Martin Lux: Sociální byty pro bohaté a kamarády

Tři politické strany s ambicí vládnout vytváří program reforem v mnoha oblastech našeho života. Bydlení ale jako by stálo v pozadí jejich zájmu. Mlčení nových politických hráčů využil v úterý minulého týdne ministr pro místní rozvoj v demisi svými návrhy investic do výstavby nájemních bytů. Ty by měly být určeny i pro domácnosti s "mírně podprůměrnými" příjmy. V době hledání úspor tak má stát masivně podpořit bytovou výstavbu, a to formou grantů, garancí i kvalifikovaných půjček. A to i proto, že stavebnictví má významný multiplikativní efekt pro ekonomiku.

Neopakovat staré hloupé chyby

Proč může být bohulibý záměr masivněji stavět byty s regulovaným nájemným špatný? Vždyť budou spokojeni starostové, developeři a nakonec i těch několik vyvolených, kteří je dostanou k pronájmu.

Proto, že bytů je v naši zemi dost a developeři často zápasí s neprodejností a pronajímatelé s nedostatkem nájemníků. Proto, že regulovaný nájem už tu jednou byl a nadělal velké škody - minimálně v tom, že vytlačil soukromou výstavbu, poslal lidi do front a následně je uvěznil ve zlatých klecích levného bydlení, jež jim bránily ve stěhování za prací a lepší kvalitou života. Proto, že se bude stavět draze a byty budou přednostně přidělovány ne těm potřebným, ale známým a důležitým. Proto, že lidé mohou mít menší příjmy dnes, ale za pár let mohou zbohatnout - kdo je pak donutí opustit výhodný pronájem? Proto, že masivnější program státní podpory obecní bytové výstavby už tu také jednou byl, mezi roky 1995 a 2003 - postavily se z něj též luxusní byty u Prahy, apartmány na horách a velká část bytů byla využita jen k čirým spekulacím. NKÚ tento program dvakrát zhodnotil jako velmi neefektivní, ale kdo bere NKÚ s jeho šéfem ještě vážně... I proto, že obce dostaly sociálních bytů od státu dostatek, ale mnoho z nich prodaly, či spíše rozdaly, svým nájemníkům a voličům. Bylo jedno, že některým nájemníkům před domem stálo porsche a za městem nový dům. Nezajímalo je také, že jiní museli zaplatit plnou tržní cenu bytu. Privatizace bytů "za hubičku" pro vyvolené byl program, ne sociální opatření. Je jisté, že to obce udělají zas, až jim stát nové, takzvaně nájemní byty zaplatí.

A evergreen - multiplikativní efekt? Výroba hlavních stavebních materiálů se v posledních letech koncentrovala do rukou nadnárodních společností, které nemají zájem své vydělané peníze utrácet právě u nás. Jejich hlavní investice se soustředí na pořízení zahraničních technologií a následné snížení stavu českých zaměstnanců. Vysoký podíl zahraničních dělníků na samotných stavbách vidí snad každý.

Lépe využít to, co už stojí

Stát by měl podporovat bytovou výstavbu, ale cíleně - domy s pečovatelskou službou, chráněné byty, azylové a komunitní bydlení. Měl by také těm, kteří "upadnou", pomoci vrátit se zpátky na trh. Měl by pomoci těm, kteří začínají, na trh vstoupit. Možnosti jsou známé, stály by státní pokladnu řádově méně a měly by mnohem větší efekt. Nejsou sice tak přímočaré jako penězotok k developerům, ale o to více pomáhají těm, kteří to skutečně potřebují. Nemusí se totiž draze stavět nové, ale jen lépe využít to, co již stojí. Nejdůležitější v bytové politice je správné zacílení, potom hospodárnost. U nás je tomu naopak. Hlavní je mít z veřejné podpory co nejvíce bytů, ale už je tak trochu jedno, pro koho. Lidé skutečně potřební zůstávají mimo hru. Mnoho bohatých si už přilepšilo na dotacích, daňových zvýhodněních, regulovaných nájmech a privatizaci bytů za zlomek tržní ceny. Na ty mimo dělají dlouhý nos. Program ministra pro místní rozvoj v demisi může být jen dalším dílem tohoto podivného seriálu, rozhodně však není potřebnou změnou.

Martin Lux
Autor vede oddělení socioekonomie bydlení v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR