Město na startu

Všechny reportáže z Terezína začínají stejně: "Vystoupili jsme z auta na Mírovém náměstí a to bylo úplně prázdné." Přesně, jako když jsem se tam ocitla nedávno já. Ale tahle vesnice v městských kulisách s děsivou historií, o níž spisovatel Jáchym Topol napsal horor, se mění a přicházejí sem noví lidé, které tak trochu duchařská atmosféra neodradí. Ve městě teď nastává obrat k lepšímu. Právě dostalo půl miliardy od EU na opravu historických budov. A podává žádost o zapsání do seznamu památek UNESCO.

"Jinam bych nešel," tvrdí přesvědčeně zdejší hasič Michal Fiala. "Na zámek do Lán, ani do Litoměřic." Fiala v tomhle zvláštním městě nevyrostl, ale přiženil se sem poté, co už v Terezíně bydleli jeho dva sourozenci a byli tady spokojení.

Z hlavního náměstí spolu zahýbáme do ulice Komenského, odemykáme dveře klubovny terezínských dobrovolných hasičů a otec dvou malých dětí si cestou Terezín pochvaluje - je tu klid, zvlášť teď, co se díky nové dálnici odklonil hlavní tah z města.

Terezín však není město jako každé jiné, zvlášť poté, co z něj v roce 1997 odešla armáda a zůstalo zpola opuštěné. Když prý Michal Fiala oznámil kamarádům, že se sem hodlá odstěhovat, nechápali a zrazovali ho. "Ale mýlili se. Jsem tu a líbí se mi tady," zdůrazňuje. "Mám blízko do přírody, jsou tu krásné procházky kolem řeky. A potom ty nutrie. Víte, že ve vodě poblíž golfového hřiště jsou docela ochočené? Jedí vám z ruky, děti to zbožňujou," vykládá nadšeně.

A navíc město se v poslední době začíná omlazovat, libuje si. Staří odcházejí a stěhuje se sem čím dál víc mladých. "Co mě tu těší nejvíc?" zamyslí se. "Asi to, že znám tolik lidí jménem. Ve velkých městech se neznají ani sousedi v jednom domě."

Honorární konzul

Podobně si Terezín pochvaluje další místní patriot, golfista, Čechokanaďan John Horsky, který na sebe upozornil, když porazil všechny české profesionály v golfovém turnaji Prague Open ve Mstěticích, a teď tu má svůj domovský klub.

"Strašně se mi tady líbí," říká. "Je to malé město, kolem příjemná krajina, je tu klid, spousta zvířat..." Stejně jako Michal Fiala si totiž oblíbil místní nutrie. "Jsou hrozně legrační. Rád je pozoruju," přiznává.

Horského matka se narodila v nedaleké Budyni nad Ohří. V roce 1968 rodiče emigrovali do Kanady a John vyrostl za mořem. Golf začal hrát v kanadské Albertě, pak studoval v Charlotte ve Spojených státech a vrátil se zpátky do Kanady. Živil se tím, že prodával golfové zboží v Calgary v Kanadě. Pak se mu ozval bratranec z Ústí nad Labem, že by potřeboval trenéra, který by mu pomohl zdokonalit švih. John se dlouho nerozmýšlel. "Tak jsem přijel a je ze mě učitel," shrnuje stručně.

Usadil se v Ústí. "Ale doma jsem v Terezíně," říká s odkazem na Maria Theresia Golf Club, devítijamkové hřiště, které v roce 2005 vyrostlo na místě bývalého vojenského cvičiště za branami města. V terezínském klubu má golfovou školu pro mládež do osmnácti let. Před časem mu to nabídl jednatel klubu Jiří Hamr a John prý nikdy nelitoval. Žertuje, že tohle místo má tak rád, že se cítí být jeho honorárním konzulem.

Nové kořeny

Když Eva Soudská z nedalekých Třebenic přišla do Terezína, nevěděla prý o něm nic kromě toho, že tu za války bylo ghetto a věznice. Naopak její manžel Martin tu vyrostl, pomohl obnovit tradici ochotnického divadla v Terezíně a je jednatelem místního spolku TMA. Časem se Soudská se svým novým domovem sžila a dříve šedivé město v jejích očích postupně začalo získávat barvy, měnit se k lepšímu - i když to jde prý pomalu.

"Nedokážu si představit, že bych se odstěhovala," říká dnes, když s celou rodinou čeká na lavičce naproti radnici. Z domova, bývalého Důstojnického domu vedle kostela, přeměněného na byty, to mají pár kroků. Až spolu skončíme, půjdou se vykoupat do Ohře.

A právě to se Soudské líbí - má to tady všude blízko. I maloměstská atmosféra jí vyhovuje: když projde ulicemi, co chvíli potká známé. "Od města jsme získali příjemné bydlení, mám blízko ke kultuře, je tu škola, školka," pochvaluje si.

Ale jedno se v Terezíně naučit musela: jak se zorientovat ve spleti dlouhých ulic. "První dva měsíce se mi stávalo, že jsem tu zabloudila," říká. "Stačilo špatně zahnout. Hlavně večer, když jsem se vracela z druhého konce od manželových rodičů. Všechny ty ulice jsou si tak podobné..."

