Adam Černý: Hádka o eurokomisi

Za včerejší prudkou hádkou mezi francouzským prezidentem a předsedou Evropské komise se skrývá hlubší spor: mají velké země právo na lepší zacházení než ty ostatní?

V Praze si ještě dnes kdekdo pamatuje Chiracova slova, že Česko propáslo dobrou příležitost mlčet. A nyní slyšíme francouzského ministra, jak se ohrazuje proti kritice zacházení s rumunskými Romy s tím, že Francii nemá nikdo poučovat. I když připustíme, že narážka komisařky Redingové na 2. světovou válku byla přinejmenším nevkusná, stejně zbývá pochybnost: že by se měl v evropské politice používat dvojí metr?

Ostrá výměna názorů mezi Nicolasem Sarkozym a Josém Manuelem Barrosem si zaslouží ještě důkladnější pohled. Evropská unie se definuje jako společenství hodnot, ke kterým patří i svoboda pohybu. Paříž namítne, že má právo dbát na dodržování svých zákonů, včetně podmínek pro pobyt ve Francii. To se dá pochopit, ale nemá to nic společného s útoky proti Evropské komisi. Ta má zase plné právo zkoumat, zda tu někdo není diskriminován například kvůli svému původu.

Žádná země není nadšená, když je kritizována zvenčí. Zvlášť, když je domácí půda tak horká jako ta francouzská. Ale jen ty velké mívají větší možnost, a tedy i chuť se ohradit. Ty střední a menší by měly Evropskou komisi hájit, protože je "strážkyní smluv", tedy pravidel, na kterých se všichni dohodli.

Nejde o žádnou abstraktní diskusi. Chiracova Francie a Schröderovo Německo kdysi zabránily tomu, aby byly potrestány za velké rozpočtové schodky. Kam celou unii ty schodky pak přivedly, cítí celá sedmadvacítka ještě dnes.