Paul Krugman: Řecko na cestě z eurozóny

Je Řecko dalším Lehman Brothers? Ne, není ani dostatečně velké ani dostatečně propojené, aby globální finanční trhy jeho vinou zamrzly stejně jako v roce 2008. Stejně tak neplatí, že jsme svědky začátku runu na veškeré vládní dluhy.

To je dobrá zpráva. Špatná zpráva je, že problémy Řecka jsou hlubší, než jsou evropští představitelé ochotni přiznat. Mnozí pozorovatelé očekávají, že řecká tragédie skončí státním bankrotem; osobně jsem stále více přesvědčen, že jsou příliš optimističtí; půjde nejen o bankrot, ale i o vystoupení z eurozóny.

Státní bankrot Řecko nespasí

Problém je, že Evropa postrádá klíčové atributy úspěšné měnové oblasti, především centrální vládu.

Zamysleme se nad často uváděným srovnáním mezi Řeckem a americkým státem Kalifornie. Oba útvary mají značné fiskální potíže a oba se v minulosti chovaly fiskálně nezodpovědně.

Fiskální trable v Kalifornii přesto nejsou tak významné jako řecké. Proč? Protože velká část peněz, které se utratí v Kalifornii, plyne z Washingtonu. Státní financování je sice okleštěné, ale úhrady Medicare nebo šeky sociálního pojištění budou přicházet dál.

Svízelná rozpočtová situace nezabrání Kalifornii, aby se podílela na hospodářském zotavení USA. Naproti tomu řecké rozpočtové škrty budou mít silný depresivní dopad na ekonomiku.

Je tedy odpovědí restrukturalizace dluhu, což je jen zdvořilý výraz pro částečný státní bankrot? Ne - část rozpočtového schodku Řecka tvoří platby úroků. A i kdyby řecká vláda přestala dluh platit, neuvolnila by tolik peněz, aby se vyhnula drastickým škrtům.

Jedinou věcí, která by mohla řecké bolesti výrazně zmírnit, je hospodářské zotavení. Kdyby mělo Řecko vlastní měnu, mohlo by se pokusit vyvolat zotavení devalvací, která by zvýšila jeho konkurenceschopnost. Řecko však má euro.

Politicky korektní odchod

Jak to tedy skončí? Osobně vidím tři cesty, jak by se Řecko mohlo v eurozóně udržet. Za prvé by řečtí zaměstnanci mohli akceptovat snížení mezd, díky němuž se stane Řecko dostatečně konkurenceschopným. Za druhé by mohla Evropská centrální banka začít vést expanzivnější politiku - tedy nakoupit spoustu vládních dluhů a následně akceptovat inflaci. To by pomohlo nejen Řecku, ale i dalším problematickým státům eurozóny. Za třetí by se mohl Berlín stát pro Atény tím, čím je Washington pro Sacramento - tedy fiskálně silnější evropská vláda nabídne slabším sousedům pomoc, aby se krize stala snesitelnou.

Problém je v tom, že žádná z těchto alternativ není politicky přijatelná. Zbývá jediné: odchod z eurozóny.

Jestli k tomu dojde, zasáhnou šokové vlny celou Evropu. Jenže - pokud evropští představitelé nebudou schopni jednat daleko směleji, než dosud, tak se k ničemu jinému neschyluje.

Paul Krugman
Autor, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, je komentátorem deníku The New York Times (c) The New York Times Syndicate 2009

Pokud evropští představitelé nebudou schopni jednat mnohem směleji než dosud, tak se k ničemu jinému, než k odchodu Řecka z eurozóny neschyluje.