David Brooks: Evangelium moderního narcisty

Vstupme společně do morálního všehomíra moderního narcisty. Právě v dnešní krizové době se totiž vyplatí studovat fenomén nadměrné sebeúcty: kvůli pochopení světa a toho, co se právě děje kolem nás.

Narcistickou osobu charakterizují grandiózní sebeobraz, neustálá touha po obdivu a všeobecný nedostatek empatie k druhým. Narcista je strážcem posvátného plamene - plamene, jenž má oslavovat jeho samého.

Dříve existovaly teorie, podle nichž se narcisté hluboko uvnitř cítí méněcenně, ale nedávný výzkum tuto hypotézu nepodporuje. Naopak se zdá, že narcistova vášeň pro sebe samotného je hluboká a upřímná.

Sebeláska je jeho nejvzácnějším aktivem. Je to svaté centrum všeho posvátného a správného. Narcista je hypercitlivý na každého, kdo by mohl poskvrnit či zlehčit jeho velikost. Chová-li se k němu někdo pohrdlivě, vnímá to jako záměrný a ohavný útok. Ohrožuje-li někdo jeho pověst, pokládá to za projev rouhání. A má pocit, že je oprávněn útočníka za tuto morální potupu ztrestat.

A protože hraje podle jiných pravidel a v sázce je tak mnoho, může být ve své reakci nezdrženlivý. Každý se rozčílí, pokud má pocit, že někdo ohrožuje jeho sebeúctu, ale pro narcistu je pomsta svatou věcí a morální povinností, která si žádá drtivou sílu.

Připomeňme v této souvislosti, že zlost byla původním tématem západní literatury. Byl to úvodní motiv Homérovy "Iliady". V té době byl hněv vnímán jako zdroj rozkoše. "Dalece sladším je hněv než kapající plástev medu," děl Homér.

Živením sebelásky dnes trpí překvapivý počet lidí. Studie Národních institutů zdraví naznačila, že narcistickou poruchou osobnosti trpí 6,2 procenta Američanů, přičemž u lidí mezi 20 a 30 lety věku je to 9,4 procenta.

Jean M. Twengeová a W. Keith Campbell zveřejňují ve své knize "Epidemie narcismu" údaje, které naznačují, že přinejmenším od 70. let trpíme mimořádnou inflací národní sebeúcty. Autoři přitom citují moje oblíbená sociologická data: v roce 1950 bylo několik tisíc teenagerů dotázáno, zda se pokládají za "důležitou osobu". Dvanáct procent jich odpovědělo, že ano. Koncem 80. let dostalo stejnou otázku dalších několik tisíc respondentů. Tentokrát odpovědělo kladně 80 procent dívek a 77 procent chlapců.

To naznačuje to, že jsme vstoupili do éry, ve které je sebestylizace na vzestupu a kultura sebepotlačování naopak na ústupu. Každý týden nám naše zkoumání sebelásky přináší nový domácí úkol.

David Brooks
Autor je sloupkařem deníku The New York Times

Vstoupili do éry, v níž je sebestylizace na vzestupu a kultura potlačování sebe sama naopak setrvale ustupuje.