Daniel Anýž: Máma Grizzlice

Hlas Sarah Palinové nezaměnitelně vrže a přeskakuje, chvíli je sytý, jen aby v zápětí vypískl do fistule, ovšem "message" je jasná. Táhneme na Washigton, abychom zastavili obamovskou změnu. Protože není dobrá pro naše děti, a my se budeme tvrdě bránit. Jako "Mámy Grizzlice", jak zní název čerstvého videoklipu Sarah Palinové.

V kampani před listopadovými volbami, které mohou zvrátit prodemokratický poměr sil v Kongresu, se Palinová stala vůdčí ikonou konzervativního občanského hnutí Tea Party. Sama nekandiduje, to ale neznamená, že by neměla politické ambice. Naopak, stále více to vypadá, že jejím cílem je rok 2012, kdy se v USA bude znovu volit prezident.

Ten klip je profesionálně odvedený, chytlavý, přesně zacílený. Můžete se obrazu rozzuřené grizzlicie vysmívat, ale demokraté by už medvědici Sarah na lehkou váhu brát neměli... Je výrazem mnohem širší společenské nespokojenosti. Tápání, kdy se po prezidentských volbách v roce 2008 zdálo, že Palinovou čeká tichý návrat na Aljašku, patří minulosti. Její politický akční výbor (PAC) - v americké politice základní předpoklad pro sběr financí na kampaň - za poslední tři měsíce získal na 900 000 dolarů, a to už je opravdu první liga. A na druhou stranu Palinová peníze už také mnohem promyšleněji utrácí, nejen na podporu vybraných republikánských kandidátů, ale také na podporu vlastní image. Poprvé si například zaplatila rozsáhlé přímé zacílení letáků potenciálním voličům.

Mohu vám říkat Joe?

Je možné, aby Palinová opravdu vážně zasáhla do příští prezidentské kampaně. Je zvolitelná v politickém prostředí, kde tradičním jazýčkem na vahách mezi rozhodnutými demokraty a republikány jsou středoví voliči? Ještě před necelými dvěma roky by byly takové úvahy nesmyslné. Vedle ekonomické krize, která výrazně posunula veřejné mínění k mladému kandidátovi, jenž sliboval změnu, byla právě Palinová tím nejlepším, co se Baracku Obamovi mohlo v prezidentské kampani 2008 přihodit.

"Sarah kdo?," ptala se Amerika, když si Obamův soupeř John McCain vybral za kandidátku na viceprezidentku neznámou guvernérku Aljašky. Pro demokraty byla Palinová, která svoji nezkušeností darem z nebes. Představa, že by se tato čtyřiačtyřicetilelá žena, pokud by o bezmála třicet let starší McCain musel opustit Oválnou pracovnu, stala velitelkou svobodného světa, byla pro rozhodující část nezávislých voličů důvodem, proč hlasovat pro Obamu. Novináři John Heilemann a Mark Halperin například líčí, jak se Obamovův tým setkal s vybranou skupinou nerozhodnutých voličů. Žena středního věku nejdříve recitovala litanii proti Obamovi. Byl by měkký na teroristy, je to muslim, není vlastenec a vlastně není vůbec jisté, zda se narodil v USA. Zmatení Obamovi lidé, se jen děsili, jak o sobě tahle volička může tvrdit, že je nerozhodnutá. "Protože kdyby McCain umřel, Palinová by byla prezidentkou," zněla odpověď.

Což se zpožděním došlo i McCainově týmu. "Je to Boží plán," odpověděla pevně McCainovým lidem, kteří se divili, s jakou sebejistotou přijala nabídku na viceprezidentskou kandidaturu. Jenže jen o pár týdnů později už přiznala, že do nemilosrdné mlýnice vrcholné politiky naskočila zcela nepřipravena. Její rozhovory pro celostátní televize skončily katastrofálně, její prostoduchost a neschopnost odpovědět na triviální otázky se staly vítanou potravou pro televizní baviče.

"Kdybych věděla, co vím teď, nikdy by do toho nešla. Nevím, proč tady jsem," postěžovala si Palinová měsíc po své nominaci. Seděla v hotelovém pokoji, na desítkách kartiček měla napsaná témata pro nadcházející debatu, ale problémem pro ni bylo už, aby si správně zapamatovala jméno svého protivníka Joe Bidena. "Senátor Obiden, nebo O'Biden?", ptala se týmu. Až někdo v čirém zoufalství navrhl: "Tam mu prostě říkejte Joe".

A přesně tak to udělala. "Ahoj, mohu vám říkat Joe," podala Palinová na začátku debaty ruku muži, s kterým se nikdy předtím nepotkala. Sebevědomě, jako rovná s rovným. Jako "hokejová máma" z Aljašky, kam se s rodiči přestěhovala z rodného Idaha - a kde sama vychovala pět dětí. Jako sebevědomá občanka, které se nelíbilo hospodaření zastupitelstva v aljašském městečku Wassilla u Anchorage, a tak kandidovala na starostku, vyhrála a po dvě období úspěšně vedla radnici. Jako podnikatelka, která si s pomocí manžela Todda mezitím vybudovala i širší společenské kontakty, které jí přišly vhod, když se v roce 2005 rozhodla ucházet o post guvernérky Aljašky. Jako politička, které lidé věřili, že uklidí korupci a vypustí tlustým kaprům rybník. A jako "Johanka z Aljašky", jak ji přejmenovaly aljašské noviny, když pak už v roli guvernérky skutečně otřásla dosavadním politickým establishmentem. Přezkoumala veřejné výdaje, utlumila lobbisty, snížila majetkové daně a pro podporu těžby ropy mezi veřejností těžařským firmám nově stanovila, že každý občan Aljašky od nich ročně dostane šek na 1200 dolarů.

A také jako sociálně konzervativní žena, která své nejmladší dítě, syna Triga, donosila, i když věděla, že se narodí s Downovým syndromem. Podle statistik se 80 procent žen v obdobném případě rozhodne pro potrat. Palinová je ovšem zásadní odpůrkyní interrupcí, chce, aby se na školách vedle evoluce učila také teorie inteligentního designu a jako členka National Rifle Association je pro důsledné dodržování práva na držení zbraní.

Něco s tím uděláme

Právě pro tohle vše si ji John McCain, který k sobě potřeboval přitáhnout konzervativní část republikánské voličské základny, k sobě vybral. Tenhle kalkul mu vyšel, ale politické dějiny USA v tom roce šly opačným směrem. Za Obamou, za kandidátem, který sliboval smíření po velkém společenském rozpolcení Bushova prezidentství. Za Afroameričanem, jehož považovali za důkaz, že Amerika bílého muže už dokáže zvolit černocha prezidentem.

A jeho vítězství bylo tak přesvědčivé, že výtečný politický novinář Chuck Todd z NBC ve své knize Jak Barack Obama vyhrál k tomu napsal: "Republikáni mohou jen doufat, že demokraté překročí svoji politickou sílu, což politické strany občas dělají, když se ocitnou v situaci, jako jsou nyní demokraté, totiž že kontrolují obě komory Kongresu i prezidentský úřad."

"Nelíbí se nám tahle zásadní přeměna Ameriky. A něco s tím uděláme," říká v klipu Palinová. Zatím lze těžko říct, zda ti, jejichž pocity vyjadřuje, by ji také volili. Návrat a vzestup Sarah Palinové je ale důkazem, že dosavadní politika Obamova Bílého domu a demokratů v Kongresu už překročila mandát, který od voličů dostali. A žena, která Obamovi nechtěně pomohla k vítězství, dnes těží z jeho problémů.