Petr Honzejk: Václav, Hus a Paumer

Je to útěšný pohled. Česko dokáže vystrojit důstojný pohřeb svému hrdinovi. Za to patří vládě a Petru Nečasovi osobně dík. Postavit se proti polovině národa, která považuje Milana Paumera a celou skupinu bratří Mašínů za bandu vrahů, chce minimálně politickou odvahu.

Nečas se zachoval až nečesky. Označil Paumera jednoznačně za hrdinu, vyhnul se tradičním "ale". Vystavěl jasné morální kritérium, neschoval se do záhybů relativismu. Definoval komunismus jako zlo, proti němuž lze bojovat všemi prostředky.

Je to dobře. Česko potřebuje i jiné hrdiny než mučedníky, jejichž tragický osud ospravedlňuje v očích většiny pasivitu. Spíš než další variaci na svatého Václava, vévodu naší povolnosti a beznaděje (jak v 80. letech zpíval Petr Skoumal), potřebujeme symbol nezdolnosti a úspěšného boje. A tím se nesporně může stát Milan Paumer.

Přesto musíme položit Petru Nečasovi dvě otázky. První: Šel by také na pohřeb Ctirada a Josefa Mašínových, kteří na rozdíl od Milana Paumera fyzicky zabíjeli? Teprve pokud odpověď zní ano, bude to definitivní přitakaní tezi, že samotný účel boje proti komunismu světí jakékoli prostředky. Má k téhle konfirmaci Nečas - a s ním společnost - odvahu? Druhá otázka: pokud je komunismus absolutní zlo, co vláda udělá s komunistickou stranou? A pokud nic, znamená to, že se jasné morální kritérium vztahuje jen na minulost?

Vláda se v programovém prohlášení hlásí k zákonu o protikomunistickém odboji. Lze souhlasit, že by Mašínovi či signatáři Charty 77 měli získat statut odbojářů. Paradox, kdy se mohou v tramvaji setkat s člověkem, který volí komunisty a veřejně vychvaluje dobu koncentráků a bůčku za pětikorunu to ale nezruší.

Petru Nečasovi z dobrých důvodů přitakáme. Zároveň se nebudeme divit Mašínům, že dění kolem Paumerova pohřbu budou považovat za vnějškové divadlo, které si rádi nechají ujít.