Venkovské sídlo 007

Poprvé jsem ten dům uviděl na webových stránkách brněnského architekta Marka Jana Štěpána. Na několika malých fotkách, které jej ukazovaly v posledních fázích těsně před dokončením, se jevil velmi slibně. A skutečnost pak prvotní dojem jenom potvrdila.

Ovšem kdybych nevěděl, kde přesně jej mám hledat, nejspíš bych ho minul. Moderní venkovské sídlo, jež vyrostlo na Opavsku, bylo postaveno tak, aby ladilo s okolím. Nechce na sebe upozorňovat. Na sedlových střechách šedá břidlice, zdi obložené ­červenými lícovými cihlami - materiály, z nichž se domy v kraji budovaly odnepaměti.

Stavení v sobě spojuje konzervativní i progresivní prvky. Vyzařuje něco, co bychom mohli nazvat klidnou sílou, má schopnost odolávat nepříznivým vlivům. Svým rozložením do tří hmot také naznačuje, že v něm musí být pohodlný život. Pohodu dotváří dvojice krbových komínů. Po třech letech, jež uplynuly od dokončení stavby (nad hlavním vchodem to oznamuje letopočet 2007 hned vedle iniciál stavebníka), už získalo přirozenou patinu.

Nebylo snadné se sem dostat. Nejprve dlouho ležel sníh, a když roztál, přišly pro změnu povodně, které cestu od Fulneku proměnily v jeden rychlý potok. Vichřice navíc shodila na vozovku velké větve, mezi nimiž jsem musel kličkovat jako při jízdě zručnosti. Čekat na počasí s vymetenou oblohou, jaká se při fotografování architektury vyhledává, by bylo v současných propršených dnech dosti pošetilé.

S výhledem do Polska

Pozemek se rozkládá na třech a půl hektarech, tedy pětatřiceti tisících metrech čtverečních. Kdo někdy stavěl, dobře ví, že když je k mání metrů tisíc, většinou to přináší spokojenost. Pětatřicetinásobek znamená v našich zeměpisných a sídelních poměrech takřka nebývalý luxus. Chceme-li od individuálního bydlení především vlastní, co nejméně omezený prostor, pak zdejší parcela je v tomto ohledu vzorová. Její obdélníkový tvar je výrazně protažený od jihu k severu, kam také pozvolna klesá. Okolí domu zdobí pečlivě sekaný anglický trávník, jinde byla vysazena louka s různými květy a bylinami. Zahradník odvádí kvalitní práci.

"Dlouho jsem takovou parcelu hledal," pokyvuje spokojeně hlavou majitel vily Silesia, která dostala název podle latinského pojmenování Slezska. Místo má poněkud ponurou atmosféru, neustále doprovázenou svistem větrů vanoucích ze severu. Mohla by se tu natáčet novodobá verze románu Emily Brontëové Na Větrné hůrce, jenom chybí životu nebezpečná blata, ale co není, může být - při dlouhotrvajících lijácích se louky proměňují v nasáklé houby. Dům leží ve výšce necelých čtyř set metrů nad mořem, ale nabízí vynikající rozhled, protože přímo na sever se rozprostírá polská nížina. Pozorovatel ji vnímá, jako by mu ležela na dlani, ani nepotřebuje dalekohled - prý to není nic neobvyklého, zdejší čerstvé povětří totiž neúnavně rozptyluje prašné částice.

Jednoznačná orientace

Dům pojal architekt Marek Jan Štěpán jako venkovský statek na obdélníkovém půdorysu, který má uvnitř dvůr, v tomto případě ze tří stran chráněné atrium. Je orientován přesně podle světových stran. Společenská část míří na sever, v jižní byl umístěn bazén, v jejich přízemní "spojnici" je situována klidová zóna s plochou střechou porostlou zelení. Uspořádání těchto částí má velmi přesné proporce: díky tomu stavba působí jednolitě, a ne jako soubor nahodile pospojovaných nesourodých hmot.

Velká okna se dají snadno uzavřít spuštěním žaluzií, takže se dům během okamžiku promění v pevnost - ale jakmile jsou vytaženy, dá se z hlavní obytné místnosti vidět přes atrium nejen bazén, ale i travnaté partie na něj navazující. Ačkoliv působí výrazně soudržným dojmem , umí se jednoduše propojovat s venkovním prostředím, což je jedna z určujících vlastností moderní architektury. Břidlice na dvou sedlových střechách a režné fasády sice připomínají staré časy, ovšem vodorovné nosné konstrukce jsou z bílého monolitického železobetonu a s červenými cihlami tvoří příjemný kontrapunkt. Investor o takovém domě "z cihliček" prý vždycky snil, přinejmenším od časů, kdy se s nimi v mládí seznámil během cest po Anglii a Francii.

