Příliš mnoho zajíců

Když byla minulý čtvrtek udělena nejvyšší česká cena za architekturu Národní technické knihovně v pražských Dejvicích, nešlo vlastně o ­žádné velké překvapení. Vždyť v loňském roce se podobně velkorysá, státem financovaná stavba nezrodila. Architektonické studio Projektil, které ji navrhlo, odvedlo skutečně pozoruhodný výkon, takže pochybnosti o vítězi mohly jít předem stranou. Kdo chtěl, mohl si vsadit na předem jasného vítěze. Ovšem než byla NTK postavena a zkolaudována, museli její tvůrci složit menší zkoušku trpělivosti. Veřejnou soutěž vyhráli v roce 2000. Stavět se začalo až o šest let později.

Knihovna byla otevřena 9. září 2009 a od té doby slouží tak, jak sloužit má, totiž komukoliv čtyřiadvacet hodin denně. Její oblá hmota (stojí na půdorysu sférického čtverce) perfektně zaplnila volný prostor mezi kapku nudnými pravoúhlými budovami areálu Českého vysokého učení technického. Zapadla tam přesně, jako ruka do správné rukavice. Jeden si už dnes těžko představí, že tomu mohlo být v tomto rozlehlém kampusu někdy jinak. Potvrzuje to známou skutečnost, že na dobré věci si zvykáme snadno, na špatné nikdy: mizérii prostě přivyknout nelze, a tak Palác kultury nebo hotel Giovanni pořád působí jako brutální pěst v oku metropole.

Architekti z Projektilu (Roman Brychta, Adam Halíř, Ondřej Hofmeister, Petr Lešek) kráčí od úspěchu k úspěchu a řadí se k nejúspěšnějším českým architektonickým kancelářím. V roce 2007 získali Grand Prix za Centrum ekologických aktivit Sluňákov u Olomouce a loni v této přehlídce bodovali v kategorii novostavba, když jury zaujala jejich Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové. Originální knihovny se jim daří, nezůstávají jenom u projektu, ale jsou zhmotňovány; kdyby to uměl, tak by jim Jan Kaplický mohl závidět.

Zajímavé je, že každá stavba je ve výrazu i volbě materiálu jiná: Sluňákov vznikl se zásadním uplatněním dřeva, hradecká knihovna má plášť z litého betonu a knihovna pražská je zase chráněna průsvitnou skleněnou fasádu. Z toho můžeme snadno usoudit, že architekti ke každému projektu přistupují nejlépe možným způsobem - zapomenou, co jim přineslo úspěch, a vyzkouší odlišnou cestu. Je to jediná možnost, jak nezakrnět.

Jako v MTV

Samotná Grand Prix, kterou společně organizuje Obec architektů a Česká komora architektů, nenadchla. Soutěžní přehlídka české architektury jako by ve svém sedmnáctém ročníku ztrácela dech. Ubyli účastníci. Zatímco loni, kdy zvítězili Ladislav Kuba a Tomáš Pilař s pardubickou Fakultou chemicko-technologickou, mezinárodní porota posuzovala sto jedna realizací, letos jich bylo o třicet méně. V roce 2008 byla soutěž ještě nabitější, bylo na ní k vidění sto šestnáct staveb, a připomeňme si, že prvenství si odnesl tým architekta Josefa Pleskota za budovu České obchodní banky.

Jak je dobrým zvykem, hodnocení měla na starosti mezinárodní porota. Tentokrát působila ve složení Martin Holub (USA), Jiří Klokočka (Belgie), Willem Jan Neutelings (Nizozemsko), Milan Tomac (Slovinsko), Zoran Michalčák (Slovensko). Její zasedání proběhlo ve dnech 13. až 16. května ve Veletržním paláci, kde byly také minulý týden vyhlášeny výsledky. V jeho mezaninu si pak můžete do 19. září prohlédnout všechny uchazeče o prvenství - jejich tvorba je tam představena prostřednictvím fotografií.

Letitým problémem Grand Prix je příliš mnoho kategorií, do nichž je rozčleněna. Zatímco na Slovensku Cena Dušana Jurkoviče žádné nemá (vyhlašuje pouze finálové nominace), česká GP vedle Národní ceny, kterou získává absolutní vítěz, uděluje ocenění ještě v dalších šesti oborech: 1) novostavba, 2) re­konstrukce, 3) rodinný dům, 4) krajinářská architektura a zahradní tvorba, 5) architektonický design, drobná architektura a výtvarné dílo v architektuře, 6) urbanismus. Mimo ně je také vyhlašován laureát Grand Prix za celoživotní dílo a v rámci soutěže lze rovněž obdržet cenu od ministra životního prostředí.

