Jan Havránek: I NATO bude mít svůj Lisabon

Od pondělí je na světě zpráva, která vznikala řadu měsíců pod vedením Madeleine Albrightové, ale která by z mnoha dobrých důvodů měla podrobně zajímat i nás. Jde o dokument "NATO 2020", který má nastínit, jakým směrem se bude Aliance ubírat během následujících deseti let a jaké reformy nezbytně potřebuje. Zejména měl ale překonat krizi důvěry mezi spojenci. To první se podařilo, v případě druhém - svým způsobem důležitějším - už ale není jisté, zda se úspěch dostaví. Klíčové pasáže o kolektivní obraně, vztahu k Rusku nebo jaderných zbraních jsou psané tak, aby uspokojily všech 28 členů NATO, ale i další hráče.

Chronickým problémem rozšířené Aliance jsou rozpory mezi novými a staršími členy v otázkách vnímání hrozeb. Řadu let se například vede diskuse, zda lze politicky motivované útoky na kritickou infrastrukturu (napadení sítě v Estonsku, plynová krize na Ukrajině) vměstnat do klauzule "útok na jednoho = útok na všechny".

Smutnou skutečností také zůstává, že NATO nebylo schopno adekvátně zareagovat na válku v Gruzii (jejíž členství v Alianci bylo pár měsíců před létem roku 2008 na pořadu dne); stejně jako nedokázalo odpovědět na rusko-běloruské cvičení, které koncem minulého roku simulovalo příhraniční zásah v Polsku.

Do toho přidejme tanečky některých spojenců podle rytmu ruské zahraničněpolitické doktríny. Prezident Barack Obama vyhlásil reset vztahů s Ruskem a snaží se přimět svůj ruský protějšek ke spolupráci v otázkách jaderného ozbrojení. V Německu zase mnozí volají po odstranění taktických jaderných zbraní (které sice mají už jen symbolický význam, ale stále mohou dost dobře plnit svoji odstrašující úlohu). Pobaltským i černomořským členům Aliance zase běhá mráz po zádech ze společného francouzsko-ruského podniku na výrobu vrtulníkových lodí Mistral...

Středoevropané proto mají dostatek důvodů ptát se, nakolik je NATO schopno poskytnout jim bezpečnostní záruky, jak to myslí s Ruskem a co si hodlá počít s jadernými zbraněmi.

Jaké odpovědi jim zpráva "NATO 2020" dává? Koncept společné obrany nadále platí, ale každý útok "netradiční cestou" je prý potřeba posuzovat zvlášť. Slovo "reset" se v dokumentu neobjevuje a Moskvu je podle textu nutné zaangažovat v rámci stávající Rady NATO-Rusko. Co se týká jaderných zbraní, hodlá si je Aliance podle zprávy ponechat, dokud budou existovat, ale pokud se spojenci shodnou jinak, je možné tuto politiku změnit. NATO přijme protiraketovou obranu za svou, ale mělo by se ubírat cestou Obamových plánů a nikoliv po stopách jeho předchůdce.

Pro tuto chvíli jsou takové formulace přijatelné. Od nové strategické koncepce NATO - která má být přijata v listopadu v Lisabonu - bychom ale měli vyžadovat vizi, jež přetrvávající nejistoty definitivně vyvrátí. Pokud by totiž měly vytvářet napětí i po podzimním summitu v portugalské metropoli, hrozí nebezpečí, že Aliance nadále zůstane vnitřně oslabená. A v budoucnu ztratí význam.

Jan Havránek
Autor, bezpečnostní analytik, spolupracuje s Prague Security Studies Institute