Robert Mikoláš: Hra na demokracii po čínsku

Demokratické volby v Číně? Slovní spojení, které u mnohých okamžitě vyvolá přinejmenším úsměv na tváři, další ho rovnou označí za zcela absurdní. Ano, od roku 1949 vládne v nejlidnatější zemi světa tvrdou rukou komunistická strana, přesto na konci 70.let tehdejší vůdce Teng Siao-pching zavedl nejen ekonomický, ale právě i volební experiment, kdy si obyvatelé vybraných vesnic mohli začít sami rozhodovat o tom, kdo se stane jejich "starostou".

Slůvko "sami" je ovšem i v tomto případě velmi relativní, i když výhradní právo volit má na milion čínských obcí. Ostatně sám premiér Wen Ťia-pao se už nechal slyšet, že demokracie v Číně může být nastolena až za sto let, do té doby je nutné se soustředit na ekonomické reformy. Ty zajistí stabilitu a prosperitu a teprve pak je možné se bavit o politických změnách. A po svém si jeho slova před pár dny vysvětlil i komunistický šéf vesnice Žao-le-fu ležící na okraji metropole Pekingu.

Už už se totiž zdálo, že mocného a z korupce obviňovaného úředníka vesničané demokraticky, tedy díky odevzdaným hlasům, sesadí. Jaké ale bylo jejich překvapení, když komise při počítání volebních lístků zjistila, že jich 51 chybí. A začali se pídit proč. Dotyčný soudruh jim ovšem další kontrolu neumožnil. Naopak zavolal policii, která volební urny zabavila. Prý kvůli obavám ze zdivočelého davu i ochraně zákona, tedy aby nedošlo ke zpochybnění výsledků voleb. Když se ovšem svých práv začaly domáhat stovky pobouřených obyvatel, kteří dokonce volební místnost obklíčili, přispěchalo na pomoc dalších 200 strážců zákona. A jeho ruka dopadla na všechny opravdu tvrdě, tedy v duchu hesla, volit ano, ale jen dle našich představ. A aby toho nebylo málo, mnozí z buřičů skončili za mřížemi, po samotném protikandidátovi se slehla zem. Do vesnice pak napochodovali úředníci, kteří obcházeli dům od domu a všem dali jasně najevo, aby se už ve výsledcích voleb nešťourali.

Pravda, ústava ČLR sice zaručuje dodržování základních lidských svobod včetně vyznání i všeobecné volební právo, ostatně stejné je to i v Severní Koreji. Skutečnost je však zcela jiná. Dodnes tak jediným územím obývaným Číňany, kde si lidé mohou své představitele včetně prezidenta volit přímo, je Tchaj-wan. Ten ovšem, především z ekonomických důvodů, neuznává většina západních demokracií.

Z Evropy vlastně jen Vatikán. A o části parlamentu svobodně rozhodují i obyvatelé Hongkongu, všeobecné volební právo jim ovšem Peking stále nepovolil a dosud nepomohly ani mnohasettisícové demonstrace pořádané v bývalé britské kolonii vždy v den výročí masakru na pekingském náměstí Nebeského klidu či 1.července, kdy si Čína připomíná znovupřipojení Hongkongu k ČLR.

Není tedy divu, že v samotné Číně něco podobného nepřipadá vůbec v úvahu. Vládnoucí komunistická strana totiž k moci nikoho jiného za žádnou cenu nepustí. Ostatně i zmiňovaný případ z vesnice Žao-le-fu jasně ukazuje proč.

Robert Mikoláš
Autor je zpravodajem ČRo ve východní Asii