Eliáš: Někteří hráči, kteří se omluvili, by se měli podívat do zrcadla

Na olympijském turnaji ve Vancouveru byl kapitánem, i v Mannheimu měl patřit k lídrům. Nakonec se ale Patrik Eliáš (34) z osobních důvodů zařadil jen mezi pětadvacet omluvenek, které musel trenér Vladimír Růžička před začátkem hokejového mistrovství světa přijmout.

Útočník New Jersey Devils teď ze svého domu ve Spojených státech sleduje, jak oslabený tým na šampionátu v Německu má problémy s outsidery a bude mít co dělat dostat se do čtvrtfinále turnaje. (Na otázky HN ale zkušený útočník odpovídal ještě předtím, než český celek překvapivě podlehl Norsku.)

HN: Sledujete mistrovství světa?

Sleduju výsledky, a když jsem u internetu, tak i přímé přenosy přes web České televize. Viděl jsem takhle třeba konec zápasu Rusko - Slovensko. Baví mě to, zajímá mě to. Když vysadíte z toho hokejového kolotoče a odpočinete si, tak vám to po čase začne chybět.

HN: Nemrzí vás tedy, že v Německu nehrajete? Trenér Růžička o vás moc stál.

Mrzí, ale prostě jsem se na to necítil. Sezona pro mě nebyla dlouhá, ale byla náročná. Prodělal jsem před sezonou dvě operace, tři měsíce jsem se pak dával dohromady. Do toho jsem prodělal před olympiádou otřes mozku. Člověk je otlučený. Zdraví je důležité, věděl jsem, že by nebylo v tomhle stavu vhodné reprezentovat. Navíc jsem se hned po vypadnutí ze Stanley Cupu nemohl vrátit do Evropy. Vláďovi jsem se omluvil s tím, že kdybych mohl, tak vždycky rád přijedu. Reprezentovat je čest. Ale nemám důvod lhát, nešlo to.

HN: Nepřemlouval vás kouč? Přece jenom mu odřekly skoro tři desítky špičkových hráčů.

Nepřemlouval, chápe mě. Máme spolu dobré vztahy. Ten telefonát proběhl v pohodě, respektoval moje rozhodnutí.

HN: Na co podle vašeho názoru současný český výběr na mistrovství světa vůbec má?

Myslím, že umístění do čtvrtého místa je reálné. Ani ostatní nejsou tak silní, podívejte se na Finy. Mladí mají pro co hrát, vůle a drajv jsou mnohdy víc než talent. A navíc mají Tomáše Vokouna.

HN: Na šampionátu je spousta nováčků. Znáte vůbec všechny hráče?

Osobně určitě ne. Vím o nich to, co se dá vysledovat přes internet. Sledoval jsem takhle hlavně extraligu. Ale na druhou stranu, podívejte se na Kanadu nebo Spojené státy, taky nemají moc kluků z olympijských výběrů. Pro mladé je to skvělá příležitost nasbírat zkušenosti, to je nedocenitelné. Je potřeba je zapojit, aby byla v národním týmu nějaká kontinuita. Právě oni by se měli stát budoucím jádrem týmu.

HN: Takže by se v Čechách nemělo skuhrat nad omluvenkami a mít spíš pozitivní přístup?

Přesně, tak by se na to mělo nahlížet. Ne vždycky pojedou ti, které si přejete. Některé omluvenky a jejich důvody jsou oprávněné, jiné malicherné a to se pak ti kluci musejí podívat do zrcadla.

HN: Nehrála u některých omluvenek roli pachuť z nepovedené olympiády?

U mě určitě ne. Každý turnaj je jiný. Vancouver byl naší prioritou, kdoví, jestli na příští olympiádu hráče NHL pustí. Proto jsem to bral jako top turnaj kariéry a o to větší bylo zklamání, že to nevyšlo. Byla to náročná sezona, v NHL se hrálo vlastně každý druhý den, to samé na olympiádě. Nic takového jsem ještě nezažil. Pokud se hráč po náročné sezoně necítí psychicky nebo fyzicky na to, aby reprezentoval, tak by se jeho rozhodnutí mělo respektovat.

HN: Objevily se ale i hlasy, že se vytrácí vlastenectví. Řekl to váš nástupce v roli kapitána Tomáš Rolinek.

Fanouškům se to dá těžko vysvětlit. I já bych chtěl nejlepší hráče na každém turnaji. Musím říct ještě jednu věc. Mám Tomáše Rolinka rád. Ale neberu jeho názor, že únava není omluva. Ten kluk ještě nikdy nehrál v NHL, neví, jak je to tam náročné. To se s Ruskem nedá srovnat, v Americe to je na užším kluzišti mnohem těžší. Proto ani vyčerpání po sezoně se nedá srovnat. Dřív někteří kluci nechtěli přijet kvůli trenérovi. S tím jsem hodně nesouhlasil. Za patnáct let v New Jersey jsem zažil 11 trenérů, musíte si najít cestu, jak vyjít s každým.

HN: Asi narážíte na omluvenky v éře Aloise Hadamczika. Co jste vlastně říkal jeho návratu na post hlavního reprezentačního kouče?

Já s ním vycházím velice dobře, respektuji jeho výsledky. Každý trenér má svůj přístup a systém. Pan Hadamczik nemá strach vyslechnout názory hráčů a to je dobře. Je potřeba, aby byla komunikace v týmu v pohodě.

HN: Nebojíte se ale, že by se omluvenky kvůli trenérovi mohly opakovat?

To už mělo všechny dávno pustit. Tehdy ty omluvenky chodily od starších hráčů, naopak mladší s panem Hadamcikem vycházejí dobře. Teď už je v reprezentaci jejich čas.

HN: Co vy a New Jersey? Znovu to v play-off nevyšlo, vypadli jste už v prvním kole, ač jste měli hodně silný tým.

Bylo to obrovský zklamání. Měli jsme nejlepší tým tak od roku 2000, věřili jsme si na úspěch. Ale hráli jsme proti Philadelphii až moc jejich fyzický styl, místo abychom byli chytřejší. Hlavně v přesilovkách to bylo utrpení. Všechny kombinace měly končit u Ilji Kovalčuka, což je docela jednoduché na bránění.

HN: Zůstane Kovalčuk v New Jersey? Má i štědré nabídky z Ruska.

Do Ruska nepůjde. Na to má moc rád americký způsob života. Líbí se mu tady, má tu i rodinu. Ani bych se nedivil, kdyby šel zpátky do Atlanty, nabídla mu opravdu velké peníze.

HN: A vy? V New Jersey máte ještě tři roky smlouvu...

Změna by připadala v úvahu, jen kdyby přišel někdo z vedení s tím, že chtějí obměnit tým. Já jsem tu spokojený.

HN: Na konci května hraje v New Jersey česká fotbalová reprezentace. Půjdete se podívat?

Určitě, už jsem mluvil s Vláďou Šmicerem, manažerem reprezentace. Mám to na stadion deset minut z domu, je to krásná nová aréna, kde budou hrát New York Red Bulls. Pak budu sledovat i mistrovství světa a držet palce Argentině. To, co na hřišti předvádí Messi, je neuvěřitelné.