovat. Peníze opravdu nejsou důležité. Nejdůležitější je, že se mi v těch domech dobře žije. Jediný problém vidím v tom, že nemůžu být ve všech najednou, ani kdybych se rozkrájel."

První stavba, která odstartovala spolupráci Petra Němce a Stanislava Fialy, byl rodinný dům v Alenině Lhotě v jižních Čechách. Architekt jej navrhl tak, aby tamní řemeslníci získali pocit, že má stejné tvarosloví jako staré chalupy, jež vidí kolem sebe a umějí je stavět.

"Byl jsem spokojený, že jsem přispěl do hry správným rozvržením prostoru a kompozicí, která zapadne do jihočeské krajiny," vzpomíná na začátky Stanislav Fiala. Myslel si, že Petru Němcovi bude stačit pouze studie a s místními už ji dá nějak dohromady. "Ale opak byl pravdou. Překvapil mě, že chtěl kompletní architektonický servis - to znamená od projektu přes dohled na stavbu. Tím jsem se chytil do své vlastní pasti a musel jsem tuhle architekturu komponovanou pro lidové stavitele pěkně doplnit moderními přístupy, abych se za ni nemusel stydět," říká.

Dům byl dokončen za tři roky, v devětadevadesátém. "Bylo to dobré a přesné, ale hlavně na zcela jiné úrovni, než jsme si vůbec dokázali představit," říká Petr Němec. Vznikl neobyčejný dům, který si uchovává venkovský charakter, avšak přitom je kupříkladu v pojetí vnitřních prostor nekompromisně soudobý a pohodlný. Ukazuje jednu z možný cest, jak na vesnici vstupovat se současnou architekturou.

V Alenině Lhotě - vlastně hned za přestavěnou chalupou - Petr Němec se svým otcem postupně vybudovali golfový klub Čertovo břemeno, jenž se dostal nejenom do přehledů špičkových hřišť, ale díky neobvyklé klubovně i do architektonických publikací. Stanislav Fiala ji pojal jako zahrabanou betonovou jeskyňku porostlou trávou a obloženou balvany, takže vypadá, jako by byla odjakživa součástí zdejší zvlněné krajiny. Uvnitř je prostor řešený ve stylu střídmého luxusu, ostatně jako všechny stavby, které Stanislav Fiala navrhuje. Do roka by měla v Čertově břemenu vyrůst nová, větší klubovna, ale podobně odpovídající duši místa.

Dům v Bělehradě je třípodlažní. V suterénu si majitel zřídil domácí lázně, do přízemí umístil obytný prostor a v patře má ložnice.

Motivem interiéru bělehradského domu jsou kruhy a kombinace zelené a bílé barvy.

Z jižních Čech až do Karibiku

Po Alenině Lhotě následovaly domy na pražské Hanspaulce, v Bělehradu, v Londýně a v Karibiku. Jejich projekty vznikaly prakticky souběžně v prvních pěti letech nového tisíciletí a hotové byly v letech 2007 až 2009. Od architekta, který musí mít všechny stavby pod neustálou kontrolou, to vyžaduje maximální nasazení.

"Najednou jsem se ocitl v situaci, že se Petr stal mým zásadním partnerem v téměř veškeré komunikaci o architektuře," vzpomíná Stanislav Fiala. "Všechny další úkoly jsem začal vnímat jako vedlejší práce, začalo mi dělat problémy soustředit se na něco jiného." Nyní už to má mnohem jednodušší, protože pracuje především pro Petra Němce a jiné zakázky přijímá jen výjimečně.

Zjišťoval jsem, který z řady svých domů má Petr Němec nejraději. "Mám úzký vztah ke všem, co jsme postavili," odpověděl. "A každý má jiný důvod pro svou existenci." Zdráhal se dát některému z nich nálepku "nejoblíbenější". Po chvíli přemýšlení však usoudil, že asi nejraději užívá dům na karibském ostrově Caicos, jenž byl dokončen před třemi lety.

