Tomáš Sedláček: Jak (od)naučit studenty ekonomie myslet

Je to velký paradox: ze všech společenských věd je to právě ekonomie, která nejvíce věří (a doufá a obhajuje) ve svobodu člověka. Přitom je to právě ekonomie, kde se jejím studentům nedovoluje svoboda volby ekonomické školy. A navíc: ekonomie nejvíce pracuje s předpokladem metodologického individualismu, ostatní obory mají metodologii mnohem kolektivističtější - přitom právě při výuce ekonomie, zdá se mi, chceme, abychom všichni přemýšleli stejně: zde ono známé "myslet jako ekonom".

Prostě ekonomie se učí (chtělo by se skoro říci prostírá) tak, že se první roky studia učí hlavní proud ekonomického myšlení. Až když jsou daný adept nebo adeptka ve své víře dost pevní, jsou jim představeny (na chvíli ukázány) apokryfní, alternativní školy - a to spíše pro úplnost a spíše v rámci přehlídky anomálií. Často stylem koukněte se, kde se ti naši předci pomýlení mýlili, než konečně přišli na to, jak to "ve skutečnosti je", a dotápali k té konečné jediné pravé ekonomii. Té, jak ji učíme dnes.

Jinými slovy by se dalo říci, že se dnes prostě učí matematická ekonomie - což je jedna z mnoha a mnoha škol. Jenže student si nemůže vybrat, k jaké škole chce patřit. Ten trik se dělá následovně: teď se neptejte, žádné otázky, slepě přijměte předpoklady (budeme vás z nich zkoušet), a až se to pořádně naučíte, nebudete se ptát. Pokud tedy člověk chce v ekonomii pokračovat svým směrem, většina jeho pozdějšího vzdělávání spočívá v tom, že se odnaučuje první tři roky studia a zkrášluje si čas neustálým zjišťováním - po židovsku řečeno - že všechno je jinak.

Ekonomizovat jako ekonom

Při studiu takové filozofie či sociologie jsou základem dějiny a postoje různým myslitelů, škol a rozporů. V ekonomii jsou dějiny často považovány za jakousi zbytečnou exkurzi do exotického světa.

Říkává se, že se studenti musí naučit "přemýšlet jako ekonom". Dobře, ale který ekonom? Každý přece přemýšlel (díky Bohu) jinak. Někteří používali matematické modely, jiní vůbec, někteří věřili trhu, jiný státu atd. Takže trik číslo dva: ve skutečnosti se touto vzletnou frází totiž chce říci: přemýšlet jako Paul Samuelson, průkopník hlavního proudu ekonomického popu. Kdo nepřemýšlí jako Samuelson, nepřemýšlí jako ekonom, tedy není ekonom a basta.

Hodnotná bezhodnotovost

Třetí trik: Studenti se nazpaměť učí, že ekonomie by měla být pozitivní - a bezhodnotovou - vědou. Tedy česky: neměli bychom popisovat svět, tak jak bychom ho chtěli mít, ale tak jak je. To je však filozofický nonsense - svět vždy budeme vnímat v prizmatu toho, jaké představy a modely se o něm naučíme, proto volba školy předurčuje vaše vnímání světa. Hlavní trik spočívá v tom, že samotná věta "ekonomie by měla být pozitivní vědou" je normativní výrok. Nepopisuje totiž ekonomii tak, jak je, ale tak, jak bychom ji chtěli mít (bezhodnotovou a pozitivistickou). A mimochodem "bezhodnotovost" je sama o sobě (alespoň pro ekonomii) velkou hodnotou. Stejně jako (teoreticky) svoboda volby, svobodný trh, minimalizace regulací a další mantry, které se do ekonomie pod rouškou bezhodnotovosti propašují snadněji než když se o těchto hodnotách vede rozprava.

Ukažme si to na absurdním příkladě. Víme, že se vkus (třeba ideál ženské krásy) měnil v průběhu dějin. A naší době se pochopitelně nejvíce líbí ten současný ideál (např. hubených, chlapeckých žen), což je v pořádku. V nepořádku však je tvrzení, že naše ženy jsou ze všech žen v průběhu dějin nejkrásnější. Tedy že dějinně ženy rostly do krásy až konečně teď dorostly do ideální podoby.

To je absurdní tvrzení, ale musíme si dávat pozor, abychom se podobné arogantní absurdity nedopouštěli vůči (ekonomickému) poznání našich předků. Jistě dějiny modelů nejsou to samé jako dějiny modelek, ale i každý model je poplatný své době jako móda. A na to bychom si měli dávat pozor: abychom studenty učili myslet a ne je to odnaučovali.

Tomáš Sedláček
Autor je hlavním makroekonomickým stratégem ČSOB