Z Mírového náměstí uprostřed Terezína se do všech stran rozbíhají přímky ulic a přísně pravé úhly nároží. Široké prostory pevnostního města byly navrženy před více než dvěma sty lety pro průchod vojenských útvarů a průjezd děl.

Dnes tu žije kolem dvou tisíc lidí. Poslední československý voják za sebou zamkl v roce 1997 a na čtyřiceti procentech rozlohy města se od té chvíle začaly rozpadat gigantické stavby. Velká pěchotní kasárna, jejichž krov rozhlodaný dřevomorkou připomíná vlnobití. Proviantní sklad, kam se vešly zásoby pro sedmdesát tisíc vojáků na pětatřicet dní. Teď se v jednom jeho rohu krčí dva bazary a zbytek je prázdný. Dělostřelecká kasárna, kde na dvoře z asfaltu rostou břízy... Prokletí trvá už čtrnáctý rok. Všechny ty budovy jsou kulturními památkami, ale město s ročním rozpočtem čtyřiatřicet milionů korun na jejich opravu nemá.

Finance nestačí ani na menší věci, například na služby turistům. Přitom do Terezína zamíří půl milionu lidí ročně - je to jedno z nejnavštěvovanějších míst v Evropě. Láká je hlavně památník Malá pevnost, kde byla věznice. Ale hodně jich také dorazí do města, které bylo ve válce ghettem, a tam často zabloudí. Chybí tu totiž směrovky, mapy, informační tabule.

Roky čekání

Terezín je malé město velkých nadějí a ještě větších zklamání. Když vojáci v roce 1997 odešli, dostalo nálepku mrtvoly, kterou je třeba oživit. Prvním vážně míněným pokusem byl projekt Středoevropské kolonie současného umění M.E.C.C.A.

Když současná starostka Růžena Čechová v roce 1999 starostovala poprvé, nabídla skupině alternativních umělců památkově chráněné prostory za Dělostřeleckými kasárnami zdarma na devětadevadesát let.

"Pro město jsem v tom viděla velký přínos," vzpomíná dnes. "Když jsem sledovala, co se sem díky nim dostalo mladých lidí z celého světa, až z Japonska, měla jsem radost. Přijížděl spisovatel Arnošt Lustig. Umělci tu pořádali workshopy, filmový festival, výstavy. Sklářská výtvarnice Ilona Staňková si tu dělala diplomku. Schody ke kostelu obložila zrcadly - a lidem se to líbilo. Bylo to úžasné, tenkrát Terezín opravdu ožíval," vypráví. Na webu architektonického Ateliéru Hájek je dodnes k vidění zpracovaný projekt pro sdružení M.E.C.C.A. Divadlo, konferenční sál, galerie, ateliéry, rezidenční byty pro umělce... Je to pomník, nic víc.

Nové vedení terezínské radnice, které přišlo po povodních, mělo totiž jinou představu o tom, jak prostory využít. "Místo kultury se začala dělat politika, a tak jsem odešel," vzpomíná jeden z M.E.C.C.A., sklář Václav Řezáč. Odešli všichni. A spisovatel Jáchym Topol z té historie vytěžil prózu Chladnou zemí, tak trochu horor. "Děkuji starostovi města Janu Horníčkovi za jeho čas a trpělivost, s omluvou, že o démonech nedokážu psát úplně realisticky," nechal vytisknout v závěru knihy.

Sen o přílivu mládí, které městu vlije krev do žil, se za bývalého starosty zhmotnil do ctižádostivého Europrojektu. V Terezíně, kde mají jednu školu a jednu školku, měla vzniknout velká Středoevropská univerzita. Nové centrum vzdělanosti mělo sídlit v těch starých armádních barácích, opravených skoro za osm miliard z evropských fondů. Mluvilo se o tom všude. I v Bruselu zahořeli pro představu, jak město s tragickou historií vstává z mrtvých.

"Tak tady budou ubytováni studenti. Určitě budou spokojeni," prováděl starosta celý národ po chátrajících terezínských objektech v pořadu Reportéři ČT. Nakonec se ale nepodařilo sehnat ani čtyřicet milionů, tedy vlastní podíl, který muselo město povinně přiložit k bruselským penězům.

"Byly to moc velké plány. Neuskutečnitelné," glosuje dnes celý projekt starostka Čechová. V mysli lidí ve městě se ale každé takové zklamání uloží a zadělává na skepsi.

Když byl na podzim roku 2007 starosta odvolán, vrátila se do čela radnice Růžena Čechová. Městskou pokladnu našla skoro prázdnou a město zatížené více než devítimilionovým dluhem, který bude Terezín splácet do roku 2013. Dluh je za golfové hřiště, které město postavilo na bývalém cvičišti za evropské peníze a pronajalo soukromníkovi. Je krásně zasazené do krajiny. S klubem, který projektoval držitel ceny za curlingovou halu v Praze, architekt Jiří Trojan. Propaguje se sloganem Just 35 minutes from Prague. Z Prahy je to sem vážně jen kousek.