To je cen jako na MTV Awards - a čím víc jich je, tím klesá jejich význam, protože nakonec si každý nějakou odnese. Soutěž ale pak především ztrácí přehlednost, a jak přijde o přehlednost, snižuje se pochopitelně její atraktivita, protože nikdo pořádně neví, kdo a co vlastně dostal. Letos navíc nebylo určeno prvenství v kategorii novostavba ani rodinný dům, bez vítěze zůstala i kategorie interiér, tedy ty nejvíce obesílané. Porota rozdala pouze několik čestných uznání, která jsou spíše jenom jakýmisi "těšínskými jablíčky" - aby se z vyhlášení neodcházelo s prázdnou. Takto si čestné uznání odnesli Roman Koucký a Šárka Malá za "novou tvář Západočeské galerie" (interiér), která přitom podle mého snese nejpřísnější měřítka a v dané konkurenci se ukazuje jako jasně nejlepší. Proč zůstali tihle architekti bez ceny, je mi záhadou.

V kategorii sledující nejzajímavější rekonstrukce ovšem cena udělena byla, protože jury nemohla přehlédnout výtečnou přestavbu a dostavbu továrního areálu, kterou navrhli Martina Buřičová a Tomáš Kubíček. Architekti umístili na střechu basketbalové hřiště a něco takového nelze nechat bez povšimnutí, zvláště když se tvůrcům při rekonstrukci povedlo vdechnout zanedbané budově novou energii. Vedle Národní technické knihovny jde o nejzajímavější stavbu, jaká se v letošní GP objevila.

Rozpaky

Ačkoliv je Grand Prix největší akcí svého druhu v České republice, není to příliš poznat. Kolemjdoucího neláká do Veletržního paláce velký billboard, a pokud předem nevíte, kde se výstava koná, budete ji těžko hledat. Samotná expozice se zdá obyčejná, až chudá, jako by byla dělaná "na koleně". Chybí doprovodné materiály, návštěvník si může vzít jenom informační servis Obce architektů, jenž připomíná leták krachující venkovské jednoty a který ještě neuvádí výsledky. Jestliže organizátoři neustále hovoří o Grand Prix jako o prestižní akci, již pentlují nejrůznějšími super přívlastky, nebylo by od věci, kdyby hodně přidali, aby jim aspoň částečně dostáli.

Mohli by začít tím, že ztvárnění expozice zadají kvalitnímu architektovi nebo designérovi, který ví, jak se má dělat efektní výstava. Forma přece musí odpovídat obsahu, měla by s ním být v rovnováze - a ne že bude kulhat hned na obě nohy. Je to také nelichotivá vizitka Národní galerie, která přehlídku ve svých prostorách hostí. Grand Prix architektů by si měla vzít příklad z toho, za jakých okolností se koná předávání cen Czech Grand Design. V Rudolfinu je u toho také ministr kultury, ale tím veškerá podobnost končí.

Foto ČTK, Andrea Lhotáková, Ester Havlová, A1 Architects, Tomáš Rasl: Národní technická knihovna působí jako velmi pozitivní stavba, která prosvětlila ­svoje okolí, i když "zabrala" dosud volné místo. Její průhledný plášť ozvláštňují jednoduché grafické prvky, linie a čísla, podle nichž například zjistíte, že je vysoká jednadvacet metrů. Nejlepší rekonstrukcí byla mezinárodní porotou vyhodnocena přestavba a dostavba továrního areálu v pražských Vysočanech od Martiny Buřičové a Tomáše Kubíčka. Čestné uznáni v kategorii interiér si odnesli Roman Koucký a Šárka Malá za novou podobu Západočeské galerie v Plzni. Lenka Křemenová a David Maštálka navrhli interiér prodejny Botas Concept Store v Praze (druhé čestné uznání v kategorii interiér). Dům v Kuřimi od architektů Jiřího Knesla, Jakuba Kynčla a Václava Štojdla byl oceněn čestným uznáním v kategorii rodinný dům. Ještě předtím byl zařazen mezi dvacet nejkrásnějších domů v příloze Proč ne?! Hospodářských novin.