Zvukové souvislosti

Výstava Jana Aulíka a Jakuba Fišera, která právě probíhá v pražské Galerii Jaroslava Fragnera, má v sobě něco syrového i technicistního zároveň. Dobře vyjadřuje ducha ateliéru této dvojice, který je právě takový - snoubí se v něm jak spontánnost, tak důraz na přesnost a racionální řešení architektury.

Za posledních patnáct let tvorby, jež expozice přibližuje, tento dvojaký, zdánlivě nesourodý náboj dosud nevyprchal: zdá se, že se jeho účinnost neustále prohlubuje, ať už jej vnímáme na velkých administrativních budovách, nebo na nepoměrně menších bytových a rodinných domech, či v kapličce v šumavských kopcích.

Úhelným kamenem přehlídky je zvláštní artefakt, u nějž hned nevíte, jestli jde o umělecký objekt, nebo atraktivní kulisu bez jiného účelu než se tvářit zajímavě. Po chvíli vám ale dojde, že vám cosi silně připomíná - ano, je to maketa části fasády jedné z budov pražského BB Centra. Kdo se v současné architektuře alespoň trochu orientuje, pozná to okamžitě, je to zřejmě nejznámější stavba Aulíka a Fišera: je nejvíc na očích, denně kolem ní po Severojižní magistrále projedou tisícovky aut mířících z Prahy na Brno (nebo naopak). Když nastane zácpa a provoz se zmrtví, nezbývá než se věnovat lelkování nebo prohlížení si staveb okolo. Budova, v níž sídlí ČEZ, se směrem k silnici obrací příznačným prolamovaným "štítem", působí neotřele, expresionisticky i futuristicky zároveň. Jinou takovou v metropoli nenajdete. Nelze ji ignorovat, může se nám líbit, může nás rozčilovat, ale těžko k ní nezaujmout postoj. Vymyslet podobný "štít" se může zdát na první pohled jen jako snaha architektů předvést své výtvarné ambice.

Protihlukové bariéry

Když jsem však na toto téma hovořil s architekty, vysvětlili mi, že jim rozhodně nešlo o to vzbudit pozornost nějakým laciným trikem. Úřady totiž závazně stanovily, že se od nové budovy nesmí na druhou stranu magistrály odrážet žádný hluk. V opačném případě by hrozilo, že nebude kolaudována.

"Forma v tomto případě sleduje akustiku," vysvětluje Jan Aulík. "Jde o minimalizaci odrazu hluku na protější stranu až do jeho neměřitelnosti."

Zajímalo mě také, jestli architektům při tvarování nezvyklé fasády nesloužil za pomocné vodítko kupříkladu "neviditelný" bombardér F-117 Stealth, jejž nezachytí ani nejmodernější radary. "Inspirovali jsme se v obecném principu, že nějaký hmotný objekt může díky své geometrii ovlivnit odraz impulsů, které na něj dopadají. Stealth odráží radarové paprsky tak, aby neumožnily jeho zobrazení na radaru, fasáda budovy ČEZ zase směruje odraz hluku tak, aby míjel sektor bytové zástavby na protilehlé straně," říká Aulík.

Mimochodem, teoretik architektury Rostislav Švácha v úvodním textu výstavního katalogu píše, že "velkoryse rozlámaná fasáda leckomu připomene krystalinické tvary českého architektonického kubismu z doby před první světovou válkou".

Budova ČEZ byla dokončena před dvěma lety, ale nešlo o první stavbu, kde si architekti takové řešení mohli vyzkoušet, experiment si mohli osvojit už předtím na objektu, v němž sídlí společnost Telefónica O2 (2007). Počáteční pokusy s omezováním odrazu zvuku ovšem spadají už do druhé poloviny devadesátých, kdy v BB Centru začali působit. Společně s odborníky na akustiku hledali takové podoby fasád, které by pohltily jakýkoliv hluk.

"Při práci s akustikou budov se nám jenom potvrdilo, že je nezbytné hledat formu v reálných vstupech," říká Jakub Fišer, mladší z dvojice architektů. "Hluk totiž může v důsledku znamenat svým způsobem kontext, specifiku místa - i když jde jen o fyzikální veličinu."

BB Centrum v Michli (BB je zkratkou ulice Baarova a Brumlovka, které je určují) patří k nejkvalitnějším souborům administrativních budov, jež v Česku po roce 1990 vyrostly na zeleném lánu. Důležité je, že bylo od samého počátku developerem, společností Passerinvest, plánováno i pojato jako území s městským charakterem, kde jsou ulice, ale také pasáže a parková zeleň, stejně jako obchody, kavárny a restaurace, takže se v něm člověk necítí jako v kancelářském ghettu, v němž bývá největším povyražením pětiminutová kuřácká pauza na chodníku vedle odpadkového koše.

