Daniel Anýž: Americká cirkulace harampádí

Každý kdo byl na americkém západě, na ně musel narazit. Na černobílé krajinné snímky, které se okamžitě vryjí do paměti svým nezaměnitelným autorským rukopisem. Řeč je o fotografiích Ansela Adamse, jehož záběry z Yosemitu, těch neuvěřitelných skal, jako jsou Half Dome nebo El Capitan, vám prostě nedají spát, dokud je nespatříte na vlastní oči. A teprve pak doceníte, že Ansel Adams na objektech neparazituje, v jeho případě nejde o polopatické zachycení "krásné krajinky", ale o výjimečný autorský pohled. Včetně toho, že Adams přinejmenším na začátku své dráhy, tedy od 20. let minulého století, chodil za svými snímky dlouhé kilometry vysoko položeným náročným terénem s těžkým krabicovým foťákem a skleněnými deskami.

Adamsovu věhlasu - jehož fotografie údolí Snake River pod hřebenem Grand Teton ve Wyomingu byla zařazena do kolekce, kterou Američané vyslali ve Voyageru v roce 1977 jako poselství lidstva do Vesmíru - také odpovídají sumy, za které se jeho díla prodávají. Například jedna z jeho fotografií z Yosemitu z roku 1938 byla minulý měsíc v newyorské síni Sotheby's vydražena za 722 500 dolarů.

Pivní kamarádi se hodí

A tím spíše mě mrzí, že jsem nebyl ještě o něco pilnější, když jsem během pobytu v USA poměrně často šmejdil po různých antikvariátech a hlavně po tom báječném americkém vynálezu, kterým je "yard sale".Tuším, že jde o vcelku známý pojem, tak jen stručně: když v americké rodině usoudí, že už mají doma příliš nepotřebných krámů, tak je o víkendu rozloží na zahradu před dům a příchozí si je mohou za symbolickou částku odnést. Vyšší formou této přirozené cirkulace odložených věcí jsou pak "garage sale", "attic sale" (čili haraburdí z půdy) a "moving sale", to když se při stěhování majitel rozhodne, že svůj materiální život za sebou zanechá na starém místě. A důvod, proč jsem si na své četné návštěvy těchle všech "sales" vzpomněl v souvislosti s Anselem Adamsem, je čirá závist.

Závist ke štěstí pana Ricka Norsigiana, stavebního dělníka a malíře pokojů z Fresna v Californii. Když pan Rick, který sám sebe označuje za amatérského sběratele starožitností, před deseti lety na jednom garage salu narazil na 65 skleněných fotografických desek, dostal celý komplet za 45 dolarů. Nijak zvlášť se do té doby o fotografii nezajímal, jen chtěl mít doma pár starých snímků na skle.

Až jeho kamáradi jej upozornili, že jsou docela povedené. "Přišli na pivo, a tak nějak jsme vtipkovali, že je to jak Ansel Adams," vzpomíná dnes čtyřiašedesátiletý Rick Norsigiana v deníku Wall Street Journal. A čtenář asi už tuší vyluštění zápletky. Ano, pan Norsigiana má pravděpobně vyděláno na důchod.

Překvapení pod rámem?

Nejdříve se v knihovnách ponořil do samostudia Adamsových fotografických knih, a pak se svěřil do péče kunsthistoriků, a ti teď usoudili, že jde skutečně o pravé práce Ansela Adamse a že pan Rick v nich může mít uloženo až 200 milionů dolarů. Adamsovi dědici to sice zpochybňují, a je možné, že se schyluje k právnické bitvě, pan Rick už ovšem svého Adamse přemístil z domova do bankovního trezoru a na polovinu října chystá výstavu.

Kdybych měl cestu kolem, zašel bych se podívat. Spíše si ale budu doma listovat dvěma Adamsovými monografiemi, které jsem si z USA přivezl, a zálibně hledět na kopii jednoho z jeho nejznámějších snímků, na kterém v roce 1937 v arizonském Canyon de Chelly zachytil malířku Georgiu O'Keeffe a tamního rangera Orvilla Coxe. Před pár lety jsem si kopii, pěkně zarámovanou, koupil za 4 dolary na yard salu v Západní Virginii. Možná bych ji měl z rámečku vyjmout a kouknout se, zda nejde o originální "print" s Adamsovým podpisem. Ten se totiž na stránce síně Christies nabízí za 35 tisíc dolarů. A to už bylo na pořádný výlet na americký západ.