Jiří Leschtina: Premiérovo zatmění mysli

Nejasné podmínky, miliardy plynoucí do (ne)známých kapes! Tak uvedl Radek John jeden ze svých předvolebních textů proti ministru obrany Bartákovi. Stíral ho za podezřelé zakázky včetně nákupu pandurů. Jak by se po této kanonádě mohl exministr stát Johnovým náměstkem na vnitru? Nejen John, ale i premiér by se uvrtal do blamáže, na niž si již teď ČSSD brousí opoziční drápy.

V jakém zatmění mysli přišel Nečas na nápad vyslat za ODS na vnitro Bartáka? Vždyť vznik česko-rakouského policejního týmu vyšetřujícího nákup pandurů není založením pěveckého spolku Záboj. Jestliže i naše policie zahájila trestní řízení (možná i pod tlakem Rakušanů), pak už musela narazit na stopy vedoucí k podezření, že při výběrovém řízení došlo ke zločinu.

A že Barták hrál klíčovou roli při vyjednávání druhé pandurské smlouvy, je také nabíledni. Víme to přímo od Mirka Topolánka. Ten přece prohlásil, že jeho ministryně obrany Vlasta Parkanová byla slabá, a proto musel pandury dotáhnout do konce Barták. Nezní už tohle tak trochu pletichářsky?

Ale nejde zdaleka jenom o pandury. Na co Martin Barták na ministerstvu sáhl, to zavánělo neprůhlednostmi a manipulací. Ať nakupoval letadla Casa, vozidla Dingo, samopaly, automatické pušky, anebo jen pistole a munici, vždy to bylo opředeno podezřeními, jež ministerstvo nedokázalo rozptýlit.

V Bartákovi měla úřednická vláda svého Řebíčka. Jako ministr dokázal skvěle využít nesmyslný, šestnáct let starý zákon, podle nějž smí Česko nakupovat vojenský materiál ze zahraničí pouze přes domácího prostředníka. Za rok Bartákova ministrování tak vzrostl objem zakázek resortu pro firmu jeho přítele Michala Smrže z deseti na 850 milionů korun. Nad tím by uznale pokývali hlavou i pánové z Viamontu.

Petr Nečas včera naznačil, že Bartákovo angažmá v roli náměstka není jisté. A že rozhodne John. Premiér by si měl rozmyslet, co vlastně chce. Jinak bude muset vysvětlovat, proč tedy trvá na někdejším neurochirurgovi, který mu dělal ve sněmovně poradce pro obranu a bezpečnost.

Aby Nečas jednou nedopadl jako Klaus, jenž své lpění na vyšetřovaném Vladimírovi Železném vysvětloval tím, že se k němu bývalý ředitel Novy choval vždy hezky.