Kromě staveb sloužících administrativě tam vznikly také bytové domy nebo středisko volného času Nová Brumlovka, kde je vyhlášený bazén, a také Komunitní centrum - zatím poslední výrazná realizace BB Centra, která postupně se rodící celek korunuje. Je to harmonizující prvek, a tak areál dostává duchovní, ale také uměřenou architektonickou dominantu, s jejíž pomocí se propojuje se sousední starší zástavbou. Tato záměrná pestrost funkcí je možností, jak se dá vyhnout skličující jednotvárnosti, která by nastala, kdyby po skončení pracovní doby místo přestalo žít.

Kouzlo modelů

Kromě fasády budovy ČEZ představuje výstava architektonického ateliéru řadu dalších modelů. Mnohé z nich byly vytvořeny právě pro tuto příležitost, jsou z kartonového papíru, na některých je však vidět, že už mají něco za sebou a že architekti s nimi v průběhu stavby hodně pracovali. Připomínají spíše skici než definitivní formy, ale v tom je jejich kouzlo - nejsou to jenom nehybné zmenšeniny, které postrádají život. V posledních letech, kdy už studenti běžně pracují s počítačovými vizualizacemi, to vypadalo na ústup podobného modelářství, nicméně zdá se, že je pořád - do jisté míry - nezastupitelné.

"Dnes s nimi pracujeme méně," přiznává Aulík, "ale model pro nás stále zůstává rovnocennou metodou ke 3D, protože jeho nespornou výhodou je fyzická existence a volnost v nahlížení bez určených stanovišť."

Jan Fišer došel právě v souvislosti s výstavou k poznání, že skutečná, tedy hmatatelná maketa je nezastupitelná. Zdůvodňuje to tím, že ve 3D programu se "člověk manipuluje trochu podvědomě do pohledů, u kterých tuší, že budou vypadat dobře. Kdežto když si udělám pracovní maketu, tak okolo ní neustále chodím a pozoruji ji z úplně jiných úhlů".

Modely - a nikoliv "opravdové budovy", které byly podle nich postaveny - se staly předlohou velkých černobílých fotografií, jež vznikly pomocí camery obscury. Pro připomenutí, jde o primitivní dírkovou komoru (předchůdkyně fotoaparátů), kde se světlo dostává k filmu nebo fotografickému papíru pouhou štěrbinou namísto objektivem. Má jednu velkou přednost, takřka nezkreslenou nebo jenom velmi mírně posunutou perspektivu, což bývá u fotografií architektury ožehavý problém, který se vyrovnává různými technickými prostředky, zvláště nákladnými kamerami. Je to zajímavý, velmi konceptuální přístup, ale zároveň tak příjemně obyčejný: ono se to nemusí vylučovat. Na výstavách architektury jsme zvyklí se seznamovat se stavbami na dokonalých barevných fotografiích, jež se zdají až neskutečné, kdežto tady jsme svědky pravého opaku.

Modely mimo jiného ukazují, jak může být velikost relativní, protože se vedle sebe ocitají makety různého měřítka. Co je ve skutečnosti velké, může být v modelu malé a pochopitelně naopak.

Architekti pak konstatují, že navrhnout malou stavbu je stejně náročné jako projektovat dům se stovkami kanceláří. Dokládají to na kapličce, která by teprve měla vyrůst v Křemelné. "Projednat povolení k její stavbě Správou Šumavského národního parku je stejné jako získat povolení na velkou administrativní budovu v hlavním městě," říkají.

Výstava

Aulík Fišer architekti
Návrhy a realizace
Galerie Jaroslava Fragnera
Betlémské náměstí 5, Praha 1
Otevřeno do 29. srpna

Jan Aulík Jakub Fišer

Jan Aulík (1958) studoval v letech 1978 až 1983 na Fakultě architektury ČVUT v Praze. V období 1983-90 působil v Projektovém ústavu hl. města Prahy a potom (1990-91) v architektonické kanceláři ALFA. V roce 1991 si založil vlastní ateliér STUDIO A.

Jakub Fišer (1972) v letech 1990 až 1996 studoval na Fakultě architektury ČVUT. V roce 1995 začal pracovat ve STUDIU A Jana Aulíka, v roce 2007 se stal jeho společníkem a vznikla kancelář Aulík Fišer architekti.

Foto: Znáte ji z cest po Severojižní magistrále z Prahy směrem na Brno. Administrativní budova společnosti ČEZ je charakteristická prolamovanou fasádou, která neodráží žádný hluk. Architekti ji navrhli v roce 2004, postavena byla o čtyři roky později. Teoretiku architektury Rostislavu Šváchovi připomíná loni otevřená budova Komunitního centra "díla portugalských regionalistů a minimalistů". Rozměrné okno předsíně může sloužit jako rám pro moderní obraz, ať jste uvnitř, nebo stojíte venku.