Martin Hausenblas (37) ve skupině byznysmenů na první pohled zaujme. V Pražském byznys klubu na workshopu podnikatelů se na všechno ptá jako první, svými postřehy neustále "ruší"... Jenže brzy pochopíte, že se nepředvádí, ale je neuvěřitelně zvídavý.

V roce 2000 založil se společníkem Pavlem Neumannem firmu Adler Czech, která zprvu dodávala trička reklamním agenturám. Záhy se stala jedním z nejrychleji se rozvíjejících výrobců a vývozců reklamního textilu v Česku. Název firmy v překladu znamená "orel" - symbol pro sílu, rychlost a nadhled. Stejný přístup k řízení firmy zvolil i Hausenblas. Ten se v současnosti ale věnuje výhradně strategickému řízení firmy a kontrolingu. Manažerům se už, jak říká, do jejich práce nemotá.

Na nápadné logo zapomeňte


V roce 2007 byla společnost vyhlášena nejlepším exportérem Ústeckého kraje v rámci 10. ročníku Exportní ceny DHL. Přitom hned na startu byla firma podrobena zkoušce. "Sklad, který jsme koupili, byl zatopen do výšky šesti metrů," vzpomíná Hausenblas. Postižené firmě podal tehdy pomocnou ruku CzechTrade. Poskytl jí zdarma školení v oblasti logistiky a později v exportování. Cenná byla pomoc při zprostředkování obchodování v Číně. Majitelé Adleru mohli využít zavedenou kancelář v Šanghaji a schopného čínského asistenta, který mluvil anglicky. Firma tak získala čas na výběr nejlepšího dodavatele. Dnes vyrábí zboží jak v Číně, tak třeba v Bangladéši a Turecku.

Sídlo má ale firma stále v Ústí nad Labem, což je výhodné. Region nabízí levnou pracovní sílu a z hlediska logistiky je, blízko dálnice směřující do Německa, jedním z nejvýhodnějších míst ve střední Evropě. Filozofií firmy je skladovat, extrémně rychle dodávat a mít jeden distribuční sklad. Podle Hausenblase se tím zvýší dynamika a ziskovost. Zatímco před sedmi lety nabízeli hlavně reklamní trička, dnes jsou v nabídce mikiny, čepice, bundy, větrovky, svetry. Změnily se střihy, nabídka je pro muže i ženy. Zboží s nápadnými logy jsou minulostí, v kurzu jsou decentní značky. Rychlé dodávky zboží dnes zajišťuje internetový obchod, který zcela odstranil lidskou práci a zautomatizoval zpracování objednávek. Byznys běží jako po drátku.

Když jsem odjel, zisk firmy začal stoupat


Ale přestože Hausenblasova profesní story vypadá přímočaře, nevyhnuly se mu karamboly. V podnikání se prý dlouho hledal. Než pochopil, že je stratég, zbankrotoval jako prodejce Herbalife. Tehdy prý zjistil, že potřebuje "vlastní mapu". "Pro individualistu a vizionáře, jako jsem já, je výborné na začátku to, že máte všechno ve svých rukách. To je výhoda rozjížděčů," vysvětluje. Jenže pak přijde okamžik, kdy je třeba zaměstnat lidi a vše je rázem komplikovanější. Většinou prý začnou hrát hru "chyťte si svého šéfa".

"Když jsem ráno přišel, bylo na stole dvacet papírů a večer jich tam bylo čtyřicet," líčí Hausenblas podnikatelské začátky. Když se problém stupňoval, Hausenblas s Neumannem pochopili, že je čas najmout střední management. Dnes firma zaměstnává 70 lidí a má roční obrat 320 milionů korun. "V jistém okamžiku jsme s partnerem zjistili, že firmu tím, že v ní pracujeme, omezujeme. Z toho, co jsem jí dával, potřebovala jen úzký výsek," konstatuje Hausenblaus. Po devíti letech ji tedy opustil, odjel na sedm měsíců do Austrálie. Přesto zisk firmy stoupl o třicet procent.

Vzdát se "svého dítěte" ale prý bylo pro Hausenblase těžké. "Pomohlo mi, když odjel jsem do pouště na Saharu. Když jste v té hře, tak vás zajímají detaily a uniká vám její smysl," vysvětluje podnikatel, který se tehdy na poušti zúčastnil jednoho z meditačních kurzů pro byznysmany, který pořádá Tereza Kalinová.

Jak Hausenblas říká, když však uděláte první krok, zjistíte, že překážky máte jen v hlavě. "Jste-li pouze izolováni doma, máte ze všeho strach. Když jsem jel poprvé do Číny, také jsem se bál. Podařilo se nám nasmlouvat první kontejner s textilem, jenže banka nám nedala peníze. Lekli se, Čína? To je rizikový trh! My pak museli říct čínskému partnerovi, že nemáme peníze. A on říkal - vy jste se zbláznili, tohle je zakázka za 40 tisíc dolarů. Mám vám to zboží vůbec vydat? Dal jsem mu jen své slovo," vzpomíná Hausenblas s tím, že za každý den zpoždění pak museli platit jedno procento, ale podařilo se jim zboží za čtrnáct dní prodat. " Číňan nám uvěřil. Nezklamali jsme ho a on nás podržel i v jiných krizových okamžicích. Jednou jsme dostali zboží za 80 tisíc dolarů, které však nebylo k nepoužití - příšerné barvy, trička pouštěla barvu... Ten člověk vzal odpovědnost na sebe, přestože Číňaně většinou v byznysu fungují jen do okamžiku, než se něco pokazí," vzpomíná Hausenblas s tím, že takové historky jsou už jen ús
měvnou historií. Firma je už zavedená a starají se o ni najatí manažeři.

"Jediné kritérium jejich výběru bylo, že museli být lepší než my. Když jsou lidé horší, tak je šéf frustrovaný, protože je musí táhnout nahoru. Když jsou lepší, tak zase majitel se svou úrovní nemusí rozumět tomu, co dělají. Může je svou přítomností omezovat. Pak zbývají jen dvě volby - buď se z nich stanou jeho asistenti, kteří nepoužívají svoje kompetence, nebo z firmy odejdou," vysvětluje Hausenblas, který si se svým společníkem vědomě udržují odstup. Protože ocitnout se ve 37 letech v ekonomickém důchodu není jednoduché, Hausenblas si našel nový cíl. Rád cestuje, miluje třeba potápění při korálových útesech. Přesto se rád do Česka vrací a je patriotem.