Vzkříšení

Pražský Průmyslový palác se stal 16. října 2008 nešťastným hlavním hrdinou všech televizních zpráv. Toho dne, krátce po devatenácté hodině, totiž začalo hořet jeho západní křídlo. Ani sedm desítek hasicích vozů, ani dvě stě padesát hasičů nedokázalo zabránit jeho úplnému zničení. Stačila jedna hodina a k zemi lehla velká část impozantní stavby, která představovala pýchu českého konstruktérství a architektury. Zůstaly jenom škvarky, popel, nenávratně zničená konstrukce. Alespoň se podařilo zamezit rozšíření plamenů na další části vzácné budovy.

Prakticky okamžitě po uhašení požáru se začalo hovořit o tom, že je nutné Průmyslový palác co nejrychleji zrekonstruovat. Jde totiž o impozantní stavbu, jaká nemá v České republice obdoby. Je dlouhá dvě stě třicet osm, široká pětačtyřicet a v nejvyšším bodu - hodinové věži - vysoká jednapadesát metrů. Byla postavena podle projektu architekta Bedřicha Münzbergera v roce 1891, aby se stala - spolu s petřínskou rozhlednou - největší atrakcí Zemské jubilejní výstavy. Češi chtěli dokázat, že v rámci rakouskouherské monarchie jsou v uplatňování moderních stavebních technologií na špici a v ničem si nezadají ani s Francouzi, kteří jen o dva roky dříve na Světové výstavě oslnili svět moderními stavbami inženýra Gustava Eiffela.

Münzberger na Průmyslovém paláci uplatnil pokrokovou železnou konstrukci, která byla vyrobena v Českomoravské strojírně a pak pomocí tisícovek nýtů - jako obrovská stavebnice - přímo na místě smontována; zděné byly jen pylony v průčelí.

Na dobové poměry šlo o svého druhu hi-tech stavbu, která není secesní, jak se často mylně uvádí (secese v roce 1891 ještě neexistovala), ale - má-li dostat nějakou stylovou nálepku - novobarokní. Není to přísná ani nepřístupná industriální architektura, jaká se začala dělat na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století: na člověka působí velmi přívětivě, a to přes některé pozdější stavební zásahy, které k ní nebyly příliš šetrné. V padesátých letech vznikla přístavba v slohu socialistického realismu, v interiérech se objevily podivné klenby...

Pražský magistrát jako majitel Výstaviště v prvních prohlášeních po požáru před dvěma lety optimisticky sliboval, že v září roku 2010 bude Průmyslový palác opět stejně symetrickou budovou jako před neštěstím. Kdo je jen trochu znalý věcí, věděl, že to tak rychle nepůjde, zvláště když měla být na rekonstrukci vypsána architektonická soutěž. Ta byla vyhlášena až letos 12. března, přičemž zadání znělo: Rekonstrukce Průmyslového paláce a výstavba podchodu pod Průmyslovým palácem propojujícím vstupní část výstaviště v Praze 7 s prostorem Křižíkovy fontány.

Architekti měli na zpracování svých námětů dva měsíce, v řádném termínu odevzdali jedenáct návrhů, jeden byl diskvalifikován, protože byl podán až po řádném termínu v pravé poledne 14. května. Na začátku června sedmičlenná porota rozhodla, že nejlépe se s úkolem vyrovnal tým architekta Jakuba Ciglera.

Soumrak

Ciglerův návrh řešil nejenom samotný palác, ale také jeho roli v širších souvislostech areálu Výstaviště, jež v posledních letech jako celek nezadržitelně upadá, je zanedbané, chátrá a převážně slouží coby dějiště pokleslých pouťových atrakcí; požár jako by byl jen symbolicky krutým vyjádřením na každém kroku viditelného úpadku. Nyní vlastně existují dvě Výstaviště: jedno před palácem a to druhé, kam se už málokdo jen tak vypraví, se nachází za ním. Palác neúmyslně slouží jako ochranná bariéra před divokým územím, kde to v současnosti vypadá spíše jako na Balkáně. Architekt Jakub Cigler se místu s obrovskými možnostmi snaží svým projektem vrátit někdejší důstojnost, dát mu celistvost, přehlednost, logiku, radost, provázat jej se Stromovkou do přirozeného celku.

Samotný Průmyslový palác chce vrátit do podoby, jakou měl naposledy v roce 1891. Znamená to shořelé křídlo postavit jako přesnou repliku a vše, co bylo přistavěno a vestavěno později, trvale odstranit.

"Nejprve jsem v sobě řešil vnitřní boj: proč stavět v jednadvacátém století repliku z konce devatenáctého?" vysvětluje architekt, proč se rozhodl pro konzervativní přístup, který je naprosto pietní vůči prvotnímu Münzbergerovu pojetí. "Ale když jsem se začal Průmyslovým palácem hlouběji zabývat, pochopil jsem, uplatňovat tvůrčí potenciál by bylo v tomto případě na škodu. Chtěl bych to zopakovat, protože jde o stále svěží a elegantní dílo. Zvláště pak jeho statika je působivá."