"Je to takový hvězdný dům, protože v jeho okolí hraje všechno dohromady: pláže, palmy, nádherné moře, do kterého se potápíme. Mám velkou rodinu a potřeboval jsem velký dům, v němž bych mohl pobývat jak s dětmi, tak s přáteli. A to se povedlo."

Stanislav Fiala, který nehraje golf a nemohl tedy ocenit kvalitu golfového hřiště Čertova břemene, si na Caicosu vyzkoušel, jaké je to potápět se v Atlantiku. "Potápěč nejsem, ale tam jsem pod vodu jít musel. Byla to šance, jaká se neodmítá. Dole jsem objevil krásu, která mnou zacloumala. Slovy se to nedá popsat. Hned při prvním ponoru jsem potkal žraloka jako prase. Na to se nedá zapomenout."

Samotný dům vymyslel tak, že částečně navazoval na starou stavbu, která zůstala po původních majitelích. Jenže byla prožraná termity, takže z ní mohl architekt ponechat jenom podezdívku z betonu a kamene. Využil ji jednak jako velkou nádrž na pitnou vodu, jednak jako základnu, na niž posadil dřevěné patro s obytným prostorem. Ten propojil třípodlažní vyhlídkovou terasou s novým domem s velkými ložnicemi. Zvláštností budovy je, že nemá klasicky zasklená okna, ale po vzoru tradičních místních staveb byly okenní otvory opatřeny pouze žaluziemi a sítěmi proti hmyzu. Díky tomu může neobyčejné stavení dýchat, domem pořád profukuje, a je-li bezvětří, vzduch rozviřují nástropní vrtule. Nemusí v něm být klimatizace a lépe se tedy přizpůsobuje tropickému klimatu.

"Snažili jsme se propojit vnitřek s vnějškem," vysvětluje Stanislav Fiala, "a umocnit krásu toho místa i výběrem materiálů. Dům je dřevěný a má dlažbu z měkké zemité břidlice, která navozuje pocit, jako by šlo o udusanou hlínu nebo kus ohlazeného kamene, který dobře zvládá bosé nohy, ještě mokré z moře či plné písku." Stavět v Karibiku není snadné. Veškerý materiál se musí dopravit na lodi, místní stavitelé nejsou příliš zruční, a pokud se po nich nechce tamní klasika (domy z omítnutých betonových tvárnic se spoustou střešních vikýřů a s tmavými skly), jsou poněkud rozpačití. Přesto se povedlo na caicoské poměry velmi neobvyklou novostavbu dotáhnout do nekompromisně kvalitní podoby.

Petr Němec v této souvislosti připomíná, že síla architekta Fialy spočívá - kromě invence - v tom, že umí věci vymyslet do posledního detailu. Každý projekt je sice jiný, stavby vznikají v různých situacích, v odlišných zemích, podílí se na nich spousta dodavatelů, ale on je dokáže zvládnout a motivovat k co nejlepšímu výsledku.

"Často se musí improvizovat," vysvětluje Stanislav Fiala, "a s návrhem odbočíme klidně jinam, abychom umožnili udělat to hladce. Jde jenom o to, abychom při takových odbočkách neztratili základní myšlenku projektu. Tu opustit nelze."

Fiala má pozoruhodnou schopnost vidět podobu budoucí stavby, jakmile se ocitne na místě, kde by měla být postavena. Je to věc talentu i dlouholetých zkušeností. Prvotní koncept vzniká rychle, následuje jeho rozpracování. Může vést k několika dalším variantám řešení, ale většinou se nakonec stejně prokáže platnost prvotního záměru.

Mají domy pro Petra Němce něco společného? "Myslím, že jsou zemité. Není v nich exhibice, přestože tak někdy vypadají, protože jsou nezvykle tvarované. Má to pokaždé racionální důvod, není to předvádění se. Na konci by měla být radost z toho, jaké je v nich světlo nebo jak fungují."

Rezidence Foxdale na okraji Londýna vznikla přestavbou tradičního anglického venkovského sídla.

Výraznější zásahy do budovy úřady nepovolily, a tak se moderní vstupy projevily především v interiéru Foxdale.

