Prolomit vlny

I když architekturu nikdy nestudoval, po první světové válce přivedl na svět oslnivě vzdušný a čistý funkcionalismus, nazývaný také někdy mezinárodní sloh. Po válce druhé se stal otcem brutalismu, kde nechal vyniknout surový beton, aniž by jej jakkoli na povrchu přikrášloval a skrýval jeho nedostatky. Díky Le Corbusierovi, od jehož smrti právě uplynulo pětačtyřicet let, se architektura stala pravdivější. Jak principy funkcionalismu, tak brutalismu jsou dodnes používány a staly se běžnou součástí myšlení architektů na celém světě.

Sám Le Corbusier měl ke stylům, jimiž jsou posedlí zejména teoretici architektury, značné výhrady. "Různé styly a módní hrátky se mě nedotýkají. Je to klam a přetvářka," tvrdil. To, co jej opravdu zajímalo, byl fenomén architektonické tvorby: "Architektonicky tvořit pro mě znamená působit prostřednictvím duchovní kvality konstrukce, uspořádanými výtvory vytvářet souvislý systém a dovádět ho k syntéze, která propůjčí výraz obecnému duchu doby." Obecný duch doby ovšem v důsledku znamená jediné: je to styl.

Jeho stavby jsou vesměs originální a řada z nich se stala kultovními, ať už jde o vilu Savoye v Poissy u Paříže, v níž zhmotnil svých "pět bodů nové architektury" vyhlášených roku 1927, nebo o "bytovku" v Marseilles, kostel v Ronchampu, klášter v La Tourette, stadion ve Firmini či zdymadlo v Nifferu. Mohl se pustit do jakéhokoliv typu architektury - a výsledek byl přinejmenším pozoruhodný. Vždycky chtěl přijít se svým vlastním řešením. Stejně zaníceně se věnoval urbanismu. Jeho "zářící města", kde jsou výškové domy zasazeny v parkové zeleni, aby lidé měli co nejvíce světla a čistého vzduchu, se stala předobrazem budoucích sídlišť. Za to, jak nakonec dopadla, pochopitelně nemohl.

Ikony

Le Corbusierovy domy jsou pořád živé a neztratily prvotní náboj, i když se do nich občas zakousl zub času. Znáte-li je nejprve jako svého druhu ikony ze stránek knih, při osobním setkání s nimi poznáte, že ve skutečnosti vypadají ještě mnohem působivěji, což u ikonických staveb není vždycky pravidlem (dobře udělané fotografie můžou zakrýt určité nedostatky). Jste zaskočeni silou jejich výrazu, tím, jak přesně odpovídají místu, na němž byly postaveny, a jak umně jejich autor propojoval vnitřek s vnějškem: nešlo mu jenom o dobře modelovanou fasádu, ale o co nejlépe rozvržené užitné části.

Le Corbusier, rodilý Švýcar, který měl od roku 1930 francouzské občanství, po sobě zanechal pětasedmdesát jednotlivých staveb, čtyři stovky návrhů, čtyřiatřicet knih o celkovém počtu sedmi tisíc stránek, stovky článků a šest a půl tisíce soukromých dopisů. Dále: osm tisíc kreseb, čtyři sta maleb, čtyřiačtyřicet soch. Je těžko představitelné, jak mohl všechno zvládnout. Jde o enormní množství ve značném rozpětí, kde se navrhování architektury prolíná s malířstvím a sochařstvím, stejně jako s psaním.

Narodil se v roce 1887 jako Charles Édouard Jeanneret, ale o šestatřicet let později ho svět začal znát především jako Le Corbusiera. Odděloval v sobě osobnost nezávislého umělce a přísného architekta. Sám to popsal následovně: "Le Corbusier dělá výhradně architekturu. Sleduje nesobecké zájmy. Je to jednotka zbavená hmotnosti, masa a krve. Nesmí nikdy (ale podaří se mu to?) klesnout. Charles Édouard Jeanneret je muž z masa a kostí, který překonal všechna šťastná i pochybná dobrodružství značně bouřlivého života. Maluje, a ačkoliv malířem není, vždycky se o malířství vášnivě zajímal a vždycky maloval." Už to, jak píše o svých dvou Já ve třetí osobě, přiznává jistou rozpolcenost. Jako malíř nikdy nedosáhl takového uznání coby architekt, i když by si možná přál, aby byl pokládán právě za malíře nebo sochaře - jako za něj byl pokládán Michelangelo, který stejně samozřejmě maloval, sochal nebo navrhoval chrámy.

Několik let předtím, než začaly vznikat jeho zásadní stavby, vydal roku 1923 knihu Za novou architekturu, která okamžitě získala obrovský věhlas. Architektům v ní dával za příklad inženýry, kteří vymýšleli nádherné automobily, výkonné parníky a letadla. Chtěl, aby se stejný pokrok a nové metody či materiály prosadily také v architektuře. Díky tomu, že dokázal svoje myšlenky i stavby popularizovat a vysvětlovat, strhl na sebe zaslouženou pozornost. Kniha Za novou architekturu je stejně významná jako třeba Čtyři knihy architektury renesančního Andrey Palladia.