Palác by se měl proto obnovovat stejnými technologiemi jako na konci devatenáctého století, včetně uplatnění dávno nevyužívaných spojovacích nýtů. "Nýtovaná konstrukce byla původně postavena za pouhých šest měsíců. Jsem zvědavý, za jak dlouhou dobu ji budeme schopni úspěšně realizovat v současnosti," dodává Jakub Cigler.

Inspirace Louvrem

Důležitým prvkem rekonstrukce se stává podchod pod Průmyslovým palácem, který je pojat jako zvolna nakloněný chodník, jenž se v půdorysu podobá lastuře. Pod středním křídlem vznikne jakýsi komunikační uzel, v němž se budou nacházet pokladny, informace, šatny, toalety, výtahy či eskalátory.

"Inspirovali jsme se v pařížském Louvru," říká Jakub Cigler. "Tam jsou také prodejny vstupenek, šatny a sociální zařízení skryty pod povrchem." Odtud se budou návštěvníci nejen dostávat do nadzemních částí paláce, ale budou tudy procházet do severního areálu Výstaviště. Zhruba v šestimetrové hloubce pod znovupostaveným západním křídlem má vzniknout ještě podzemní podlaží, v němž bude umístěno zázemí, nová konferenční místnost a parkoviště VIP i vystavovatelů.

K tomu, aby měl podchod opravdový smysl, by se měly rozšířit výstavní plochy za Průmyslovým palácem. Křižíkovy pavilony, které byly postaveny podle projektu architekta Tomáše Brixe u příležitosti neúspěšného opakování jubilejní výstavy v roce 1991, se mají odstranit a místo nich by měla být vybudována dvoupodlažní výstavní hala napojená na podzemní průchod, která by svou velikostí nijak nekonkurovala monumentálnosti paláce. Novou podobu má dostat také Křižíkova fontána a amfiteátr v její blízkosti. Porota razantní přístup ocenila: "Zrušení pavilonů v areálu Křižíkovy fontány a určitá kompenzace výstavních ploch z těchto pavilonů v nových prostorách se jeví jako dobré řešení, jak pro Průmyslový palác, tak pro celý výstavní areál." Podobně přivítala porota také záměr odstranit masivní vstupní bránu do areálu Výstaviště a namísto ní vytvořit svěží promenádu lemovanou stromovou alejí, která povede až k hlavnímu vstupu do Průmyslového paláce.

Magistrát předpokládá, že by obnova paláce měla být hotova za dva roky od vyhlášení výsledků soutěže, tedy v létě roku 2012. Odhady výsledné částky jsou okolo půl druhé miliardy korun, které by měly být z velké části uhrazeny z pojistky za vyhořelý palác; prostředky na další úpravy areálu se budou muset teprve najít. Možnosti, jak začít s nápravou škod, tedy jsou. Není důvod, proč je odkládat. Výstaviště by mohlo přestat být uzavřeným ghettem, jehož život probíhá podle podivných zákonitostí, a proměnilo by se v přívětivé místo, jež nabízí víc než jen buřty nebo střelnice.

Požáry, spáleniště, Výstaviště

Ničivé ohně na pražském Výstavišti nejsou ničím výjimečným. Od roku 1990 byl požár Průmyslového paláce už čtvrtým v pořadí (vznikl od zapnutého elektrického vařiče v jednom výstavním stánku veletrhu Pragodent). Nejprve, v jednadevadesátém, skončil v plamenech slavný pavilon od architektů Františka Cubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného, který byl přenesen do Prahy z úspěšného Expa 58 v Bruselu. V severní části areálu po něm dodnes zůstal jenom stín na základové betonové desce. V roce 2002 vzal za své stejným způsobem takzvaný Dětský pavilon, jenž ovšem dlouhodobě sloužil jen jako skladiště, a o tři roky později shořelo divadlo Globe, postavené jako dřevěná replika klasické shakespearovské arény.

Vizualizace Cigler Marani architects: Severní průčelí Průmyslového paláce bude vypadat tak, jak jej znali návštěvníci koncem devatenáctého století. Západní křídlo, které vyhořelo, bude postaveno jako přesná replika. Dovnitř se bude vstupovat z pozvolna se zanořujícího podchodu. Vizualizace představuje část ­areálu, který se nachází za ­Průmyslovým palácem. Počítá se s odstraněním zastaralých pavilonů a s rekonstrukcí Křižíkovy fontány. V současnosti zanedbané místo dostane důstojnou podobu parku. Při pohledu z výšky je vidět, že do Průmyslového paláce povede cesta lemovaná alejí stromů; vstupní brána, která v současnosti připomíná spíše plot na uchycení transparentů, bude odstraněna. Řezy paláce ukazují, jak do něj bude začleněn nejenom podchod, který byl pevně zakotven v soutěžním zadání, ale také další podzemní prostory zvyšující atraktivitu budovy, aniž by se výrazněji promítly do jejího vzhledu.