Martin Ehl: Nahlas o tikající romské bombě

Není to tak dlouho, co jsem se několik polských přátel pokoušel přesvědčit, že ve střední Evropě patří k důležitým tématům Romové. Marně. Chápali, že je to otázka důležitá pro Slovensko, Maďarsko, možná i pro Česko. Ale pro Polsko? Jenže sotva týden nato jen rychlá reakce policie zabránila lynči romské rodiny v jednom východopolském městě. A teď máme v Bratislavě případ vyvražděné romské rodiny, který zavání rasovým motivem.

Chodí problém okolo

Slováky, Maďary a Čechy není třeba o tom, že zde existuje něco jako problém s romskou menšinou, přesvědčovat. V Česku existuje přes tři stovky "vyloučených" lokalit - a jediný recept, o kterém se v souvislosti s tím hovořilo, byl pokus jistého pana Čunka o vystěhování romských rodin ze Vsetína.

Maďarští policisté v posledních letech jen pomalu pátrali po vrazích několika Romů. I po těch, kteří loni v únoru po zapálení domu v noci zastřelili utíkajícího otce s malým synem. Čtyři podezřelé, kteří během dvou let zabili šest Romů na devíti místech a vypálili celkem 78 střel, policie obvinila až letos v srpnu.

Slovenští politici a policisté zase jen pomalu a neochotně v pondělí přiznali, že obětí masakru se stali Romové. Vcelku oprávněně se obávali reakce ať už většinové, či menšinové části společnosti. Situaci s romskou menšinou, která dnes podle odhadů tvoří asi desetinu obyvatel, se snaží nějak řešit každá bratislavská vláda. A podobně jako v Maďarsku nebo v Česku, žádný zázračný recept ještě neobjevila.

Jako nejnadějnější se jeví snaha, kterou před několika měsíci v rozhovoru pro HN popsal zmocněnec slovenské vlády pro romskou otázku 1/4udovít Galbavý: je to kombinace použití evropských fondů, snahy dostat romské děti do škol a zajistit Romům (kteří žijí většinou v osadách bez práce, elektřiny a vody) důstojné bydlení.

Materiální stránka se tak za pomoci peněz dá relativně snadno řešit, o tom svědčí i počin francouzské vlády deportující rumunské a bulharské Romy, kteří porušují pravidla volného pohybu osob v EU. Mnohem složitější je ovšem řešit vzájemný vztah romské a většinové komunity. Je totiž poznamenán mnohem větším počtem mentálních zdí, než je těch pár proslulých betonových .

Na jedné straně staví hráze těžko skrývané pohrdání (rasismus) smíchané s obavami (kriminalita); ze strany druhé tomu vydatně sekunduje jiná kultura a mentalita, obavy, nedůvěra ("Budeme mluvit jen se zahraničními štáby," dozvěděl se nedávno v jedné z vyloučených lokalit reportér ČT) a za komunismu vypěstovaný zvyk "dojit" stát. Situace došla tak daleko, že i kdyby střelba v Bratislavě nebyla rasově motivovaná, mohou tento čin extremisté na obou stranách učebnicově využít k propagaci a dalšímu vyhrocení tikající sociální, bezpečnostní a politické bomby.

Něco pro pochybovače

Aby bylo jasno, že to není jen planý alarmismus: třetí nejsilnější stranou v Maďarsku je Jobbik, jehož členové organizují polovojenské hlídky v místech největšího napětí mezi většinou a Romy, protože maďarská policie často čelí obviněním, že není schopna ochránit majetek i zdraví "spořádaných občanů". Na otevřeně protiromské a skrytě antisemitské rétorice získal Jobbik letos v dubnu téměř dvacet procent hlasů.

Jaký se nabízí závěr, když nemáme v rukávu žádné zázračné řešení? Především, přestat se cudně tvářit, že něco jako romský problém a s ním spojený skrývaný rasismus neexistuje. O romském problému a jeho souvislostech je třeba mluvit, přesně a jasně věci pojmenovávat a co nejméně prostoru v této debatě nechávat lidem z Jobbiku - a těm, kteří se jim v ostatních středoevropských zemích podobají.

Protiromskou rétorikou získal Jobbik v dubnu skoro pětinu voličských hlasů. Situace začíná opravdu nebezpečně houstnout.