Co je svinstvo

Jeho pařížský ateliér v Sévreské ulici číslo 35 byl umístěn v ambitu bývalého kláštera. Pracoval v něm od roku 1924 do roku 1964. Za tu dobu se na dlouhé chodbě bez oken vystřídalo okolo tří stovek architektů z celého světa, kteří chtěli - bez nároku na honorář - něco pochytit z moderní architektury. Byli mezi nimi také architekti z Československa: Vladimír Beneš, Vladimír Karfík, Jan Sokol, František Sammer, Václav Rajniš, Karel Stráník či Jaroslav Vaculík. Funkcionalismus byl od přelomu dvacátých a třicátých let v Československu nesmírně populární a Le Corbusier byl pokládán za osvíceného vizionáře.

Je ironií, že on sám označení "funkcionalista" vehementně odmítal. "Funkcionální architektura? To je pleonasmus," odpovídal s despektem. "Každá architektura přece musí být funkční. A pokud není, tak je to svinstvo. Architektura je funkční už svým základním vymezením!" Měl samozřejmě pravdu.

Od začátku padesátých let minulého století trávil čím dál více času na východní Riviéře v Cap Martin, kde si postavil malinkou chatu. Stačilo mu jenom málo, žil v prostoru určeném čtvercem o stranách tři sta šestašedesát centimetrů a výšce dvě stě dvacet šest centimetrů. Tolik měřila jeho oblíbená vertikála. Rozměry vycházely z teorie pojmenované Modulor, kterou knižně publikoval roku 1950; byla založená na zlatém řezu a proporcích lidského těla.

Poté, co v roce 1957 zemřela jeho žena Yvonne, dřevěný domek obýval už jenom sám. Architekt, který se zamiloval do betonu a jako jeden z prvních s jeho pomocí dokázal stavět neobyčejně tvarované domy, trávil nekrásnější dny u azurového pobřeží obklopený dřevem. Když po chvíli hledání chatu najdete a zastavíte u ní, tak vám tahle zvláštnost nejspíš vytane na mysl. Je to velmi skromné, až asketické obydlí. Zvenčí i uvnitř. Mimoděk klade otázku: Co vlastně potřebujeme k životu, když nás obklopuje dokonalá příroda?

Člověk pak vzápětí podvědomě hledá mezi útesy písčinu, odkud se vždycky ráno, ještě než začal pracovat, chodil utkat s neklidnými vlnami. Mezi Monte Carlem a Mentonem, kde se Cap Martin zařezává do moře, bývá rovná hladina jenom výjimečně. Le Corbusier byl pohřben ve vesnici Roquerbrunne, která je hned nad Cap Martin; obě obce spolu postupem času srostly. Když navždy odešla jeho milovaná Yvonne, navrhl náhrobek, na němž nechal napsat i svoje jméno, a až přišel čas, přátelé měli usnadněnou práci - pouze doplnili datum úmrtí.

Vedle náhrobku připomínajícího betonový přístřešek je válec, v němž roste agáve. Nenápadné připomenutí Le Corbusierovy legendární definice: "Architektura je umná, přesná a velkolepá hra těles objemů shromážděných pod sluncem." Od hrobu je široký výhled na Středozemní moře, a ačkoliv manželé neměli děti, není dne, aby se u něj někdo nezastavil a nepohladil mušli, která je otisknutá do betonové desky a jejíž tvar pokládal největší architekt 20. století za dokonalé dílo přírody.

Le Corbusier
6. října 1887 - 27. srpna 1965

"Jsem samouk a jsem zvědavý. Nemám žádnou školu, nemusel jsem se tudíž pracně odnaučovat, co bych se v ní naučil. Nechci se míchat mezi akademiky, protože člověk nesmí myslet akademicky. Jedinou mou školou je neustálé pozorování přírody a věcí kolem nás. Mám slabost pro zázraky přírody a pro vše, co vyjadřuje a obsahuje v sobě harmonii."

Pět bodů
nové architektury definovaných Le Corbusierem a poprvé zveřejněných v osmém čísle německého časopisu Die Form roku 1927:

1. železobetonové piloty, které nesou stavbu, dovolují nadzvednout konstrukci nad zem, a uvolnit tak přízemní prostor

2. volný půdorys, usnadněný skeletovou konstrukcí, umožňuje použít konstrukčně samostatné vnitřní příčky

3. volně utvářené průčelí, odpoutané v konstrukčním smyslu od základního skeletu, už nemá (jako důsledek volného půdorysu) nosnou funkci

4. pásová okna - rozvinutá podél obvodu budovy - slouží k osvětlení vnitřních prostorů denním světlem

5. střešní zahrada se stává soukromým vnějším prostorem

Foto Petr Jedinák: Náhrobek si Le Corbusier navrhl sám. Je to esence jeho střídmé architektury i osobnosti, která si nepotrpěla na přepych a okázalá gesta. Chtěl se dostat k podstatě tvarů i bytí. Ze hřbitova je nádherný výhled na Středozemní moře, jež se mu stalo osudné. Vila, kterou navrhl Le Corbusier v roce 1928 pro majitele pojišťovny Pierra Savoyea, byla zamýšlena jako víkendový dům. Stala se první budovou ve Francii, která byla vyhlášena kulturní památkou ještě za života jejího architekta. Průlomová stavba s obytnou střechou si zvýšenou ochranu bezpochyby zasloužila. Kostel Notre-Dame-du-Haut se stavěl v letech 1951 až 1955. Ačkoliv byl Le Corbusier ateista, vytvořil nejkrásnější sakrální architekturu 20. století. Inspiroval ho krabí krunýř.