Mám sedm dětí, ani jedno není moje vlastní

Letos v září to bude osmnáct let, co jsem zakotvila v SOS dětské vesničce v karlovarské čtvrti Doubí. Nebylo to náhlé ani překotné rozhodnutí vychovávat cizí děti, které ztratily svoji rodinu. Bylo to nějak ve mně. Původně jsem chtěla být učitelkou. Maminka mi to vysvětlovala tím, že mám velké sociální cítění a vrozený sklon k altruismu. Chtěla jsem prostě pomáhat lidem, protože jsem vnitřně cítila, že mi jejich osudy naplní život. To není fráze, ale fakt. Navíc poznání chudoby a utrpení...