Daniel Anýž: Česko v cizině oslabí, ale nezemře

Zdá se, že ČSSD do svého arzenálu převzala politickou strategii amerického prezidenta George W. Bushe, zvanou "preemptive strikes". Čili snahu předcházet událostem vlastními údery. Tak se například ve Washingtonu mohli Obamovi lidé ještě před květnovými volbami do českého parlamentu podivovat dopisu od Jiřího Paroubka, který americkému prezidentovi nabízel schůzku už coby pravděpodobný budoucí český premiér.

Nic proti neformálním postupům, ale ani Paroubkovo konstatování, jak stálo v dopise, že "bezvýhradně podporuje" Obamovu zahraniční politiku, není důvodem, aby překračoval diplomatickou zvyklost, že nejdříve musíte být premiérem či prezidentem skutečně zvolen, abyste mohl žádat své zahraniční kolegy o jednání.

Když 25 je ve skutečnosti 5

Sociální demokracie se ale jak v diplomacii, tak na poli preventivních úderů pravděpodobně cítí silná v kramflecích. To v minulých dnech ukázal její místopředseda Lubomír Zaorálek, který tvrdě kritizoval ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, že chce zrušit 25 českých zastupitelství ve světě. Návrh, který včera ministr předložil na vládě, ale ve skutečnosti počítá se zavřením jen pěti ambasád.

Rádio Jerevan, řeklo by se k těmto poplašným zprávám ČSSD. Ale teď vážněji, protože jde o zásadnější věc, než abychom se jen divili, proč někteří lídři ČSSD nejsou sto dodržet příslib svého úřadujícího šéfa Bohuslava Sobotky, že sociální demokraté nebudou rovnou říkat ne všemu, s čím přijde Nečasova vláda. Což se děje, když Zaorálek kritizuje to, co mu nevadilo, když o zavírání (zhruba deseti) ambasád mluvil vloni tehdejší ministr Kohout.

Pokud ale opravdu někdo nemá radost z rušení ambasád a konzulátů, tak je to právě ministerstvo zahraničí. Vždyť jde o jeho vlastní lidi. Ale jako všechny resorty, musí i Černínský palác šetřit. V rozpočtu, který po odečtení povinných dávek, jež ministerstvo za Česko odvádí do mezinárodních organizací, činí 4,9 miliardy, škrtá 700 milionů.

Proto bude poměrně výrazně propouštět, zhruba 10 procent stavu, a proto ruší ambasády. Protože i těch několik desítek milionů korun, které tím získá, je "cenným" ziskem. Byla to mimochodem už Tošovského vláda, která jako první v rámci úsporných opatření zvažovala snížení počtu českých úřadů v zahraničí a analyzovala, které ambasády zrušit.

Poznaná nutnost

Což jde proti aktuální kritice, že ministerstvo teď ruší úřady nekoncepčně, nahodile. Ve vedení ministerstva jsou nyní navíc zpět lidé s poměrně velkou polistopadovou zkušeností v diplomacii, s "institucionální" pamětí delší, než mají mnozí jejich současní kritici. Ti především zdůrazňují, že likvidace úřadů prý poškodí ekonomické zájmy Česka v zahraničí. Právě proto ale současné vedení ministerstva například přehodnotilo předchozí plány na zavření úřadů v brazilském Sao Paulu a v australském Sydney. V těchto lokalitách je česká podnikatelská, turistická i krajanská přítomnost tak důležitá, že odchod oficiální mise by byl chybou.

Podstatné také je, že místo další likvidace úřadů chce ministerstvo přednostně hledat možnosti sloučení misí se Slovenskem, případně i v rámci Visegrádu, jak už se například stalo u českého zastoupení v jihoafrickém Kapském městě. A ministerský návrh také předjímá, že mnohé stávající ambasády personálně a rozpočtově výrazně zeštíhlí. A i když nelze vyloučit, že si situace ještě vynutí další uzavírky, je zřejmé, že nejde o nepromyšlenou "hurá" akci, jak to prezentují kritici. Řeže se sice už do masa, ale zabijačka to ještě ani zdaleka není.