Petr Honzejk: Malé, ale naše

Přiznejme si: v těchto volbách rozhodujeme o méně věcech, než bychom chtěli. Většina legislativy se tvoří v Bruselu. Klíč k hospodářskému oživení neleží v Česku. A plnění volebních slibů závisí na nevypočitatelném chování finančních trhů. Můžeme si odhlasovat cokoli. Když to trochu přeženeme: Francouzi si také v roce 1940 mohli odhlasovat, že je Němci přestanou bombardovat. Také by jim to bylo k ničemu.

To, co nám strany slibují, bude platit jen do doby, než se ukáže, jak to bude s růstem v Evropě. Pokud nepřijdou zakázky, bude to mít drtivý dopad. Jsme otevřená ekonomika založená na exportu. Vyvážíme převážně do Německa a náš hospodářský růst závisí na oživení v této zemi. Prognózy, na kterých stojí volební sliby (například ty z dílny ČSSD počítají s minimálně dvouprocentním růstem) můžou jít kdykoli k šípku.

Nedůvěra finančních trhů je extrémní. Můžeme ji nazývat paranoiou. Ale těžko posílat k psychiatrovi někoho, kdo rozhoduje o naší budoucnosti. Na globálním dvorku nepatří český fousek k silnějším psům. Ať už se jmenuje Jirka nebo Petr.

Trhům je jedno, jak stát peníze získá. Jestli víc sebere bohatým nebo rozdá méně chudým. Pravolevé schéma nefunguje. Příklady z okolních zemí nás ujišťují, že když je zle, zvedne pravicová vláda daně (Lotyšsko, Estonsko). A levicová oseká dávky (Řecko, Španělsko). Případně se pravice s levicí domluví na obojím (Portugalsko).

Prostor národní suverenity se zužuje. V těchto volbách se ale rozhoduje o tom, jaký bude. Trhům může být jedno, jestli půjčují svobodným nebo ovcím. Jak se chováme k menšinám. Jestli se u nás krade víc nebo míň. Nám by to ale jedno být nemělo.

V těchto volbách nejsou důležité sliby, ale základní étos. Ten bude definoval prostor, ve kterém budeme další čtyři roky žít. Na jedné straně stojí perspektiva, otevřenost výzvám, na druhé obrana jistot minulosti. Otevřenost neskýtá jistotu úspěchu, obranářství je ale znakem úpadku.

Proto: hlas těm, kdo si hrají s bojkotem kritických médií, nesnaží se zbavit zlodějů nebo si pohrávají s xenofobií, je nebezpečný. V těchhle volbách nejde primárně o to, jak vysoké budou daně nebo kdo jaký bude mít důchod. Ale o to, jaký vzduch budeme dýchat.