Fotbaloví komentátoři s oblibou dělí fotbalisty na talenty a dříče. Talentovaný fotbalista je podle zažitých představ ten, komu to jde samo, má dar střílet góly jaksi od boha, zatímco dříč si své výkony na hřišti musel tvrdě vytrénovat. Jenže je to tak jednoduché? Co když něco, čemu s oblibou říkáme talent, neexistuje? Co když prostě jenom záleží na chuti něčeho dosáhnout a pilném tréninku?
Odhalením tajemství talentu se zabývala skupina vědců, které vedl Anders Ericsson, profesor psychologie na Floridské univerzitě. Vědci studovali úspěšné lidi v oblastech sportu, chirurgie, hudby a šachů. Podle jejich závěrů se mistrem člověk nerodí, ale stává. "Ti nejlepší prakticky vždy trénují nejvíc ze všech," tvrdí vědci v knize The Cambridge Handbook of Expertise and Expert Performance. Třeba vítězové klavírních soutěží do 20 let cvičili běžně přes deset tisíc hodin, ti neúspěšní strávili u klavíru polovinu nebo až pouhou pětinu jejich času.
Ericssonova skupina také odkrývá dávnou "záhadu" úspěšných fotbalistů. Ti nejlepší se totiž rodí v prvních třech měsících roku. Jak je to možné? Zaznívaly názory, že tajemství tkví v astrologii - znamení spojená se začátkem roku jsou prostě fotbalovému talentu příznivější. Řešení je ovšem jednoduché. V evropských soutěžích jsou mladí hráči rozřazováni podle roku narození. Ti, co přišli na svět v lednu, únoru či v březnu, jsou zkrátka vyspělejší než jejich spoluhráči narození v pozdějších měsících. Díky tomu je trenéři častěji nasazují do zápasů a věnují jim víc péče, což jim ve výsledku dává víc zkušeností, větší sebevědomí i ambice.
