Jan Macháček: Kalouskův fotovoltaický omyl

Jaký je v tom rozdíl. Daň z kilowatthodiny lze chápat jako daň z příjmů (revenues) a podle mého soudu lze snadněji zařídit její pravidelné měsíční odvody, které mohou rovnou a flexibilně kompenzovat položku "poplatek za obnovitelné zdroje", který vidí občané a firmy na složence, resp. na faktuře. Srážkovou daň já chápu jako daň ze zisku (odvody měsíčních záloh mohou být o něco komplikovanější). Zvláštní odvody z příjmů (revenues) jsou ve světě v oblasti energetiky poměrně obvyklé. Podobně je konstruována nedávno zavedená německá jaderná daň nebo zvláštní daň z vodních zdrojů ve Švédsku.

Povolenky nám nikdo zadarmo nedal

Z nápadů vlády ale trčí návrh ministra Kalouska, který chce použít 100 miliard korun z povolenek. Zalepit solární průšvih z povolenek navrhuje Svaz průmyslu v čele s Jaroslavem Mílem, spoluvlastníkem 2MW elektrárny na poli u Strakonic, fotovoltaická asociace a nakonec i ministr financí Kalousek.

Návrh ministra Kalouska vzít firmám (nejen ČEZ, ale i ostatním výrobcům elektřiny a tepla) povolenky, které měly získat mezi roky 2013 až 2020 "zdarma", a zalepit s nimi "solární účet", svědčí o velmi omezeném povědomí o současném evropském dění v energetice. Ve skutečnosti totiž nikdo nikomu žádné povolenky zadarmo nedal, a pokud to tak je vnímáno, pak se hra o zvýšení podílu obnovitelných zdrojů elektřiny a snaha o snížení emisí CO2 v ČR stává opravdovou fraškou.

Ani systémové, ani chytré, ani logické

Začněme od začátku. Tím je schválení klimaticko-energetického balíčku na půdě Evropského parlamentu v prosinci 2008. Ten se měl stát nástrojem, jak dosáhnout snížení emise kysličníku uhličitého v Evropě o 20 % do roku 2020. Základem všeho je systém zpoplatnění emisních povolenek na vypouštění kysličníku uhličitého do ovzduší od roku 2013, který má motivovat producenty k investicím do technologií šetrnějších k ovzduší. Vzhledem k rozdílům především mezi starými a novými členskými zeměmi EU se rozhodlo, že státy, které produkují více než 30 % energie z tuhých paliv (uhlí) a jejichž HDP na hlavu v tržních cenách nedosahuje 50 % unijního průměru, budou mít šanci v přechodném období let 2013 až 2020 na restrukturalizaci a modernizaci energetického sektoru. Nástrojem se stala možnost, že výrobci energie ve státech naplňujících výše uvedená kritéria nebudou v tomto období muset kupovat všechny povolenky. Úspory, které takto získají, budou ale povinně investovat do obnovitelných zdrojů a modernizace zařízení. O žádném rozdávání 100 miliard korun, o kterém mluví ministr Kalousek, tedy nemůže být vůbec řeč.

To, co navrhl ministr Kalousek, není ani systémové, ani chytré, ani logické. A neřeší to problém dvacetiletého zatížení českých spotřebitelů a průmyslu vysokými poplatky. Problém je řádově větší. Česká republika i po razantním nástupu solární energie nedosáhne ani na desetiprocentní podíl v obnovitelných zdrojích na spotřebě, a čeká nás tedy ještě velmi náročných 3,5 procenta do roku 2020!

Jan Macháček
Autor pracuje v týdeníku Respekt