Sehraná dvojice

Je to vlastně jednoduché. Stavebník má peníze, architekt zase nápady. "Jsme už sehraní. Petrovi nezáleží na formálním provedení projektu," pochvaluje si Stanislav Fiala. "Stačí mu skica, kolikrát se jenom čmárá na papír, když si povídáme, jakým směrem bychom měli jít. To je pro mě to nejdůležitější - Petrova důvěra v to, co dělám. Je to důležitější než peníze, které může do stavby investovat. Neutrácíme čas zbytečnými formalitami, v tom je situace pro mě jako architekta jedinečná, až snová."

Je to pochopitelné. Vzhledem k tomu, kolik času strávil Petr Němec nad jednotlivými projekty v jejich nejrůznějších fázích a pak také nad jejich zhmotňováním, stává se nejenom mecenášem, ale do jisté míry také odborníkem na architekturu. On sám se však v tomto ohledu drží zpátky a říká jen, že je to svět, do něhož mu Fiala pootevřel dveře. Prý si ani neumí představit, že by měl hodnotit práci nějakého jiného architekta. Lze to pokládat spíše za výraz až jeho nemístné skromnosti.

Ptal jsem se ho, jaký to je vlastně pocit. Jestli bere své domy - mimo jiné - také jako potvrzení toho, že je úspěšným člověkem. "Nemám z vlastnictví nemovitostí pocit, že by to dokazovalo nějakou úspěšnost. To, že jsou moje, není dimenze, ve které bych uvažoval. Výhoda je v tom, že mě tyhle stavební aktivity finančně nevyčerpávají. Kdybych byl nucen zvažovat, jestli budou rentabilní, nebo ne, tak by to bylo něco jiného."

Zmínil se také, že v Anglii, kde také tráví hodně času a v Chalfontu St. Peter u Londýna má rezidenci Foxdale, je hned vedle fotbalu národním sportem sledování ceny nemovitostí.

Angličané tím žijí a o tom, co se děje na trhu, jsou prý schopni dlouhé hodiny si povídat. Podle Petra Němce je však hodnota nemovitostí zajímavá jenom ve dvou případech: když je člověk kupuje a když prodává. Jinak nemá cenu se jimi zabývat. "Nic z toho neřeším, protože pro mě dům není investice. Nestavěl jsem ho proto, aby se mi jednou finančně zhodnotil, ale abych se v něm cítil dobře. Jsou to srdeční záležitosti," říká.

Nyní úspěšná spolupráce architekta a podnikatele přešla do nové fáze. Soukromé domy nelze stavět donekonečna, Petr Němec to ví. Ale také přišel na to, že ho prostě baví spolupracovat se Stanislavem Fialou. V Bělehradu, kde žije a podniká, rozšířil záběr svého stavitelství a podle architektova projektu staví bytový dům a továrnu s kancelářemi.

Přestavba chalupy a stodoly v jižních Čechách byla prvním projektem, na němž Petr Němec s architektem Jaroslavem Fialou spolupracovali.

Dům na ostrově Caicos nemá podle místního zvyku zasklená okna, jsou v nich pouze sítě proti hmyzu a žaluzie proti slunci.

Letní karibské sídlo Petra Němce stojí hned u břehu moře a pohodlně ubytuje až dvanáct lidí.

Architekt se snažil umocnit krásu karibských ostrovů i výběrem přírodních materiálů jako dřevo nebo břidlice.

Pro interiér pražského domu je charakteristický odhalený beton, který v kombinaci se sklem umocňuje jeho moderní atmosféru.

Vila na Hanspaulce má okrouhlou fasádu, která poskytuje panoramatický výhled na Pražský hrad a zároveň umožňuje sledování pohybu slunce.

Z ulice vila působí kompaktně a vlastně nenápadně, neodkrývá nic z velkoryse rozmáchlé půlkruhové strany.

Kolem proskledné fasády jsou natažené nerezové sítě, po nichž se časem bude šplhat zeleň.