Jenže evropské peníze za stavbu sídla klubu, Golfového domu, musí Terezín vrátit, protože starosta zrušil výběrové řízení a svěřil stavbu klubu nejlevnější firmě. Když Evropa něco platí, hlídá si, aby se neměnila pravidla. Město bývalého starostu zažalovalo a odmítlo celou dotaci, i tu uznanou téměř dvoumilionovou na úpravu terénu hřiště.

Na radnici by rádi prodali pozemky nájemci hřiště a z toho dluh zaplatili. Jenže pozemky patří armádě. Ta je sice městu svěřila zadarmo, ale dál je blokuje, prodej nepovolí.

Nová budoucnost

Po letech přešlapování se teď Terezínu snad konečně zadaří. Město je na kandidátní listině do seznamu památek UNESCO a čeká na první půlmiliardu z evropských fondů. "Je to jen kapka v moři," řekla starostka Růžena Čechová při podpisu letos v květnu. Ale pro město znamená nový start. "Raději si vyzkoušet něco v malém než tady dělat megalomanské plány," řekl tehdejší ministr kultury Václav Riedlbauch.

Za evropské peníze projdou rekonstrukcí čtyři historické budovy. Jednou z nich jsou Dělostřelecká kasárna, do kterých se v roce 2013 nastěhuje Evropský institut odkazu šoa. Česko se k jeho založení zavázalo během svého předsednictví Evropské unie. Institut bude dávat doporučení státům, jak postupovat při restituování majetku obětí fašismu. Chce hlavně přispět k tomu, aby se zlepšila situace lidí, kteří přežili holocaust. "Skoro čtvrt milionu z nich žije na hranici nebo pod hranicí chudoby. To je neomluvitelné," říká ředitel institutu, známý dokumentarista Lukáš Přibyl, který za své Zapomenuté transporty dostal letos Českého lva za nejlepší dokument.

Zatím úřaduje v malé kanceláři v centru Prahy. Raduje se, že spolu se svým týmem dostal šanci něco vytvářet, dávat věcem myšlenku a směr. "To je přesně to, co mě baví," přiznává. "Moje funkce bude hlavně diplomatická."

K Terezínu má osobní vztah. Část jeho rodiny jím totiž prošla při své cestě do koncentračních táborů na východě a na smrt. "Chceme tomu městu pomoci, přivádět sem nadace, školy a vědecké programy," říká Lukáš Přibyl, který by rád propojil různé projekty, aby se nestalo, že když jeden partner odejde, všechno padá. A hlavně podle něj už bylo dost ohlížení do minulosti. "To město musí mít smysluplnou budoucnost," říká.

Terezín v datech

1780 - císař Josef II. rozhodl o vybudování pevnosti s městem uprostřed na obranu proti Prusům

1790 - pevnost prohlášena za bojeschopnou

1866 - pruská vojska při pochodu na Prahu pevnost neobléhala, obešla ji

1888 - pevnostní statut města je zrušen

1940 - Malá pevnost je přeměněna ve vězení Gestapa

1941 - v Terezíně je zřízeno židovské ghetto

1945 - 8. května vězně osvobodila vojska I. ukrajinského frontu

1997 - odešly poslední zbytky čs. armády, město chátrá

2002 - při povodni bylo město zatopeno do výše 1,5 metru

2006 - vláda přijala usnesení o havarijním stavu města Terezína a ustanovila komisi na jeho záchranu

2010 - Terezín dostává půl miliardy z evropských operačních programů na opravu památek

Foto Filip Jandourek: Terezín má jen kolem dvou tisíc obyvatel, ale stavby pro vojsko se tu projektovaly obrovské. To platí i o posádkovém kostele Vzkříšení Páně na náměstí. Hasič Michal Fiala se do Terezína přiženil. Cení si na něm ticha, přírody a sousedské atmosféry. Profesionální golfista, Čechoameričan John Horsky má v Terezíně svůj domovský klub. Tvrdí o sobě, že je místní patriot. Eva Soudská se sem přistěhovala za manželem Martinem. "Teď už mám své kořeny tady," říká. "Kdybych byla mladší, šla bych do toho na další čtyři roky," prohlašuje starostka Růžena Čechová. Lukáš Přibyl je ředitelem nového Evropského ­institutu odkazu šoa. Zatím působí v Praze, ale už se těší do Terezína.

Mezi řádky
Zatím má ještě pověst bizarní adresy, ale o Terezíně nyní uslyšíme častěji než dřív. Dostal totiž půl miliardy korun z evropských fondů na opravu svých památek a začnou se tam dít velké věci. Do města se nastěhují zajímavé instituce, a jestli se navíc povede dostat Terezín na seznam památek UNESCO, o což se radnice právě teď uchází, může očekávat nával turistů. A najdou se tam zapálení patrioti. Narodili se úplně jinde, ale Terezín by za nic nevyměnili. Naďa Klevisová je ve své reportáži našla a vyzpovídala. Na terezínské radnici se potkala se starostkou Růženou Čechovou, která před časem také přišla odjinud.