Joseph Stiglitz: Nobelista: česká věda na rozcestí

Koncem devadesátých let jsem byl osloven skupinou předních ekonomů z Harvardu, Princetonu, Berkeley, Michiganu a dalších špičkových univerzit, zda bych se nestal členem dozorčího výboru výzkumného centra CERGE-EI v Praze. Tato instituce byla založena při Akademii věd a Univerzitě Karlově s cílem konkurovat západoevropským a americkým ekonomickým katedrám. Projekt CERGE-EI byl unikátní. Jeho reputace rostla velmi rychle a za své dobré renomé ve světě vděčil mimo jiné i dohledu výboru složeného ze špičkových světových akademických ekonomů.

Nehodnoťte počet stran, ale kvalitu obsahu

Od roku 2000 jsem Prahu mnohokrát navštívil a kvalitativní růst CERGE-EI sledoval zblízka. Ověřil jsem si, jak obtížné v této části světa může být uplatňování světových standardů akademického výzkumu v ekonomii. Dnes jeho vědecké výstupy pravidelně publikují mezinárodní vědecké časopisy a jeho absolventi jsou přijímáni s otevřenou náručí jak v mezinárodních organizacích a centrálních bankách, tak na prestižních katedrách na celém světě.

Nějak automaticky jsme v dozorčím výboru předpokládali, že postupem času bude význam našeho dohledu klesat - spolu se zaváděním mezinárodních standardů vědecké kvality v České republice. Z tohoto pohledu vypadaly nadějně i ideové záměry reformy výzkumu a vývoje v ČR. Když jsem se ale seznámil s reálnou podobou reformy, která má očividně správné cíle, zjistil jsem, že jeden z jejích klíčových pilířů - metodika hodnocení výsledků a její vazba na institucionální financování - se vzpírá veškeré logice, kterou se řídí obdobné systémy v zahraničí.

První do očí bijící problém reformy je v tom, že její metodika hodnocení a financování nerozlišuje oborová specifika a poměřuje výsledky fyziků, biologů či ekonomů stejným metrem. To ekonomický výzkum výrazně poškozuje, protože ekonomové, i ti nejlepší a nejpracovitější na světě, publikují v průměru ročně významně méně článků než podobně kvalitní vědci v přírodních vědách.

Ještě škodlivější je další problém. Ačkoliv motem reformy je podpora kvalitního výzkumu, její metodika nehodnotí kvalitu většiny typů výstupů, které financuje - pouze sčítá jejich počet. Knihy, software a podobně se prostě počítají na kusy jako housky na krámě bez zohlednění třeba i diametrálních rozdílů v kvalitě, originalitě a významu. Například ocenění bezvýznamné brožurky s náležitým počtem stran je vyšší než za článek, který po náročném oponentském procesu opublikuje prestižní vědecký časopis, tj. článek, za kterým stojí roky kvalitní vědecké práce.

Takové reformě asistovat nebudeme

Je nabíledni, že systém, kde se ekonomové nemohou uživit produkcí vědeckých výstupů světových kvalit, kde ale lze snadno získat velkou finanční podporu produkcí nejsnazších, přirozeně nejméně kvalitních výsledků, nastavuje finanční motivace proti kvalitní vědě.

Tento vývoj staví dozorčí výbor CERGE-EI do neřešitelné situace. Splníme-li svou misi a budeme-li na CERGE-EI i nadále tvrdě uplatňovat mezinárodní akademické standardy, pracoviště v konkurenci s málo kvalitním výzkumem finančně zkrachuje. Má-li jako instituce reformu přežít, musí se pustit do výroby snadno dosažitelných výstupů, které mají s vysokou kvalitou vědecké práce v ekonomii málo společného. Naše odhodlání vybudovat špičkové vědecké a pedagogické pracoviště v ekonomii ve východní Evropě a naše přesvědčení, že takové pracoviště může být ohromně prospěšné, motivovalo mnohé, aby k tomuto cíli přispěli a pomohli rozvoji CERGE-EI. Pokud nově zrekonstruovaná Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace rychle neprovede změny v implementaci reformy, tak aby minimálně stávající "neoborovou" metodiku rozdělování prostředků nahradila oborově specifickým hodnocením s pomocí světových standardů, dojde k nevratným škodám. Tomu již ale v dozorčím výboru asistovat nebudeme.

Joseph Stiglitz
Autor, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, je členem Řídicího a dozorčího výboru CERGE-EI a Doctor honoris causa na Univerzitě Karlově