Julie Hrstková: Špatný výsledek dobrého úmyslu

Zákazníci napříč Evropou panicky vykupují klasické 75W žárovky, jejichž oficiální existence končí prvního září. Žárovková obsese potrvá ještě další rok a půl, kdy skončí prodej většiny klasických žárovek. Svícení bude - dle regulí Bruselu- nejen bezpečné, ale hlavně úsporné. Tak proč taková nostalgie a proč prázdné regály?

"Žárovkový problém" byl jedním z těch, s jejichž pomocí chtěla Evropská unie vyřešit klimatickou otázku. Uváděná čísla potenciálních úspor jsou ohromující: kdyby se jen v Německu všechny klasické žárovky vyměnily za úsporné, snížila by se prý produkce kysličníku uhličitého asi o 4 miliony tun ročně. Za celou Unii má používání úsporných žárovek snížit energetickou spotřebu domácností na světlo o 60 procent, což má odpovídat zhruba 30 milionům tun oxidu každý rok, tedy průměrné roční spotřebě celé Belgie.

Nic proti úsporám energie a snížení emisí. Jenže je zde také další statistika, která až tak impozantně nevypadá. Domácnosti se na celkové spotřebě elektřiny podílejí do dvaceti procent. A z oné sumy jdou na samotné osvětlení maximálně tři procenta.

Oproti tomu například stand-by režim spotřebičů ubere 8 - 15 % celkové spotřeby elektrické energie domácností. A Evropská unie v tomto případě sice tlačí výrobce k úsporám, rozhodně ale netrvá na tom, aby se vše vypínalo automaticky "na tvrdo."

Na začátku cesty

Úsporné žárovky mají bezesporu své místo na trhu a jsou oblasti, kde by jejich použití mělo být povinné: v průmyslu, službách i státní správě, tedy tam, kde je potřeba svítit po celou pracovní dobu. Stejně jako jsou logickým a správným východiskem pro veřejné osvětlení, které je s jejich využitím úsporné- natolik, že například dálniční osvětlení v Belgii či Nizozemí připomíná rozsvícený vánoční stromek. Domácnosti ale představují naprosto jiný druh užívání světla. S výjimkou kuchyně či obývacího pokoje jde vesměs o krátkodobé světlo - v koupelně, na toaletě či na chodbě. Použití úsporných zářivek, které se vyplatí teprve po jisté době svícení a které se naopak častým vypínáním a zhasínáním ničí, je v tomto případě kontraproduktivní.

Až náhodou vymyslí něco rozumného...

Zákaz žárovek navíc přišel v době, kdy je vývoj úsporného osvětlení teprve v běhu. Tedy v době, kdy finální výrobek není schopný plně nahradit předcházející - a to ani funkčně ani designově. Kdo má doma tereziánský lustr či svítidlo s "nahou" žárovkou, ví, o čem je řeč. Kombinace drahého svítidla s žárovkou obalenou plastovým límcem a vydávající márniční světlo není zrovna estetickým zážitkem. Nemluvě o praktické stránce věci - každý, kdo po ránu pospíchá a současně se snaží rozsvítit, nanést mejkap či se oholit, zhasnout a odejít do práce, ví, že s úspornou žárovkou je finální výsledek tristní. Zářivkové světlo také napomáhá bolestem hlavy či tvorbě ekzémů, což v důsledku může vést k vyšším nákladům na zdravotnictví.

Sporný je rovněž ekologický aspekt úsporných zářivek. Na rozdíl od standardních, které lze vyhodit do koše, musí kvůli obsahu mědi projít speciální recyklací. Což například v Praze, kde končí v koši až 80 procent zářivek, znamená větší zátěž životního prostředí než všechny emise.

Zákaz klasických žárovek pro domácnosti je v celém kontextu naprosto nesmyslný. Výsledkem celé akce nebude lepší životní prostředí, ale horší pohled na jakékoliv nařízení z Bruselu. Což může být škoda v případě, když náhodou půjde o něco opravdu rozumného.