Martin Ehl: Kosovská šance pro Srbsko

Potlesk z Prištiny včera určitě slyšeli nejen soudci Mezinárodního soudu v Haagu, kteří podpořili kosovskou nezávislost; ale třeba také v bosenskosrbské Banja Luce, v baskickém Bilbau, v katalánské Barceloně, ve skotském Edinburghu, v čečenském Grozném či v jihoosetském Cchinvali. Že je Kosovo pro Bělehrad ztracené, to je pravda, kterou už několik let připouštějí v soukromí i srbští politici, třebaže na veřejnosti tvrdí pravý opak.

Ale rozhodnutí soudu, že kosovská deklarace nezávislosti není v rozporu s mezinárodním právem, má mnohem širší dopad, i když soudci ve zdůvodnění zdůrazňují specifické okolnosti vzniku kosovského státu.

Potvrzení kosovské nezávislosti může způsobit na Balkáně problémy: sen o nezávislosti sní třeba bosenští Srbové. Znervóznělí mohou být Makedonci, v jejichž státě žije albánská menšina.

V případě Bosny i Makedonie ovšem stále hraje důležitou uklidňující roli blízkost EU a možnost - byť hodně vzdálená - do unie vstoupit. Výhody unijní "soft power" si proto uvědomují všichni zúčastnění, snad kromě západních politiků, jako je Nicolas Sarkozy, kteří jakékoli další rozšiřování unie vylučují. Takový slovník je vůči balkánským duchům, zahnaným po válkách hluboko pod zem, ale stále dýchajícím, přinejmenším nemoudrý.

Srbové chtějí do Evropské unie, jejich reakce bude tudíž spíš umírněná, i když se nedá vyloučit něco jako obchodní blokáda. Srbové od dob miloševičovského nacionalismu ušli hezkou cestu směrem k pragmatismu. Už před dvěma lety, krátce po vyhlášení nezávislosti, většina z nich dávala najevo, že Kosovo je zajímá podstatně méně než ekonomická situace jejich rodin a jejich země.

Srbští politici mají po včerejšku alibi: dělali jsme, co jsme mohli. Rozhodnutí haagského soudu je tak třeba intepretovat nikoli jako prohru Bělehradu, ale jako příležitost k tomu uzavřít jednu kapitolu dějin a začít novou, optimističtější.