Vstupujeme dovnitř. Zespodu vyhřívaná břidlicová podlaha příjemně hřeje, takže návštěvníkovi ani nepřijde, že šlape nohou na kámen. Vnímáme všudypřítomný důraz na pohodlí; je to protiklad pročištěných minimalistických kompozicí, kde jsou pohříchu lidé jaksi navíc. Hlavnímu obytnému prostoru vévodí obrovský půlkruhový krb, v němž se dají pálit pořádná polena.

"Je to moje dílo a jsem na něj pyšný. Měl jsem jasnou představu, jak by měl vypadat," vypráví zapáleně investor. "Chtěl jsem, aby byl velký a v úrovni podlahy, aby se u něj dalo ležet. Než jsem se pustil do jeho stavby, navštívil jsem několik zámků, abych si udělal představu, jaké jsou v tomto ohledu možnosti. Než něco vyberu, trvá mi to, protože nechci nic uspěchat. Raději si dám na čas, abych už pak nemusel to, co zvolím, v budoucnosti měnit."

Krb není na okrasu, je znát, že se hodně využívá. Stejně důsledně se majitel domu zabýval řešením bazénu, sauny, ale také dřevěným zábradlím "schovaným" ve zdi, jež lemuje schodiště na galerii, klikami nebo skleněnými výplněmi dveří a jinými detaily, které dávají celku jednotu i šťávu. Ledasco si sám navrhl. Třeba vyklápěcí šuplíky na klíče ve vstupní chodbě svědčí o tom, že má k hezkým věcem nejenom obdivný vztah, ale také je dokáže ztvárnit tak, aby fungovaly.

"Architekt Štěpán umí naslouchat, nebyl to z jeho strany jednostranný diktát," říká stavebník domu. Díky tomu je vila Silesia reprezentativní stejně jako účelná. Není jen domem na ukazování přátelům nebo v architektonických magazínech, ale vznikl především k tomu, aby se v něm dobře žilo. To je převládající dojem, který jsem z něj získal. Forma se snoubí s obsahem. Pokud se tyto dva ohledy povede skloubit, je zřejmé, že architekt odvedl práci, jakou od něj očekáváme.

Marek Jan Štěpán
(* 1967)

V roce 1991 ukončil studia na Fakultě architektury VUT v Brně, roku 1997 založil vlastní atelier zabývající se architekturou a designem. V letech 1997 - 2006 učil na brněnském Vysokém učení technickém, od roku 2006 je externím poradcem vedoucího Kanceláře prezidenta republiky. Jím navržená věž kostela sv. Floriana v Kozmicích byla Klubem Za starou Prahu nominována na cenu za novostavbu v historickém prostředí. Kostel sv. Václava v Ostravě získal ocenění Český interiér roku (2005), kostel sv. Kateřiny v Hrabové obdržel čestné uznání v soutěži Stavba Moravskoslezského kraje (2005). Stavby Marka Jana Štěpána a jeho kolegů byly třikrát publikovány v prestižní ročence Česká architektura: kromě zmiňované věže kostela sv. Floriana to byly oranžerie a zahrada v Drnovicích a kostel sv. Ducha v Ostravě.

Foto: Petr Jedinák: Vila je orientována přesně podle světových stran a je vepsána do obdélníku o rozměrech 22x28 metrů. Na jihu leží bazén, na severu je hlavní obytný prostor, klidová zóna míří na východ a jako jediná je krytá plochou střechou. Sídlo obklopuje pečlivě udržovaná zahrada, kterou vytvořil zahradní architekt Petr Forchgott. Pohled na vilu ze severozápadní strany. Charakteristickým prvkem je jak podlouhlé okno přes roh, tak vysoký komín, jímž vrcholí ostře stoupající sedlová střecha. Cihla a beton se spolu dobře doplňují. Krb je určujícím prvkem společenské části hlavního obytného prostoru. To, jak vypadá, přesně odráží představy majitele domu. Než si je upřesnil, navštívil několik zámků. Bazén napuštěný slanou vodou umí protiproud i vlnobití. Jeho stěny jsou prosklené ze tří stran, krovy jsou obložené teakovým dřevem a uspořádány tak, aby se od nich ­neodrážel zvuk. Je klimatizovaný, takže se v něm nesráží páry.