Julie Hrstková: Děkujeme, zůstáváme?

Doktoři si prý rozmýšlejí, zda chtějí odejít, někteří už stahují výpovědi. Zpráva ale není žádnou revolucí - týká se pouze několika nemocnic a pár desítek lékařů.

Své výpovědi zatím nestáhly skoro čtyři tisíce doktorů. Podle ministra zdravotnictví Hegera nejde o žádnou katastrofu, která by se nějak mohla dotknout péče. Jen se prý počet lékařů zredukuje na úroveň před deseti lety.

S touto logikou lze ale poměrně jednoduše dospět k závěru, že je v Česku zhruba dvacet procent doktorů a necelá šedesátka nemocnic už minimálně deset let naprosto zbytečných.

Pokud se to prokáže, pak by akce lékařů mohla být očistou pro tuzemské zdravotnictví, které za uplynulých dvacet let nedokázal zreformovat nikdo. Veškeré snahy o omezení počtu nemocnic, soustředění péče do specializovaných středisek, stanovení standardních a nadstandardních úkonů, neprošly.

Výsledkem je uspořádání, jež nevyhovuje nikomu. Mladí lékaři jsou frustrovaní systémem a kvalitou postgraduální výuky, starší pak množstvím služeb. Není tajemstvím, že v mnoha nemocnicích leží naprosto zbytečně nevyužité špičkové přístroje.

Zdravotnictví není ani pro pacienty. Ve fakultních nemocnicích jsou přetaženi všichni. Menší kliniky mohou být životu nebezpečné - nejen proto, že na veřejně hrazenou péči nasazují mladé nezkušené lékaře, ale i proto, že s některými zákroky mají minimální zkušenost.

Vláda zatím žádnou krizi ve zdravotnictví nevidí, plány na zlepšení - kromě přesouvání doktorů z jednoho zařízení do druhého - nemá. V průběhu dvou měsíců, co zbývají do odchodu lékařů, by však mohla alespoň představit vizi, jak by mělo zdravotnictví fungovat. A s kým.