Tomáš Sedláček: Ohromné maličkosti aneb Mystika ekonomie

Ekonomie je zvláštní - a krásný - obor. Věříme třeba v neviditelnou ruku trhu, se kterou přišel kovář ekonomie Adam Smith. Kromě toho, že kombinace těchto tří slov je zcela nepravděpodobná (trh a ruka? ruka a neviditelná? jediné, co je často neviditelné a abstraktní, je trah samotný), jedná se zároveň o kombinaci dokonale mystickou.

A kdo by chtěl slyšet ještě mystičtější sousloví, tomu lze doporučit animal spirits - téměř nepřeložitelný termín Johna Maynarda Keynese (kterým myslel, stručně řečeno "spontánní nutkání k činnosti" které nás jaksi, ehm, občas řídí).

Neviditelná ruka Jupiterova

Dobře, můžeme si říct, pánové byli básničtí a prostě princip pojmenovali lepkavě a "sexy" (jak se dnes říká). Jenže ani jeden z obou velikánů se svému termínu moc nevěnoval. Přesněji řečeno nevěnovali se jim vůbec.

Kdo si přečetl díla obou autorů, musel být zaražen, jak lehkomyslně s dnes už slavnými výroky pracovali. Třeba spěchali a nevěděli, jak zakončit kapitolu. Žádná analýza, žádné hlubší přemýšlení a už v žádném případě ne nějaká definice, která by podstatu těchto mystických termínů vymezila.

Až později se z mystického termínu v rukou sekundárních interpretů stal terminus technicus, jeden z hlavních pojmů, pro které jsou tyto známy, a zároveň klíčové sousloví ekonomické teorie.

Adam Smith termín neviditelná ruka použil třikrát: Jednou(!) v onom proslaveném významu, kdy koordinuje spontánní egoismus tržních aktérů. Podruhé Smith používá termín neviditelná ruka v knize Teorie mravních citů, když se jedná o státní přerozdělování v rámci obecného blahobytu, tedy s trhem nic společného, spíše naopak. A komu je to málo, košaté třetí užití termínu je v díle Astronomie (tady je vidět renesanční zájem původních ekonomů), když psal o neviditelné ruce Jupiterově.

Chybělo tedy málo a mohli jsme dnes mít také neviditelnou ruku státu, nebo dokonce Jupitera.

S termínem animal spirit je to podobné. Keynes jej používá také třikrát, zato na jedné stránce v rámci dvou odstavců. Vydání jeho díla z roku 2007 jej ale nemá zaneseno v jinak velmi obsáhlém a pečlivě zpracovaném rejstříku. Není třeba dodávat, že právě na tyto dva termíny dnes máme celkem rozsáhlou knihovnu publikací, které se snaží dopátrat, co tím vlastně básníci chtěli říci.

Ryba a voda

Občas se neubráním pocitu, že pány potkal podobný osud jako astronoma Tycha Braha - jediné co si o něm většina lidí pamatuje (čím se stal populárně nesmrtelným, jak poukazuje Milan Kundera), bylo prasknutí močového měchýře, když mu přišlo nevhodné vstávat od slavnostní večeře, i když už to opravdu nemohl vydržet.

Tato historka se navíc podle všeho nikdy nestala, není to údajně technicky možné. Takže historie asi skutečně má smysl pro (černý a nespravedlivý) humor.

Titulek o ohromných maličkostech jsem si půjčil z krásného českého překladu knihy G. K. Chestertona (mimochodem vřele doporučuji), která odhaluje, jak snadno se z malých věcí mohou stát záležitosti obří a naopak - jak i opravdu velké věci (i ty největší) mohou někdy zapadnout.

Neptejte se ryby, co je voda, neví o ní skoro vůbec nic - protože je pro ni vším. Ryba si uvědomí, že něco takového jako voda existuje, až když ji z té vody vytáhnete (a to bývá většinou pozdě).

Nakonec tedy ještě jeden postřeh: druhá věta tohoto článku začíná slovem věříme. I v ekonomii věříme (pak si to různě dokazujeme nebo vyvracíme, píšeme o tom, povídáme si a hádáme se) dost mystickým věcem - a přitom největším mystériem a zázrakem je, že ekonomika vůbec funguje.

Již menší záhadou je, že funguje i bez nás, ekonomů.

Tomáš Sedláček
Autor je hlavním makroekonomickým stratégem ČSOB