Milan J. Hamerský: Chyba je v prohnilém systému

Korupční aféra na ministerstvu životního prostředí zatřásla vládní koalicí a několik jejích klíčových figur zatáhla do sítí různých podezření. Hlavními obviněnými nejsou konkrétní osoby ministrů, premiér či jejich poradci, ale zkorumpovaný stranický systém. Čtenáři Hospodářských novin čtou mnoho let na stránkách tohoto nejserióznějšího deníku více či méně průkazné indicie o šedém a černém financování politických stran. Proto není třeba laskavého čtenáře unavovat obecným žehráním na korupci bez pojmenování příčin a odpovědnosti.

Platí několik axiomů, tvrzení, která není třeba více dokládat. Premiér Petr Nečas se oprávněně těší pověsti jednoho z mála slušných politiků. Předseda ODS je ve vedení této hlavní politické strany na pravici více než deset let. ODS, stejně jako ostatní politické strany ve sněmovně, včetně Věcí veřejných (s výjimkou KSČM), vydává na volební kampaně podstatně více peněz (stovky milionů) než oficiálně přiznává. Tyto peníze pocházejí ze dvou základních zdrojů. Malá (šedá) část od samotných kandidátů, i když i tyto finance jsou často od někoho jiného, s kým mají poslanci a zastupitelé úzké vztahy zavázanosti, služeb a protislužeb. Hlavní část (černých) peněz na volební kampaně jde od skrytých sponzorů z řad soukromých, ale i státních (!) firem politickým stranám a jejich představitelům přes síť prostředníků, poradenských a mediálních agentur a advokátních kanceláří. Petr Nečas nese hlavní odpovědnost za financování strany, které je předsedou. Nečas, Schwarzenberg, Sobotka a další v tom jedou spolu. Nesou odpovědnost za financování svých stran a volebních kampaní, tedy za všechny Dalíky, Tvrdíky, Hávy, atd. Nám voličům to nevadí do té míry, abychom současný prohnilý systém smetli. Šance byla při volbách v létě 1998, kdy ODS po usvědčení vlastními čelnými představiteli z napojení na černé fondy naplněné z korupce spojené s privatizací státního majetku získala v čele s popíračem jakéhokoli problému Václavem Klausem 27 procent hlasů a udržela si nejen politickou relevanci, ale i dominanci na pravici. Příklady táhnou. ČSSD po vstupu do Strakovy akademie hlavním vchodem nejen že neposlala nikoho do tepláků, jak velkoústě sliboval Miloš Zeman, ale naopak se čile zapojila do již zaběhnutého systému a rychle se naučila s ním žít ve prospěch svůj a svých špiček typu Stanislava Grosse.

Současná vláda, která si vytkla jako jeden z cílů boj proti korupci, nepřekvapivě opomněla opatření proti korupci související s financováním politických stran. Nikde se ve vládním prohlášení nedočteme, že je třeba zákonem srazit výdaje na volební kampaně z řádů stamilionů na miliony, zakázat některé formy politické reklamy, například billboardy, zakázat firmám sponzoring politických stran, omezit výši členských příspěvků a darů stranám na symbolické částky, atd. Jde však jen o dílčí opatření s omezeným dopadem. Stranický systém je korupcí promořen do základů. Květnové volby ukázaly, že voliči mají v rukou dva možné způsoby očisty. Voliči mohou polovičatě vykroužkovat aspoň ty nejhorší představitele systému (Langer/ODS, Severa/TOP 09, Benda/ČSSD), nebo to vzít zostra a poslat další strany kartelu mimo sněmovnu za lidovci.

Milan J. Hamerský
Autor je politolog a právník

Nečas, Schwarzenberg, Sobotka a další v tom jedou spolu. Nesou odpovědnost za financování svých stran a volebních kampaní.