Julie Hrstková: Nesnesitelná lehkost bonusů

Evropská unie se stane jedinou oblastí na světě, která bude regulovat příjmy v soukromém sektoru. Evropský parlament schválil omezení výplat bonusů bankéřům a pokud tento zákaz posvětí příští týden i ministři financí, restrikce začnou v roce 2011. Regulace bonusů je zatím jediným konkrétním opatřením, které se v oblasti bankovního sektoru podařilo prosadit.

Důvod omezení a vzácné politické jednoty byl navenek jednoduchý: bankéři chtějí co největší odměny, jdou proto do jakéhokoliv rizika, čímž destabilizují finanční trhy. Politika velkých odměn a malé zodpovědnosti vede ke krizi, která začala ve finančním sektoru a teď se prohání napříč světovými ekonomikami. Vzato do důsledků bez obřích bonusů by nedošlo ke krizi, jejich omezení má fungovat coby prevence.

Jenže svět takto jednoduše neběží. Omezení bonusů bankéřů je víc politickým gestem, než pragmaticky ekonomickým. Za faktickou pokutou jsou dvě úvahy: za prvé je potřeba něco dělat s finančním sektorem, který se vymknul kontrole. A omezení platů je nejjednodušší. Druhá stránka věci vychází z toho, jak se řešila krize: zatímco smetanu předkrizového boomu slízl omezený počet lidí (včetně mnoha bankéřů), ztráty se znárodnily prostřednictvím rozpočtů. Zacílení na platy bankéřů je proto jedním z kroků, jak uklidnit voliče a třeba i udržet sociální smír v situaci, kdy všechny země Evropy utahují opasky a propouštějí.

Parlament schválil poměrně podrobný návod, jak konkrétně mají výplaty bankéřů vypadat. Bonusy se rozloží v čase podle velikosti (co je "velký bonus" přitom určí národní regulátoři), polovina odměn musí být vyplácena v akciích či jiných cenných papírech navázaných na finanční výkon instituce.

Otázkou je, jak dobře to bude fungovat v praxi. Když loni tehdejší britská vláda schválila s okamžitou platností jednorázovou 50% daň na bankovní bonusy převyšující 25 tisíc liber, zareagovala řada bank tak, že bankéřům zvýšila fixní plat a omezila výplatu bonusů. Státní rozpočet si sice prý přišel na zhruba dvě miliardy liber, bankéři ale rozhodně nezchudli. K podobnému kroku zřejmě přistoupí bankovní sektor v celé Evropě. V reálu dojde ke změně současného poměru zhruba jedné ku deseti výplaty k bonusům. Stálý plat bude vyšší, proklínané bonusy se omezí.

Možná tím dojde k celkovému snížení odměňování v bankovním sektoru. Bylo by ale naivní si myslet, že omezení bonusů omezí také chuť riskovat a vydělávat peníze. Tlak akcionářů bank na výsledky jen kvůli změně systému platů nezmizí, stejně jako se nevypaří roční či víceleté plány finančních institucí na zvýšení obratů/tržeb/zisků.

Regulaci bonusů je potřeba vnímat v širších souvislostech jako první krok změn, které čekají bankovní sektor. Podstatně větší dopad na celkový finanční svět bude mít nový panevropský finanční dohled (který zatím parlament odložil, protože se nedokázal shodnout), nová pravidla kapitálové přiměřenosti Basel III (i ta se zatím odkládají), případně omezení některých typů obchodů (opět neexistuje shoda). Samotný vztah krize a bonusů je stejný jako vejce a slepice. Co bylo dřív?

Zacílení na platy bankéřů je jedním z kroků, jak uklidnit voliče a třeba i udržet sociální smír v situaci, kdy všechny země Evropy utahují opasky a propouštějí.