Milan J. Hamerský: Lepší "jednooký" Drábek než nic

Nový návrh ministra práce a sociálních věcí na změnu odměňování zaměstnanců veřejné správy je mazaným tahem před komunálními volbami. Ministr za TOP 09 si razantně řekl o pozornost vedle stále odevzdaně působících členů vlády za ODS. Jeho cílem je napomoci ministrům šetřit na platech v jejich resortech a zároveň utlumit odpor zaměstnanců jejich postavením proti sobě.

Klíčový bodem je snížení základních platů a odbourání jejich automatického růstu za odsloužená léta. Polepšit si ale bude moci ten, kdo bude schopný, nebo přesněji, koho tak bude vidět jeho šéf. Řešení spočívá jinde: je nutné nahradit ve veřejné správě přežité pracovní poměry na dobou neurčitou termínovaným smlouvami na 2-4 roky.

Nečasova vláda se ohání nutností fázovat stabilizaci veřejných rozpočtů. V letošním roce a do poloviny příštího roku lze jen škrtat. Druhá fáze by už měla údajně přinést kvalitativní změny. Ve vztahu k budoucí podobě veřejné správy je vláda bezradná a schovává se za šetření jako za univerzální lék. Učinit chod státu levnějším je bohulibé. Vláda slibuje zeštíhlit státního otesánka. Neříká však, jak velký stát vlastně chceme.

Vládní koalice se na úvod nepředvedla v nejlepším světle. Hlasitě například oznámila snížení počtu výborů ve sněmovně, ale v tichosti se zvýšil počet jejich místopředsedů s příslušnými příplatky. Vláda nezrušila, respektive nesloučila ani jedno ministerstvo, i když o tom v programu hovořily všechny strany koalice. Zeštíhlení vlády je pouhým optickým trikem uskutečněným zrušením tří míst ministrů bez portfeje (pro Evropu, legislativu, lidská práva), jejichž celý aparát zůstal v nezměněné podobě na Úřadu vlády. Premiér Nečas si už vybral svého ministra pro Evropu, ukrytého za v Česku nic neříkající pozicí státního tajemníka. Takže celá úspora se rovná jeden Kocáb.

Po každých volbách jsou na spadnutí zrušení ministerstva pro místní rozvoj, sloučení ministerstev školství a kultury, práce a sociálních věcí se zdravotnictvím. Předchozí úřednická vláda si krátce vyzkoušela progresivní, tzv. rakouský model sloučení ministerstev životního prostředí a zemědělství. Pašalík už je zpět rozdělen na dva, ačkoli je mají pod kontrolou ministři z téže strany.

Skutečnou reformu veřejné správy vláda nepředstavila, nenabídla žádnou vizi ani cestu k její realizaci. Na jedné straně chce rozkývat ústavní systém neorganickým a zbytečným nápadem na přímou volbu prezidenta, na druhé straně neumí definovat, kolik ministerstev a dalších úřadů potřebujeme a v jaké struktuře. Shodou okolností by šlo logicky a organicky sloučit na 9 jak 14 krajů, tak 14 ministerstev. Skoro padesátku centrálních úřadů lze přičlenit k ministerstvům nebo sloučit na 15. Světlou výjimkou je ministr spravedlnosti, jenž oznámil záměr zrušit nadbytečné Vrchní soudy, zapomněl však dodat, že on podporoval rozbujení krajských soudů z 8 na 14.

Drápkův dílčí návrh jako součást stabilizační fáze reforem lze pochválit. Neřeší ovšem podstatu a jen problém odsouvá.

Milan J. Hamerský
Autor je ředitelem Institutu práva a demokracie

Zeštíhlení vlády je jen optickým trikem. Celá halasně proklamovaná úspora rovná se jeden Kocáb.