Čínský dovoz plodin hýbe globálními trhy

Další články FT otištěné v HN na www.ekonomika.ihned.cz/ft

Zatímco se komoditní trhy zaměřují na devastující sucho v Rusku, v pozadí se formuje obrovský obrat v produkci a spotřebě na trhu s plodinami. Čína, která byla obyčejně soběstačná, směřuje k navýšení dovozu plodin kvůli průměrné sklizni a změně stravovacích návyků čínských obyvatel.

Nárůst dovozu kukuřice a sóji rozpoutal pochybnosti o tom, jestli je Peking dlouhodobě schopen reagovat na vzrůstající poptávku po plodinách a zároveň dále rozšiřovat města na úkor zemědělské půdy. Dovoz kukuřice je na patnáctiletém maximu a import sóji se za posledních pět let zdvojnásobil.

Velkoobchodní ceny kukuřice se na domácích trzích pohybují v rekordních výších. Oficiální předpovědi hovoří o nutnosti dovozu jednoho milionu tun obilí, oproti 50 tisícům v minulém roce, což je nejvíce od neúrody v 1994 - 1995.

Víc než v předchozích letech bylo letos do země středu přivezeno i rýže, většina musela být překvapivě dovezena z Vietnamu a odjinud.

Dovoz kukuřice a rýže, které jsou klíčové pro čínské stravování, přes moře a prudká změna v dovozu sóji oživily strach z potenciálu, jaký má Peking na ovlivnění světového trhu se zemědělskými komoditami.

"Měli jsme možnost sledovat, jak významně čínská poptávka po sóje zahýbala s globálním trhem," řekl Luke Chandler, obilnářský expert z londýnské Rabobank. "Jestli jejich poptávka po kukuřici poroste stejně rychle, pak to bude mít značný dopad na světový trh s kukuřicí."

Od počátku čínských reforem před 30 lety čelil Peking apokalyptickým varováním, že čínská stoupající poptávka by mohla způsobit světový nedostatek. Celkem vzato se varování ukázala být nepodloženými. Přestože Čína dosáhla soběstačnosti, nadále musí své obyvatelstvo živit z omezené zemědělské půdy, za nedostatku vody a pomocí zastaralých strojů.

"Čínská míra soběstačnosti v potravinách se stále drží na 99 procentech, ale Čína je ohromná země a světový obilný trh malý," říká Scott Rozelle, analytička čínského zemědělství na Stanfordské univerzitě. "Když se tedy rozhodnou přejít na jiný trh, zejména na nový, má to dalekosáhlé důsledky."

Peking začal v reakci na nedostatek dotovat zemědělství rekordními částkami, protože považuje obilnářskou nezávislost za záležitost národní bezpečnosti.

Spotřeba rýže se podle amerických odhadů za posledních deset let víceméně nesnížila, i když se zvýšily platy. Spotřeba sóji, která byla používána hlavně jako krmivo pro dobytek, se za stejnou dobu zdvojnásobila.

To, že Peking přistoupil k dovozu zemědělských plodin, byla pro trhy velmi překvapivá změna. Analytikové se nyní nemohou shodnout, zda je změna trvalého charakteru nebo je jen reakcí na špatné počasí a špatnou úrodu, jako se to už jednou stalo v již zmíněném období let 1994 - 1995.

"Očekáváme, že se bude dovoz kukuřice do Číny nadále zvyšovat," řekla Abdolreza Abbassian z Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO)."Ale když dovoz zasadíme do kontextu, tak jeho poměr na celkové spotřebě není nijak významný. Pohybuje se mezi 5 až 6 miliony tun, maximálně 10 milionů tun. V loňském roce spotřebovala Čína 156 milionů tun kukuřice."

Někteří experti předpovídají, že je současná situace pouze dočasná a Čína bude v budoucnu opět zemědělsky soběstačná. Obzvlášť, když se povede nová vládní podpora zemědělství. "Čína se v nejbližších letech nestane důležitým importérem kukuřice," řekl Shenggen Fan, vedoucí mezinárodního potravinářského výzkumu, expert na Čínu.

Vládní politika v zemědělství a biotechnologii bude pro čínské zemědělské výnosy a případný dovoz plodin ze zahraničí v příštích letech klíčová.

Čínské subvence

20,5

miliardy dolarů (zhruba 405 miliard korun) je částka, kterou dává čínská vláda do zemědělství. Před šesti lety to bylo desetkrát méně, tedy dvě miliardy dolarů v roce 2004.