Račte vstoupit

Ostravský dům Městská brána završuje východní stranu Kostelního náměstí, která byla roky otevřená - náměstí bylo zakončeno parkovištěm a lokalita kvůli tomu ztrácela svůj přirozený charakter. Pokud se ocitnete na náměstí, a nevíte o tom, pak je to samozřejmě chyba, a je dobře, když se po letech rezignace najde odvaha ji odstranit a prostor scelit.

Zásluhou projektu architektů Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře se tedy nyní prostranství konečně proměnilo v náměstí v pravém slova smyslu. V těsné blízkosti je nejstarší ostravská stavba, gotický kostel svatého Václava, jehož základy se datují třináctým stoletím a který je po zásluze pokládán za nejkrásnější ostravskou církevní architekturu.

Právě blízkost tohoto jedinečného kostela se nezamlouvala památkářům: obávali se, že nový bytový dům bude bránit v pohledu na něj. Byli zásadně proti, což se dalo očekávat. Pokaždé, když se současnost příliš přibližuje historii, nastává u nás pořád ještě dusno. Zhusta zbytečné. Nicméně na magistrátu měl projekt oporu v tom, že náměstí díky němu získá pevný půdorys, a navíc na místě, kde byl plánován, stávala v historii brána chránící vstup do města směrem od Slezska. Zásadním se ovšem nakonec ukázal vstřícný postoj katolické církve, jejíž ostravsko-opavská arcidiecéze sídlí na samotném Kostelním náměstí a bytový dům se její budovy z jedná strany přímo dotýká. Tahle symbióza profánního a sakrálního mi přijde velmi sympatická. Když se v roce 2008 pokládal základní kámen, kladívkem na něj poklepali biskup František Lobkowicz a primátor Petr Kajnar.

Dynamická konzole

Bytový dům Městská brána má půdorysný tvar otevřeného písmene V, tak jej charakterizují autoři. Mám však za to, že si jej můžeme představit ještě lépe: stačí na ruce roztáhnout od sebe palec a ukazováček - jak jen to jde - a rozevřené prsty jsou plocha, již šestipodlažní, uprostřed lehce zaoblená stavba zabírá. Jako u většiny architektury z dílny dvojice Kuba - Pilař i tentokrát jde o tvarově soudržnou a přehlednou budovu navrženou ve znamení minimalistické elegance. Její střízlivá forma, stejně jako ocelově šedé barevné ladění sklocementové fasády sleduje snahu o nadčasovost, která si nepotrpí na módní výstřelky.

Architekti Kuba a Pilař jsou za všech okolností, ať navrhují vilu, muzeum, knihovnu nebo školu, ukáznění a snaží se co nejlépe vyhovět místu, kterým se zabývají. Také v případě Městské brány poctivě pracovali se zdejšími souvislostmi, a proto její severozápadní nároží, směřující do Kostelní ulice, vyřešili pomocí konzole, jež narušila symetričnost celého domu a dodala mu charakteristickou dynamiku. Především ale pod ní vznikl volný prostor, který rozšiřuje ulici a umožňuje průhledy na náměstí. Jako by konzole vybízela: Račte se podívat, nebo rovnou: Vstupte. Je to právě ten prvek, který stavbu začleňuje do města a který dává najevo, že chce být jeho součástí.

Městská brána je pojata jako dům s necelými čtyřmi desítkami bytů (od čtyřiašedesáti do sto devatenácti čtverečních metrů), a proto nemá velké otevřené prosklené plochy. Podélné členění fasády je oživeno vysokými francouzskými okny, která se nepravidelně střídají, a architektura získává rytmus, bez nějž by člověka spíše uspávala. Směrem do Kostelního náměstí jsou byty rozšířeny o lodžie s červenými obklady, které domu přidávají v rytmické skladbě jakoby tón navíc. Vedle bytů byla v domě navržena též kavárna vysoká přes dvě patra a obracející se svou prosklenou stěnou do Kostelní ulice: Chrání ji přesah konzole, pod níž můžou být kavárenské stolky. A tak když nájemníkům dojde kafe, nemusí nutně propadat panice.

Bytový dům v Ostravě

Autoři: Ladislav Kuba, Tomáš Pilař
Spolupráce: Martin Hlava, Marek Starý, Josef Žufánek
Adresa: Moravská Ostrava, Kostelní náměstí
Projekt: 2006-2007
Realizace: 2008-2010
Zastavěná plocha: 1018 m2
Užitná plocha: 4344 m2
Obestavěný prostor: 22 812 m3

Foto: Metrostav: Bytový dům Městská brána při pohledu z Biskupské ulice. Lehce zaoblená stavba s masivní konzolí otevírá pohled na kostel svatého Václava. Vnitřní prostory si uchovávají střízlivost, kterou se práce architektů Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře vyznačuje. Má to nespornou výhodu: Máloco je tak fotogenické jako minimalistické kompozice schodišť či chodeb. Nepravidelné střídání vysokých oken dává domu rytmus, bez nějž by působil monotónně.