Daniel Anýž: Mešita, Korán a Angela

Američtí muslimové mají právo postavit komunitní centrum, jehož součástí bude modlitebna, u Ground Zero. Stejně jako má křesťanský pastor z Floridy právo pálit Korán. Svoboda projevu a vyznání je v USA zakotvena v prvním dodatku ústavy.

A když Angela Merkelová uděluje novinářskou cenu dánskému karikaturistovi - jehož kresby proroka Mohameda před pěti lety vyvolaly rozhořčení muslimů - je to rovněž výraz svobody projevu.

Nejen v tom jsou si ale oba zmiňované případy podobné. Společná je i pochyba, zda právo něco udělat automaticky znamená, že je to také rozumné a správné.

Mešita u Ground Zero vzniká proti názoru většiny Newyorčanů - a sotva lze tvrdit, že jde o xenofoby, kteří nerozlišují mezi islámem a jeho znásilněním. Cítí ale, byť třeba racionálně nevysvětlují, že tolerance, jejímž jménem se projekt zaštiťuje, zní v tomhle partu nějak falešně. Spíše jako: my z vás ty tolerantní bytosti uděláme.

Pálení Koránu neřešme, čím svobodnější je společnost, tím více se v ní najde (sebe)destruktivních lunatiků. Cena pro Westergaarda je ovšem mnohem složitější. Zpochybnit ji v principu, znamená uhnout před těmi, kdo kreslíři teď vyhrožují smrtí.

Z rukou kancléřky Merkelové jde ale o nadbytečné gesto. Vůči Německu i Evropě, kde nemusí přesvědčovat, že věří v principy západní demokracie. A také vůči druhé straně, kde nemůže být takto pochopena a kde bude její čin vnímán jako razítko Západu na vzkazu: vaše podivné uražené pocity nás nezajímají.

Svoboda projevu je podstatou demokracie. Ale zacházet s ní jako s mechanickým příložníkem, do jehož rozpětí se musí všechno vejít, rozumné není. Ani od muslimů na Manhattanu, ani od německé kancléřky.